Do letní přípravy s A-týmem Dynama se zapojí 21letý brankář Martin Janáček. Jarní část strávil na hostování v druholigovém Táborsku. Odchovanec cehnického fotbalu, který působil v mládežnických týmech v Bavorově, strakonickém Junioru, Slavoji Volyně, českobudějovickém Dynamu, odkud se vydal na štaci do Sparty, kde má za sebou velké zápasy, chytal například proti juniorce Leicestru, teď zabojuje o pozici jedničky.

Martine, jak byste celkově zhodnotil jarní zastávku v Táborsku?
Když se na to podívám zpětně, hodnotím ji pozitivně. Šel jsem tam v roli dvojky, ale povedla se mi příprava, dostal jsem velký prostor a ukázal jsem, že na to mám. I proto jsem pak nastoupil hned do prvního zápasu ve Vlašimi, kde jsem měl patnáct zákroků a byl jsem vyhlášen hráčem zápasu. Po tomto utkání jsem sám sebe a hlavně ostatní přesvědčil, že mohu v pohodě chytat a nabírat zkušenosti, které teď přetavím zpátky v Dynamu.

Takže hostování u Jordánu berete v kariéře jako další krok vpřed?
Jsem za něj moc rád, potkal jsem tam skvělé lidi. Měl jsem štěstí na kluky v kabině, trenéra gólmanů Garčára, kondičního trenéra Hamadu, kteří mě posunuli zase o nějaký ten level výš. Tím, že se mi dařilo, ať už v přípravě nebo i v lize, tak se začaly zajímat i ostatní kluby, za což jsem byl moc rád a utvrdil jsem se v tom, že jsem na správné cestě. Některé věci mě potom trochu i zklamaly, ale o tom se nechci bavit. Všechno beru jako zkušenost do budoucna a hlavně vše je tak, jak má být.

V tabulce jste skončili přesně v polovině tabulky, na osmém místě, spokojenost?
Myslím, že po prvním utkání by nikdo neřekl, že můžeme skončit na osmém místě. Ale povedla se nám série bez prohry a to nás dostalo na právě konečné osmé místo.

Pociťoval jste nějakou rivalitu na trase Dynamo – Táborsko, nebo vše probíhalo v pohodě?
Ne, to vůbec. Občas jen někdo na to narazil a dělali si ze mě, Javora a Krchyho srandu, že jsme Budějovická enkláva. Ale tím, jak se v Táborsku každý rok hodně točí kádr a je tu hodně cizinců, tak nějaká velká rivalita šla stranou.

Na přípravu se vracíte zpátky do Dynama, jak se těšíte?
Těším se samozřejmě moc. Volna bylo hodně a hlavně chci ukázat, co ve mně je a splatit dluh lidem, kteří mi věřili. Ať už můj agent nebo moje rodina, protože doufali v to, že se všechno špatný jednou obrátí k lepšímu.

Určitě jste během jara Dynamo sledoval, co říkáte na celkové umístění?
Sledoval jsem všechno, také jsem byl s některými kluky v kontaktu. Těžko se mi to hodnotí, ale byl jsem rád, že se vyhnuli skupině o udržení. Teď musíme dělat vše pro to, abychom příští sezónu bojovali o vyšší příčky.

Do další sezony povede mužstvo nový trenér Jozef Weber. Co si slibujete od spolupráce s ním?
Bude to zase něco nového jak pro mě, tak pro celé Dynamo. Trenér Horejš tady trénoval hodně dlouho a myslím, že nový trenér může dodat jak mně, tak celému týmu nový impuls. Věřím, že vše bude výborně klapat.

O místo v brance se budeš prát společně s Dávidem Šípošem, Matějem Lukschem a Danielem Kerlem. Jaké si dáváš šance?
Vždy si dávám nejvyšší cíle, nikoho se nebojím a věřím, že mám na to se prát o post jedničky. Oba kluci jsou super, Šípi má už hodně odchytáno na Slovensku, takže to bude těžké. Ale za to jsem rád, čím větší konkurence, tím lépe pro mě. Jen tak se můžu posouvat dál a podávat ty nejlepší výkony.

Jaké jsou vaše individuální nebo týmové plány do příští sezony?
Individuální cíl je dostat se do brány a zlepšovat se každým tréninkem a zápasem. Nasbírat co nejvíce startů a budovat si svojí pozici. Týmový cíl je skončit co nejvýš v tabulce a vylepšit výsledek minulé sezóny. Jsem přesvědčený, že tým na to budeme mít.