S fotbalem jste začínal v Rožnově pod Radhoštěm. Jak probíhaly vaše fotbalové začátky?
Fotbal jsem hrál už od malička, od mých čtyř let. V zimě jsem k tomu vždy přidal hokej nebo lyžování, takže jsem měl celkovou přípravu. Ale fotbal byl vždy na prvním místě, k němuž mě vedli i rodiče, protože táta hrál fotbal.
Poté jste se přesunul do Baníku. Funguje to i ve Slezsku tak, že do Ostravy se stahují všichni nadějní hráči z okolí?
Ano. Buď do Ostravy, nebo do Zlína a dříve ještě do Vítkovic. Ale Baník byl nejvíc.
Po angažmá v Ostravě jste se zamířil do Zlína, kde jste dvě sezony sbíral cenné zkušenosti při startech v první lize.
Byly to pro mě cenné zkušenosti a nový svět. Nepočítal jsem, že bych mohl hrát v devatenácti letech první ligu. Nikdy jsem se nepovažoval ta talent. Spíš jsem si vždycky všechno vlastní prací vybojoval. Ve Zlíně jsem toho moc neodehrál, ale začátky mají všichni stejné. Postupně nakukují do sestavy a pak se uvidí, jestli se v ní udrží nebo ne. Pro mě to byl trošku skok, když jsem se z divize, kterou hrál Rožnov, dostal během pár let do první ligy. Potěšila mě ta šance.
Uchoval jste si ke Zlínu určitý vztah?
Určitě ano. Vždy, když hrajeme proti Zlínu, tak se těším. Beru to tak, že Zlín mě vytáhl z té pralesní ligy (usmívá se). Je to pro mě vždy prestižní. Znám se ještě stále s trenérem Markem Kalivodou a zůstal tam i kustod Jaroslav Del Favero. Nemám přehled, kdo tam je z hráčů, ale vrátil se David Hubáček nebo Bronislav Červenka.
Přes krátké působení v Kroměříži jste se pak dostal na Žižkov. Jak se tehdy narodil tento přesun?
Po dvou letech ve Zlíně jsem odešel na půlroční hostování do Kroměříže, odkud si mě pak zpět stáhl trenér Pavel Hapal. Ten ale v létě skončil a na Žižkov si mě vytáhl trenér Malura, který mě vedl už v Baníku. Na Žižkově jsem se jim zalíbil, a tak mě poté vyměnili za Aleše Pikla, o kterého jevil zájem Zlín.
Na Žižkově jste byl osm let, což je vcelku dlouhá doba.
Byla to dlouhá doba. Na přežití (směje se). Takhle dlouho tam nikdo v poslední době nebyl. Jediným adeptem by byl Marcel Šťastný, ale ten rok hostoval v Nitře.
Když jste ve Viktorii vydržel osm let, tak jste zde musel být spokojený, ne?
Asi ano, ale zažil jsem tam všechno – od spokojenosti po hrůzu.
Při vaší poslední sezoně jste dokonce do tisku řekl, že jste se rozhodovali mezi jídlem a tréninkem. Až takhle špatné to bylo?
Bohužel to tak nějak bylo. Dlužili nám prakticky celý půlrok. Byly to těžké časy.
Nyní jste několik měsíců na jihu Čech. Jak se vám tu líbí?
Co říkáte na město České Budějovice jako takové?
Město je to krásné, kultura sálá ze všech stran. Jsem tady spokojený, ale chybí mi rodina. V létě jsem se oženil, ale v Budějovicích jsem sám. Manželka zůstala v Praze, kde má dobrou práci. Praha naštěstí není tak daleko, takže se občas vídáme. Ale ze začátku to byl nezvyk, když jsme se před tím vídali pět let den co den.
Nabízí vám město i řadu možností se zabavit, když jste tady sám?
Možností je tu dost. Rád hraji badminton, ale jak jsem po těch zápasech „dodělaný,“ tak mi na něj nezbývá sil. Ale rád spím, takže toho také dost prospím.
V úvodu sezony jste nastupoval se Zdeňkem Linhartem v útoku. Fungovala vám spolupráce s tímto mladým forvardem?
Mně je vcelku jedno, s kým hraji. Ale Linč je talent a pokud svojí hru zjednoduší, tak ještě hodně vyroste.
Po sérii proher trenér Hoftych změnil rozestavení z 4-4-2 na 4-2-3-1. Která formace vám vyhovuje víc?
Z rozestavení 4-2-3-1 vycházíme hlavně při defenzivě, jinak hrajeme spíš 4-4-2 s tím, že mě doplňuje Martin Vyskočil. Ale nevadí mi ani jedno.
Za každý zápas máte bezpočet tvrdých osobních soubojů. Už jste si na to zvykl, že vás soupeři neustále jen okopávají?
Hlava si zvykla, ale tělo si nezvykne asi nikdy (směje se).
Každý zápas pro vás musí být hrozně těžký a dáváte se po něm dlouho do pořádku, ne?
Masérský tým je po každém zápase připravený a ví, co má dělat. Vždycky mě zalepí na celý týden, abych byl na zápas připravený (směje se).
Před sezonou jste chtěl vstřelit deset branek, ale máte zatím pouze jednu z Hradce. Čekal jste určitě víc, ne?
Každopádně. Šance mám, ale neproměňuji je. Stále platí můj desetigólový cíl. Ale ještě mám čas, na jaře to všechno doženu.
Ještě se vraťme k Žižkovu. Čekal jste, že se bude Viktorie takhle trápit a bude u dna tabulky?
Nečekal. Oproti loňsku se nic moc nezměnilo, maximálně jim poslali nějaké peníze. Ale přes léto tým zůstal skoro stejný, spíš ještě posílil. Ale asi to chce čas, než se sehrají.