Střelecký ostrov zažil po delší době ryze fotbalovou atmosféru

Již hodinu před výkopem bylo na stadionu snad i sto lidí. Baníkovci hulákali svá hesla a provozovali rozcvičku v podobě házení konfet na trávník. Třičtvrtě hodiny před výkopem se objevili na středovém kruhu hoši s černobílými vlajkami a půl hodiny před výkopem vyběhli na hřiště hráči. Naši kotelníci nezůstávali pozadu a i když jich zatím nebylo mnoho, házeli na plac zapálené svíčky. Za severní brankou začínalo být velmi husto. Ostraváci předváděli ohňostroj již dvacet minut před úvodním hvizdem. Komentátor upozornil všechny návštěvníky na to, že celý zápas je monitorován, tedy snímán kamerami a všechny nepřístojnosti budou po zásluze potrestány. Ne, že by jeho slova ubrala na četnosti svic na trávě.
Každý návštěvník předehrávky prvního jarního kola obdržel od pořadatelů jako předvánoční dárek sáček „Bag snacks Goal“ – od výrobce bramborových lupínků – ve tvaru fotbalisty.
Komentátor na hřišti zatím hlásil sestavy a pokoušel se zlanařit fanoušky na „skupinové provolávání“ příjmení našich hráčů. Toužil po tom, aby když zahlásí číslo dresu a křestní jméno, ochozy doplnily příjmení. Napoprvé se nějak nedařilo a bylo slyšet spíš Baníkovce a jejich chorál „Baníčku, my tě nezradíme…“. Není všem dnům konec. Až přijde jaro…

Konečně vyšla mužstva s rozhodčími na trávník a dostalo se jim uvítání v podobě miliardy konfet, prskavek, římských svic, ohňostroje a povyku mnoha hrdel. Pouhým okem viděno bylo jasné, že návštěva skutečně dosáhla největšího možného počtu. Komentátor ještě sdělil domácím fandům, že je velmi důležité, abychom našim fotbalistům pomohli v tomto těžkém duelu a že by byla ostuda, kdyby Baník bylo slyšet více, než nás. Stát se může cokoli, ale musíme se snažit a třeba připravíme Baníku první porážku. Mezitím, co pořadatelé pilně odklízeli závěje konfet (nejen u severní, ale i v pravém rohu jižní branky, neboť naši kotelníci nezůstali opravdu pozadu), byla vyhlášena anketa Podnikatel roku. Zpoždění výkopu čítalo pouhé tři minuty.
Zpočátku se mužstva jako by oťukávala a zkoušela, co si kdo na koho připravil. Již ve čtvrté minutě jsme měli první výraznější šanci my, ale David Lafata nestihl Kuličův centr. Baníkovci zatím vylepšili choreografii za severní brankou o bílé a modré čtvrtky, se kterými cvičili nad hlavami. Útočné pokusy obou celků ztroskotávaly na pozorných obranách nebo až brankářích, ale hra se většinou přelévala mezi šestnáctkami. Velmi výrazným mužem z našich řad byl v té době Martin Leština, který se zjevoval tu v obraně, tu v záloze a občas vyběhl na výlet i do útoku. Baníkovci dělali mexické vlny a domácí aspoň svorně pískali při každém útočném pokusu Ostravy. Kotelníci zase naházeli na trávník zapálené svíčky, což nebylo moc chytré. Brzy za to byli pokáráni – ovšem nespravedlivě nejprve baníkovci, čemuž se aspoň mohli nezúčastnění zasmát. Míla Penner se zatím předvedl pěknou střelou zdáli, ovšem nad branku. Naše útočné snahy vyznívaly jaksi naprázdno, ale po pravdě jsme v první čtvrthodině vystřelili vícekrát na branku než Ostrava. Mimochodem jsme bránili v sedmi.

Pokusy pokračovaly na obou stranách, brankář Kafka dosti zvolna rozehrával od své branky, jako kdyby již v úvodu chtěl ukořistit pár minut „klidu“ a společně s ostatními zjevně jen lapnul po dechu, když ho překvapil Bystroň prudkou střelou z dálky, která šla těsně nad břevno. Náš kotel, místo aby hlasově konkuroval baníkovcům, pořád házel zapálené svíce na hřiště. Rozhodčí Puček zatím velkoryse přehlédl několik faulů na naše hráče, zato veškerý sebemenší kontakt kohokoli z černobílých s Ostravany odpískal okamžitě. Tudíž se brzy dočkal jistě nejednoho komentáře, jako je tento při jedné útočné akcičce domácích: „Dejte jim góla, za to že maj´ podplacenýho rozhodčího!“. Po půlhodině hry se poprvé mohutně, nikým nepovzbuzovány, ozvaly tribuny s řevem: „Dynamo, Dynamo!“ a baníkovská „hymna“ byla překřičena. Ve 31. minutě málem všichni omdleli, když v neuvěřitelné šanci po přihrávce Davida Lafaty Martin Vozábal trestuhodně netrefil napolo zívající branku. Fotbal byl vskutku hezky živý a naši měli i více šancí. Jen to proměňování bylo na draka, a tak z toho všeho nebylo nic, ani ze čtyř vybojovaných rohů, které byly zase zahrány „klasicky“. Před závěrečným hvizdem první půle ještě západní tribuna při akci našich hochů viděla ostravskou ruku, ale Puček ji neviděl, a tak byl konec. Poločas 0:0 byl celkem dobrý a hlavně bylo na co koukat.
Poločasová soutěž se nějak nevydařila, neboť se nedostavil ani jeden z vylosovaných majitelů Zpravodajů, i když na hřišti byl vytvořen velmi lákavý slalom z kužílků. Nikdo ze šťastlivců zřejmě netoužil po ledničce ani mikrovlnné troubě.

Po příchodu hráčů Ostravy opět baníkovci naházeli na trávník konfety a ozvalo se i pár dělbuchů. Moderátor ohlásil sílu návštěvy a mohla začít druhá pětačtyřicetiminutovka. Hned v úvodu skvěle zabojoval Vláďa Pončák v souboji s Matušovičem a nedovolil mu ani zisk rohu. Rohový kop jsme získali o minutku později my a pan Puček delší dobu řešil zřejmě rozestavení hráčů před brankou, než jsme jej zas zahodili (ten roh). Na jižní tribuně se objevily v každém sektoru římské svíce a ozvalo se mnoho hlasů skandujících „Dynamo, Dynamo“, tudíž se přidali i ostatní. Útočné pokusy zase probíhaly na obou stranách. Baník si začal vyzpěvovat svoji „hymnu“. Kolem 53. minuty se Ostrava dosti cpala ke Kafkovo brance, ale i přes povzbudivé hlasy svých fandů „My chceme gól“, branku nedala. Pan Puček si zřejmě zapomněl v šatně karty, protože žlutou neposoudil ani dosti drsný faul na Davida Lafatu, který řešil pouze slovní domluvou a žádostí o omluvu. Záhy byl rozhodčí nucen přerušit na zhruba dvě minuty hru, neboť domácí kotelníci opět naházeli na plac velké množství svíček. Ono se řekne „fandit“, ale asi není zrovna chytré povzbuzovat mužstvo tím, že mu znemožníme útočnou akci hořícími svícemi, kterými by hráč musel s míčem prokličkovat.

Když se dým rozptýlil, zahrávali jsme šestý rohový kop. Po něm letěly na trávu další svíčky. René Bolf po hlavičkovém souboji s Davidem Lafatou zalehl na pažit, ze kterého ho museli odnést na nosítkách. Záhy se však vrátil do hry. V pořadu Dohráno bylo sděleno, že mu zapadl jazyk, což mohlo být skutečně nepříjemné. V 64. minutě menší nedorozumění obrany s Kafkou málem zapříčinilo výhodu pro Ostravany, kteří ji naštěstí nevyužili, ale fanouškům jistě zabrnkala situace na nervy. Minutu na to hasil Lafatovu hlavičku tygřím skokem k tyči Laštůvka a dvě minuty na to se Ostrava poprvé radovala z gólu, když obraně utekl Marek Heinz. Baníkovci spustili řev hodný tygrů a lvů a za oběť „úspěchu“ padla síť natažená za severní brankou. Od té chvíle je také začala hlídat spolu s pořadateli přímo černá zeď policie. Baník začal bránit v sedmi, jako kdyby úvodním gólem nastal konec světa. V 70. minutě se Ostrava ale pustila znovu do útoku a naši hráči při této akci s prominutím jen tupě zírali, jak míč doputoval ke kopačce naštěstí pozorného Kafky, který ho pohotově odkopl. Trenér Tobiáš posílil útok o čerstvého Matouška a oživení se vyplatilo. Baníkovci sice spustili: „My jsme doma všude!“, ale za šest minut je krásně zchladil Marek Kulič, který nadvakrát při zběsilém úniku po sérii nepřesností Laštůvku překonal. 1:1 a stadion přímo explodoval výbuchem radosti. Atmosféra byla bouřlivá a neuvěřitelná. Dokonalá, dá se říct. Kdyby to takhle bylo vždy, jistě by se nikdo nezlobil. Po báječném vyrovnání vystřídal krátce po sobě trenér Tobiáš znavené útočníky, které vyprovázel slušný aplaus. Ve čtyřech nastavených minutách jsme díky Mírovi Plockovi byli i blíže třem bodům, ale jelikož pokusy byly korunovány nepřesností, zůstalo skóre na vcelku spravedlivém 1:1. Obě mužstva byla po zásluze vyprovázena svými tábory za nekonečných ovací, potlesku a povyku.