V minulé sezoně se díky dobrým výkonům propracoval na pozici jedničky českobudějovického Dynama. Zaujal dobrou rozehrávkou a spolehlivým vybíháním. Jindřich Staněk neunikl ani pozornosti trenéra reprezentační jednadvacítky Vítězslava Lavičky. V létě však strakonický rodák laboroval se zraněným ramenem, v přípravě vůbec nenastoupil. Postupem času se během podzimu vrátil do týmu, naskočil za juniorku, v poháru, za česká lvíčata a v minulém kole poprvé nastoupil i ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. „Ve středu jsem odchytal pohár s Bohemians a druhý den mi na tréninku trenér řekl, že půjdu chytat. Čas připravit se na sobotní zápas jsem měl,“ vrací se mladý gólman k nominaci na zápas v Sokolově.
A připravil se znamenitě. Do ligového kolotoče se Staněk vrátil stylově – čistým kontem. „Jsem moc rád, že jsme zápas v Sokolově zvládli. V prvním poločase jsme dvakrát skórovali, což nám dodalo klid. Mohli jsme přidat i třetí gól a bylo by po zápase. I tak jsme si o poločase řekli, že druhé dějství neprohrajeme a odvezeme si tři body. To se nám povedlo, směrem dozadu jsme zápas odehráli výborně, i když se domácí po změně stran zvedli,“ chválil si gólman reprezentační jednadvacítky.
Mladšího z brankářské dvojice Dynama samozřejmě potěšila i vychytaná nula. „Jasně, jsem za ni rád. Ale hlavní je pro mě, že jsem zdravý,“ naráží na své trable s ramenem. „Hrozila mi dlouhá pauza. Naštěstí jsem nemusel na operaci. Postupně jsem se vrátil do tréninku, rameno drží. Klukům se dařilo, Zdenda Křížek chytá výborně, a tak jsem věděl, že si musím na šanci počkat. Jsem rád, že jsem ji nyní dostal a budu se snažit ji využít,“ tvrdí dvaadvacetiletý brankář.
A co vlastně Jindřich Staněk s bolestivým ramenem řešil? „Měl jsem prasklou manžetu ramenního kloubu. Původní diagnóza byla operace a minimálně půlroční pauza. Naštěstí se nám podařilo najít specialistu v Praze, který mi doporučil, abych léčbu řešil konzervativně. Že na operaci jsem hrozně mladý a mohl bych mít po ní následky,“ vysvětluje. „Nyní mohu podávat stoprocentní výkony. Ale pořád mám individuální plán, aby nedošlo k obnovení zranění. Úplně srostlé rameno není, ale neomezuje mě to. Když to zlobí, tak tomu trénink přizpůsobíme,“ doplňuje Jindřich Staněk.
Po reprezentační přestávce čekají Jihočechy atraktivní a důležité zápasy s Hradcem Králové či Jihlavou. Na duely o čelo tabulky se těší nejen diváci, ale i hráči samotní. „Moc se těším na los, který nás nyní čeká. Pokud nastoupím, tak to bude pro mě první domácí zápas v sezoně. Nemůžu se dočkat, až budu zase chytat na Střeláku,“ usměje se dvaadvacetiletý brankář ze Strakonic.
Během dvoutýdenní pauzy se Staněk připravuje s reprezentační jednadvacítkou na závěr kvalifikace o EURO v Bělorusku a doma s Moldavskem. Přestože byl českobudějovický gólman zraněný, tak si udržel post jedničky v týmu lvíčat. „Kvůli zranění jsem přišel jen o jeden sraz. Trenér Lavička ve mně měl důvěru, a proto jsem chytal i poslední kvalifikační zápasy. Škoda jen, že to nevyšlo,“ smutní nad tím, že po porážce s Řeckem už česká jednadvacítka přišla o šanci na postup. „Každý zápas v reprezentaci je však čest,“ těší se na své poslední duely v této věkové kategorii Jindřich Staněk.