Matěji, vrátil jste se z angažmá na Slovensku, dalo by se říct, že úspěšného?
Určitě úspěšného. S Liptovským Mikulášem jsme vyhráli druhou ligu, což od nás absolutně nikdo nečekal. Říkali nám slovenský Leicester, tak asi takové šance na titul jsme tehdy měli. Samozřejmě jsme následně postoupili do Fortuna ligy, takže to bylo velmi úspěšné období, i proto, že jsem asi tři dny po oslavách titulu zvládl i státní závěrečné zkoušky na ekonomické fakultě Jihočeské univerzity.
Loňskou sezonu jste odchytal téměř celou a jak jste zmínil, s týmem jste postoupili do první ligy, zatím váš nejhezčí moment v kariéře?
Ano, jeden z nejhezčích. Postup do první ligy už jsem zažil i tady v Dynamu, ale neměl jsem na něm skoro žádný podíl, protože jsem byl na pozici třetího gólmana. Jak jsem ale tehdy sledoval kluky, jak se vypořádávali s tím tlakem, hodně mi to pomohlo právě do postupující sezony s Liptovským Mikulášem, kde se podařilo získat titul a byl jsem zároveň mezi top třemi brankáři sezony. Celé své působení na Slovensku hodnotím velice pozitivně, nabral jsem cenné zkušenosti, které mě posunuly dál.
V letošním ročníku vás trenéři točili s Dominikem Sváčkem, jak vám spolupráce s ním vyhovovala?
Střídali jsme se vlastně skoro pokaždé po dvou třech zápasech. Pro brankáře to není úplně optimální, ale jelikož jsme oba kvalitní gólmani, trenéři nechtěli ani jednomu ublížit, tak zvolili tuto variantu.
Nejvyšší Slovenskou soutěž jste odehráli v azylu v Popradě, dokázali jste se s tím vypořádat?
Museli jsme se s tím vypořádat. Náš stadion nesplňoval parametry pro Fortuna ligu, tak nám nezbývalo nic jiného než to takto vzít. Naštěstí jsme nejezdili daleko, Poprad je asi čtyřicet minut cesty po dálnici.
Jak celkově se hodnotila vaše sezona?
Sezónní cíl byl udržet se v lize. Trenéři i vedení chtěli být do desátého místa, které zaručovalo jistotu udržení. Nakonec jsme skončili na osmém místě. A vlastně díky Seredi, která skončila na pátém místě, ale se nepřihlásila do dalšího ročníku, jsme se o místo posunuli a zahráli si tak play-off o Evropskou konferenční ligu.
Teď už jste zpět na jihu Čech, jak jste se těšil?
Musím říct, že opravdu moc. Zázemí klubu je na vysoké úrovni, což není všude pravidlem a zároveň se mi líbí filozofie klubu, která se více zaměřuje odchovance. Narodil jsem se tu a jednoduše řečeno tu jsem doma.
Do Budějovic s sebou přivádíte i parťáka z Liptovského Mikuláše Jakuba Švece. Byl jste důležitým faktorem pro jeho rozhodnutí jít do Dynama?
Rozhodně jsem nebyl hlavním faktorem, ale určitě se mu přicházelo snadněji, když už někoho v kabině znal. Samozřejmě těsně před příchodem mi volal a ptal se na vše, co ho napadlo.
Loni jste se tady v létě příliš neohřál, máte o to větší motivaci se prosadit?
V přípravě jsem nestrávil ani týden, jelikož se řešilo pokračování mého působení v Liptovském Mikuláši, nicméně teď jsem zpět a chci se ukázat v černobílém dresu.
Pokračujete v rodinné tradici, za České Budějovice nastupoval váš otec, strýc i děda…
Přesně tak. Má motivace je díky tomu zase o něco větší. Přeci jen mám ke klubu speciální vztah, prošel jsem všemi věkovými kategoriemi, od přípravky až po A-tým.
Sledují v rodině vaše výkony?
Ano, sledují. Když jsem hrál na Slovensku, nenechali si ujít jediný zápas, jsou to moji nejvěrnější fanoušci spolu s přítelkyni. Navíc, když jsou z oboru, můžeme můj výkon konstruktivně probrat.
Jaké si dáváte cíle do nadcházejícího ročníku?
Můj cíl je jasný, chci se prosadit do kádru, zlepšovat se, a hlavně pomoci týmu k nejlepšímu umístění. Pevně věřím, že se dokážeme umístit ještě lépe než v předešlé sezoně.
