Žižkovská Viktoria se rvala o tři body

Před začátkem utkání kdosi z kolegů v sektoru novinářů prohodil: "Ideální by byla penalta v nějakým závaru..." Tribuny se jen zvolna zaplňovaly, ale během prvních minut zápasu tu bylo přece jen celkem husto. Při vstupu týmů s rozhodčími na hřiště naházeli vlajkonoši domácích na trávník konfety. Výkop se díky tomu nepatrně zpozdil. Podle toho, jak se hráčům nesnadno zpracovával míč, bylo očividné, že terén je velmi kluzký. Při prvních náznacích šance se Oravec i Lafata ocitli v ofsajdu. Postupně se ukázalo, že co se týče fanoušků, má Viktoria asi tak tři "kotle". Střídavě z hlavní a protější tribuny a z hrázky se ozývaly výkřiky v podobě: "Žižkov - tempo..." a "Hrr, na ně!" Dění na hřišti bylo ale celkem vlažné. K první větší příležitosti se po akci Kuliče s Vozábalem dostal Ivan Dvořák, ale hlavičku poslal jen do náruče Pižanowskému. K potěšení diváků vysvitlo alespoň na chvíli slunko. Domácí zahrávali dva rohové kopy, které oba vyboxoval Miroslav Seman. Podruhé se vyražený míč dostal k Marku Kuličovi, ten jej ovšem jaksi netrefil, ale poblíž byl David Horejš, který balon uklidil do bezpečí. Žižkov si však s postupem času vytvořil tlak a Seman se v brance skutečně nenudil. Většina střel Žižkováků šla tedy mimo branku, ale pořád se hrálo na hostující polovině. Po třetím rohovém kopu mohli domácí slavit. V přehuštěném pokutovém území Sabou přeskočil vybíhajícího českobudějovického gólmana a bylo to 1:0. (V šotu TV Nova Seman přiznal, že ten gól byl zřejmě jeho.) Po gólu se začalo více faulovat a červenobílí hráči se často ocitali na trávníku. Ke škodě hostů, protože i když se jednalo o vzájemnou srážku jako v případě Chlebka, který z místa činu odkulhal, rozhodčí Poledník ponechal míč Viktoriánům. Pražané pokračovali ve svém úsilí a dvakrát za sebou se snažili i získat penaltu. Byly to však celkem přehledné situace a hlavní sudí byl zřejmě velmi opatrný (viz aféra se Spartou). Oravec, dokonale stínován Horejšem, a Prohászka, stínován Homoláčem, neměli moc šancí se prosadit. Ale faktem je, že se pořád rvali o míč. Budějovická velká šance na vyrovnání se nepovedla, ale jihočeský tým se přece jen trochu osmělil a po půl hodině se už nehrálo jen na půlce u Miroslava Semana. Viktoriáni byli z černobílého, resp. žlutého, ožití trochu nervózní a stejně tak i diváci, kteří po faulu na Hottka ječeli na Poledníka, že "to bylo přece na kartu!". Oravec měl vzápětí možnost jít sám na branku, ale zřejmě se zalekl zadáků v čele s Pennerem a protože mu nikdo nešel na pomoc, o míč přišel. Emoce vzrůstaly a hráči na sebe navzájem také ječeli čím dál častěji. Domácí si pořád vytvářeli akce, ale jako kdyby v závěru poločasu nevěděli, co dělat s míčem. Budějovický tým si vytvořil konečně také nějaké šance, ale Vozábal pálil po zemi vedle levé tyče, další pokus po ose Pončák-Vozábal-Lafata, jehož hlavička byla příliš "měkká", také nevyšel a v dalším případě si Kuliče ohlídal Pižanowski. Oravec v souboji nakopl Pončáka do břicha a tribuny řvaly: "Simulant!" Faul byl pískán pro Viktorku. Těsně před odchodem do kabin centroval Hottek na Prohászku, který hlavičkoval na břevno. O poločasové přestávce probíhala soutěž pěti odvážlivců, kteří sbírali v brance nafukovací balónky viktoriánských barev, poté, co tam doběhli od půlící čáry. Kdo jich sebral nejvíce, vyhrál.

V úvodu druhé půle hosté získali roh, ale střela šla mimo a na druhé straně se Prohászka snažil opět bezvýsledně získat penaltu. Fanoušci trochu moc prožívali nepřesné přihrávky (inu, jako všude) a byly slyšet zajímavé glosy. Seman pak k jejich nelibosti excelentně vyrazil prudkou střelu a pár minut na to šel pokus Hottka velmi vysoko nad branku. Starší fanoušek jenom zabublal: "Ty bláho, nikdo u něj není...!" Žižkováci se zase stáhli na budějovickou polovinu a nepouštěli hosty téměř k ničemu. "Dáme góla, dáme!" povykovali vlajkonoši na obou stranách hřiště. Ale českobudějovický brankář střelu opět vyrazil. Žlutým hráčům se vůbec nedařily kombinace. V 57. proběhly na trávníku zase vlny emocí, když byl faulován Martin Vozábal a zjevně ho protihráč už hodně naštval, neboť za ním vystartoval jako raketa. Oravec vzápětí ve stoprocentní šanci přestřelil branku. Začalo se hrát vlažně a spíše mezi šestnáctkami, s ojedinělými výpady do pokutových území. Při jednom takovém výpadu se Dvořák probojoval do vápna, byl zastaven žižkovskými zadáky a situace vypadala skutečně zajímavě. Rozhodčí Poledník však udělil Dvořákovi žlutou kartu. (Kolegové fotografové nám potom ukázali před "tiskovkou" neméně zajímavou fotografii.) Většinou se Českobudějovičtí stejně připravovali o míč nepřesnými přihrávkami. Ani vystřídání záložníků a útočníků výrazně nepomohlo. Domácí si vymohli několik standardek tím, že hodně zařvali (to jsou také ty emoce, co o nich hovořil trenér Tobiáš). Když zbývalo 15 minut do konce, fanoušci pískali, protože se jim předváděná hra vůbec nelíbila. Je pravda, že měli hostující fotbalisté to jejich simulování potrestat, ale nezdařilo se. Diváci se pak alespoň rozhýkali smíchy, když Pižanowski při vhazování míče do pole trefil rozhodčího Poledníka. Ne, že by mu to však ubralo na pískání faulů pro Pražany.

Při jednom přerušení hry hodili vlajkonoši na Jana Grubera nějaký papír a on jim ho ležérně bez ohlédnutí vrátil. Vladimír Pončák předvedl na trávníku při kombinaci s Plockem a Ivanem Dvořákem baletní kreaci, ale bohužel bez brankového efektu. Jiří Němec si pak něco dlouho vysvětlovat se sudím. Další fórek byl, že při každém našem pokusu o únik fanoušek po naší levici hulákal: "Ofsájd, ofsájd!", i když červenobílí zadáci byli očividně minimálně krok před útočícími hráči. Když jsme se pak přesouvali z tribuny do míst nižších, abychom čekali na "tiskovku", byl dotyčný fanda velmi zvědavý a ptal se: "Ještě není konec, jak to tam pak napíšete?" Napíši, že na hřišti se víceméně nedělo už nic. A když tribuny volaly: "Konec, konec!", pan Poledník jejich přání vyslyšel.