S návratem Peroutky po zranění pro něj kouč Straka našel místo na pravém kraji zálohy. Strana zůstala stejná, jen se vysunul o kousek dopředu, než byl doposavad zvyklý. „Máte větší možnost zapojovat se do ofenzivy, více nabíhat a centrovat. Prolíná se to a já osobně hraji v záloze radši,“ přiznává Jaromír Plocek. Tah se vyplatil. Prostovlasý fotbalista toho hodně naběhal. Neustále se nabízel a chtěl hrát. Navíc přidal i jedinou branku svého mužstva. V 52. min. si naběhl na centr Černého a z malého vápna rozvlnil síť za Bartalským. „Byla to krásná akce. V týdnu jsme něco podobného nacvičovali, když jsme si říkali, že se budeme snažit hrát po stranách. Jarda Černý mi to krásně předložil a já už se jen soustředil na to, abych to trefil. Takových šancí totiž v zápase není tolik,“ líčil gólový moment Plocek. Žádný jiný už se ale bohužel k tomu jeho nepřidal. „Velké příležitosti, si myslím, jsme měli například při standardních situacích. Kluci je zahrávali fantasticky, my bychom ale ve vápně potřebovali větší důraz. Chybí nám drzost v pokutovém území,“ lamentoval. Naopak Žižkov právě svého úspěchu docílil po standardní situaci. „Každý bod se počítá. Ale uvidíme až na konci, zda byl pro nás dobrý nebo ne. Sice jsme chtěli vyhrát a získat všechny tři body, můžeme být ale rádi alespoň za ten bod,“ řekl Jaromír Plocek.
David Homoláč mohl rozhodnout
Remízy se Žižkovem litoval i David Homoláč. „Je pravda, že bod je bod a zajíci se počítají až po honu, ale my jsme potřebovali vyhrát. A navíc ještě se Žižkovem, který je na tom podobně jako my,“ uvedl. Oproti Plockovi se naopak vrátil na svůj tradiční post – do stoperské dvojice. Ve fázi seznamování se s týmem jej trenér František Straka zkoušel nasazovat na místě defenzivního záložníka. „Byl to pro mě nezvyk. V záloze jsem hrál naposledy snad na začátku své kariéry, což bylo v roce 1996,“ vzpomínal na ligové začátky v Hradci Králové. Změnu ale bral jako holý fakt. „Bylo to rozhodnutí trenéra a já se to snažil akceptovat. Nijak jsme ani o tom spolu nediskutovali. Trenér se tak rozhodl, a tak to prostě bylo,“ rezolutně potvrzoval respekt k trenérovi. Se Žižkovem se připomněl vizitkou dobrého hlavičkáře. Nejenže s jistotou vlastní ve vzduchu odvracel útoky soupeře, ale málem hlavou vstřelil i rozhodující gól. V 80. min. jeho hlavičce po rohovém kopu scházelo jen málo, aby rozvášnila tribuny E.ON stadionu. „Byla to velká škoda, těžko k tomu něco říct,“ soukal ze sebe spolehlivý střední obránce. „Snažil jsem se netrefit obránce přede mnou, ale bohužel to šlo o kousek vedle,“ litoval David Homoláč.
