Základní jedenáctka A-týmu mu byla rok a půl zakletá. Průlom znamenala až podzimní derniéra se Zlínem, kdy Martin Leština nastoupil v základní sestavě naposledy od konce května loňského roku. To bylo ještě ve druhé lize. Pak mu pod Černou věží pšenka příliš nekvetla. Budějovický odchovanec strávil loňský podzim na hostování v tehdy prvoligové Příbrami a pak hrál až doposavad za rezervu Dynama.

Zažil osobně vcelku vydařené sezony 2003/2004 a 2004/2005, kdy pařil k základním stavebním pilířům jihočeského celku v první lize. Ze spolehlivého obránce či záložníka čišela velká perspektiva. Po sestupové sezoně si ale hned v prvním utkání ročníku 2005/2006 přivodil výron kotníku a jeho kariérní rozlet se mírně zasekl.

Odchovanec Dynama odehrál ve zbytku sezony jen osm zápasů. Při oslavách postupu ale nechyběl. Jihočeši si návrat mezi elitu vychutnali v předposledním kole na hřišti Ústí nad Labem. Duel z 27. května 2006 mu však vedle slastné výhry utkvěl ještě něčím v paměti. „Byl to můj poslední zápas v základní sestavě budějovického áčka,“ neblaze zavzpomínal Martin Leština.

V následující sezoně nejdříve putoval na hostování do Příbrami. „Tam jsem sice hrál ligu, ale v zimě jsem šel zpátky do Budějovic,“ konstatoval Leština. Jenže v prvním týmu šancí mnoho nedostal a poslední rok strávil v českobudějovické rezervě.

Kouče Straku ale svými výkony v juniorce přesvědčil o svých kvalitách a už měsíc a půl je opět členem A-týmu. A při zranění Peroutky se František Straka rozhodl nasadit jej proti Zlínu do základní sestavy. „Problém v tom žádný nebyl. Přece je už jsem pár zápasů odkopal. Nervozitu jsem sice cítil, ale takovou, která vás provází před každým zápasem. Že bych se bál? To určitě ne,“ líčil své pocity šestadvacetiletý obránce.

Se souhru spoluhráčů žádné problémy také rozhodně neměl. Nýbrž si jen dokonce oprášil již dřívější spolupráci. „Přede mnou hrál v záloze Jarda Plocek a vedle mě pravého stopera David Horejš. Přesně v takovémhle složení jsme dříve hrávali,“ zašátral v paměti fotbalista, který má na svém kontě sedmdesát devět ligových startů.

A obrana i s jeho přispěním pracovala spolehlivě. „Obuvníci“ vážněji zahrozili jen při úniku Bači. „Zaběhl si za nás a bylo to hodně nepříjemné. Kůča (Pavel Kučera - pozn.) ale naštěstí perfektně vyběhl a zúžil mu střelecký úhel,“ popisoval situaci, na jejímž konci skončil míč těsně vedle pravé tyče domácí branky.

Ve druhém poločase už pak Jihočeši hru zcela ovládali. „Bohužel se nám ale nepodařilo dát druhý gól,“ mrzelo jej, že Dynamo už nenavázalo na Radzinevičiusův gól z penalty. „Chybělo nám štěstí ve finální fázi, ale jinak celý mančaft šlapal skvěle a můžeme být spokojení, že jsme vyhráli,“ řekl Martin Leština.