Dva měsíce nepřítomnosti na Střeleckém ostrově stačily k tomu, aby se zde odehrála spousta změn. K těm kladným patří například dobudování jižní tribuny (pod světelnou tabulí). Jinak samozřejmě, jak všichni vědí, máme nové trenéry u A-týmu i u B-týmu. Bohužel se zatím tyto změny příliš neprojevily na postavení mužstev v tabulce. A tak A-tým, o němž se ještě v létě hovořilo ve smyslu "umístění ve zlatém středu" (ne-li výše), bude muset bojovat o záchranu.
Přitom v létě více méně z mužstva nikdo neodešel. Sehraná jedenáctka zůstala stejná a k tomu byla doplněna o nové, zkušené hráče. První zápas s ambiciózní Olomoucí skončil rozdílem pouze jedné branky a ohlasy v tisku byly pro tým SK ČB dosti příznivé. Druhý zápas doma s Příbramí. Z mého osobního pohledu velice pohledné utkání, ačkoli skončilo bezbrankovou remízou. Hráči hráli naplno, na fotbal byla radost se dívat. Třetí zápas s úřadujícím mistrem ligy - 2:0 pro Ostravu - budiž... Následně zápas s nováčkem z Mladé Boleslavi doma. Sice nijak pohledný výkon, ale za to výsledek parádní - 3:0. Nebylo co řešit.
A jedeme na Spartu. Na Letné se hraje vždycky s daleko větším nasazením. Všechny kluby zde chtějí překvapit. Překvapením z Budějovic bylo jistě to, že první gól černobílé mužstvo obdrželo až po hodině hry. Do té doby hráli Jihočeši dosti vyrovnanou partii, i když Sparta střílela jak u Waterloo a v šancích měla rozhodně převahu. Remíza s Brnem doma už byla horší. Diváci i hráči zcela jistě znervózněli a Pavlu Tobiášovi se začala kácet židle. Po prohře s nováčkem z Drnovic a domácí prohře s Jabloncem došlo na radikální řez a k prvoligovému mužstvu přišel nový trenér. Všechny fanoušky jistě potěšila bezbranková remíza ze Slovácka. Jenže pak se zase prohrálo doma s Teplicemi, které v současné době šplhají hodně vysoko.
Možná by se dalo říci: "Co soupeř, to silný tým." Ale tím přece byly Budějovice také. Jak by jinak mohly dosáhnout v uplynulé sezóně na 8. místo? Z mužstva nikdo neodešel, přesto se něco změnilo. Změnila se zřejmě nálada v týmu. Ale proč, to ví asi jen fotbalový pán Bůh. Přitom se zdá, že mezi hráči všechno klape. Před zápasem vytvoří kolečko, jistě se hecují a povzbuzují ke kvalitnímu výkonu. První minuty včerejšího Poháru ČMFS podle slov diváků, kteří mužstvo za ty téměř dva měsíce mé nepřítomnosti viděli, byly nad všechna očekávání. Dynamo si vytvořilo převahu, půl hodiny se hrálo téměř jen na polovině Jablonce.
Přesto stačil jeden rychlý únik hráčů v zeleném a už z toho byl gól. Přitom David Homoláč dokázal excelentně obrat útočníka Jablonce u postranní čáry. Náhle měl tedy u sebe míč. Co dál? Nejblíže k němu se nacházel David Horejš, který tvořil hrot trojčlenné zadní řady. Kdesi v poli postávali roztroušení záložníci, kterým by bylo jistě daleko lepší získaný míč přihrát. Ale nikdo si o něj neřekl, a tak Homoláč volil přihrávku na kolegu z obrany. Chyby využili číhající Severočeši a neměli se zdárným zakončením akce žádné problémy. Toto byla ukázková akce, ve které bylo jasně vidět, jak málo spolu hráči spolupracují.
Jan Gruber přebíhá jako fretka z jedné strany hřiště na druhou, snaží se vymyslet akci, střílí a centruje. To samé Jaromír Plocek. Marek Kulič s Davidem Lafatou, když už se dostanou k míči, pořád ještě celkem slušně spolupracují, ale koncovka vázne. Kde jsou ostatní? Znamená trojčlenná obrana to, že si všichni řeknou: "Necháme to na nich, oni to zvládnou, je to jejich práce"? Nebo když jeden z hráčů získá míč, ostatní na něj budou koukat, co teda vymyslí? Tak mi to včera přišlo. Pochválit mohu Jakuba Kafku za zabránění minimálně třem dalším gólům.
Přitom se zdá, že mužstvo hraje naplno, všichni dělají, co mohou, přesto je výsledek k ničemu. Je pak jasné, že hráči jsou ze všeho otrávení. Stejně tak i diváci, kteří nestačí žasnout a odchází ze stadionu se slovy: "To bylo malé odpolední utrpení..." A pak se objevují komentáře v Diskusi: "Prišlo mi, že se celej team bál hrát. Nikdo nechtěl balon a Vozábal, kterej se prvních 20 min snažil, se pak jednoduše utavil. Totálni průser jsem viděl v obraně: pravej obránce dostal balon od a v 99% ho vrátil zpátky na středovýho obránce... o nedorozumění brankáře s obranou snad ani nemluvě, protože jestliže si gólman zakřičí "nech" - tak je docela logický, že to stoper nechá. Gólman řval za druhou půli 4x - 3x mu to beci ukopli..."
A nebo: "Hlavně aby se vrátila hra se 4 obránci. Vždyť na oba kraje máme super hráče - Pončáka a Leštinu, tak nechápu, proč hrajeme se třemi beky. Ještě tu chybí libero..." "Nevim co jim to Žák naordinoval za taktiku, ale hra Dynámka neměla v zápase žádný řád! Neuměli jsme si vůbec nahrát a když někdo nahrál tak naslepo! Takovej výkon co předvedlo Dynámko by se nemuseli stydět týmy z První "A" třídy!" "Problém není v obraně, gólů moc nedostává, ale v útočné činnosti, a to to nemám na mysli útočníky, i když mají k loňské formě daleko, ale ke stylu. Máme útočníky-diblíky a hrajeme nakopávané míče, místo kombinace a pohybu, tresné kopy jsou spíš za trest, kdy dalo Dynamo gól ze standartní situace?" A tak by se mohlo pokračovat.
Je jasné, že Dynamo čekají záchranářské práce a že boj bude tvrdý. Dá se však jistě zvládnout. Co říct na závěr jiného, než "Jedeme, Dynamo, jedeme!"
A jedeme na Spartu. Na Letné se hraje vždycky s daleko větším nasazením. Všechny kluby zde chtějí překvapit. Překvapením z Budějovic bylo jistě to, že první gól černobílé mužstvo obdrželo až po hodině hry. Do té doby hráli Jihočeši dosti vyrovnanou partii, i když Sparta střílela jak u Waterloo a v šancích měla rozhodně převahu. Remíza s Brnem doma už byla horší. Diváci i hráči zcela jistě znervózněli a Pavlu Tobiášovi se začala kácet židle. Po prohře s nováčkem z Drnovic a domácí prohře s Jabloncem došlo na radikální řez a k prvoligovému mužstvu přišel nový trenér. Všechny fanoušky jistě potěšila bezbranková remíza ze Slovácka. Jenže pak se zase prohrálo doma s Teplicemi, které v současné době šplhají hodně vysoko.
Možná by se dalo říci: "Co soupeř, to silný tým." Ale tím přece byly Budějovice také. Jak by jinak mohly dosáhnout v uplynulé sezóně na 8. místo? Z mužstva nikdo neodešel, přesto se něco změnilo. Změnila se zřejmě nálada v týmu. Ale proč, to ví asi jen fotbalový pán Bůh. Přitom se zdá, že mezi hráči všechno klape. Před zápasem vytvoří kolečko, jistě se hecují a povzbuzují ke kvalitnímu výkonu. První minuty včerejšího Poháru ČMFS podle slov diváků, kteří mužstvo za ty téměř dva měsíce mé nepřítomnosti viděli, byly nad všechna očekávání. Dynamo si vytvořilo převahu, půl hodiny se hrálo téměř jen na polovině Jablonce.
Přesto stačil jeden rychlý únik hráčů v zeleném a už z toho byl gól. Přitom David Homoláč dokázal excelentně obrat útočníka Jablonce u postranní čáry. Náhle měl tedy u sebe míč. Co dál? Nejblíže k němu se nacházel David Horejš, který tvořil hrot trojčlenné zadní řady. Kdesi v poli postávali roztroušení záložníci, kterým by bylo jistě daleko lepší získaný míč přihrát. Ale nikdo si o něj neřekl, a tak Homoláč volil přihrávku na kolegu z obrany. Chyby využili číhající Severočeši a neměli se zdárným zakončením akce žádné problémy. Toto byla ukázková akce, ve které bylo jasně vidět, jak málo spolu hráči spolupracují.
Jan Gruber přebíhá jako fretka z jedné strany hřiště na druhou, snaží se vymyslet akci, střílí a centruje. To samé Jaromír Plocek. Marek Kulič s Davidem Lafatou, když už se dostanou k míči, pořád ještě celkem slušně spolupracují, ale koncovka vázne. Kde jsou ostatní? Znamená trojčlenná obrana to, že si všichni řeknou: "Necháme to na nich, oni to zvládnou, je to jejich práce"? Nebo když jeden z hráčů získá míč, ostatní na něj budou koukat, co teda vymyslí? Tak mi to včera přišlo. Pochválit mohu Jakuba Kafku za zabránění minimálně třem dalším gólům.
Přitom se zdá, že mužstvo hraje naplno, všichni dělají, co mohou, přesto je výsledek k ničemu. Je pak jasné, že hráči jsou ze všeho otrávení. Stejně tak i diváci, kteří nestačí žasnout a odchází ze stadionu se slovy: "To bylo malé odpolední utrpení..." A pak se objevují komentáře v Diskusi: "Prišlo mi, že se celej team bál hrát. Nikdo nechtěl balon a Vozábal, kterej se prvních 20 min snažil, se pak jednoduše utavil. Totálni průser jsem viděl v obraně: pravej obránce dostal balon od a v 99% ho vrátil zpátky na středovýho obránce... o nedorozumění brankáře s obranou snad ani nemluvě, protože jestliže si gólman zakřičí "nech" - tak je docela logický, že to stoper nechá. Gólman řval za druhou půli 4x - 3x mu to beci ukopli..."
A nebo: "Hlavně aby se vrátila hra se 4 obránci. Vždyť na oba kraje máme super hráče - Pončáka a Leštinu, tak nechápu, proč hrajeme se třemi beky. Ještě tu chybí libero..." "Nevim co jim to Žák naordinoval za taktiku, ale hra Dynámka neměla v zápase žádný řád! Neuměli jsme si vůbec nahrát a když někdo nahrál tak naslepo! Takovej výkon co předvedlo Dynámko by se nemuseli stydět týmy z První "A" třídy!" "Problém není v obraně, gólů moc nedostává, ale v útočné činnosti, a to to nemám na mysli útočníky, i když mají k loňské formě daleko, ale ke stylu. Máme útočníky-diblíky a hrajeme nakopávané míče, místo kombinace a pohybu, tresné kopy jsou spíš za trest, kdy dalo Dynamo gól ze standartní situace?" A tak by se mohlo pokračovat.
Je jasné, že Dynamo čekají záchranářské práce a že boj bude tvrdý. Dá se však jistě zvládnout. Co říct na závěr jiného, než "Jedeme, Dynamo, jedeme!"
