Kdo neviděl, neuvěří...

V prvním poločase se spustila z nebe hustá dešťová sprcha, což bylo znamení toho, že trávník co nevidět začne asi dost klouzat. Toho ovšem naši fotbalisté nedbali a směle se již od začátku pustili do souboje s domácí Marilou, kde asi největší nebezpečí znamenal, podle expertů, vysoký Žemlík.

Zajímavou změnou, kterou si vyžádalo zranění Čápa, bylo doplnění zálohy o Leštinu, což se velmi osvědčilo. Leština se skvěle své role ujal a fanoušci ho po této povedené "premiéře" třeba uvidí častěji. Obrana se zálohou tvořila ještě nepropustnější zeď, než v domácím zápase s Teplicemi a s přehledem likvidovala pokusy Příbramských o jakoukoli akci. Mnohokrát se vyznamenal svými zákroky gólman Kafka, který pohotově vyrážel střely našich protihráčů, a mnohdy to byly střely skutečně jedovaté.
Diváci, a snad i nejen z ČB, museli být zcela jistě potěšeni pohledem na kombinační přízemní hru, která ovšem alespoň v prvním poločase žádné ovoce nepřinesla, protože většinou poslední přihrávka končila v prostoru Nikoho. Přesto byla vidět výrazná změna ve stylu hry - žádné neoblíbené nakopávané míče, žádné zbrklé odkopy před útočícími hráči soupeře. Mužstvo opět šlapalo jako hodinky.

Kolem 20. minuty tedy nastaly na chvíli nějaké zmatky v obraně a Příbramským se podařilo probojovat několikrát do pokutového území a dokonce došlo i na střely, ale brzy se naši zase dali dohromady. Vzápětí jsme získali druhý roh, který byl zahrán skutečně obdivuhodně, ale Davidovi Horejšovi chyběla přesnější muška a míč šel do boční sítě. Vedle nás to bylo okomentováno: "Nepochopitelně nevsítil." Brankář Václavík, který dostal tentokrát důvěru, měl i přes nepřesnosti našich práce až nad hlavu.
Dá se říct, že pětačtyřicetiminutovka byla celkem vyrovnaná, ale zaujatým okem měli Budějovičtí více ze hry a rozhodně sem nepřijeli jen bránit, což možná Marila očekávala. Do poločasové přestávky ještě stihl získat žlutou kartu náš ranař Penner, kterému můžeme s klidem přezdívat Pilíř obrany.

O přestávce se v kotli hostí objevila asi desítka našich fanoušků, jež musíme také pochválit, neboť nejen že si s sebou přivezli své transparenty, ale i bílé balonky, kterými mávali na černobílé mužstvo a i přes svůj skromný počet je povzbuzovali halasným pokřikem, za což jim budiž dán opravdu dík.
Mezitím probíhala na trávníku zajímavá soutěž pro mladší chlapce, kteří se zhruba od velkého vápna snažili kopnout míč co nejblíže středu kruhu na půlící čáře. Obzvlášť jeden z hochů měl výbornou mušku.

Ve druhé půli si Příbram neustále vypracovávala po našich faulech standardní situace a bylo jich možná až moc. Přálo nám však štěstí a ani jedna neskončila gólem. Zato na druhé straně po našem čtvrtém rohu, který byl odvrácen, jsme opět získali míč, Chlebek našel volného Matouška a ten vsítil přímo pod břevno odkryté branky. Naše press-kabina vybuchla obrovským řevem pěti hlasů: "Góóól!". Poté Příbramští asi ještě více znervózněli, neboť očekávali, že po 60-ti minutách hry toho už naši budou mít dost, jak bylo doposud zvykem. Opak byl pravdou. Museli si i nadále dávat velký pozor. Budějovické mužstvo totiž bojovalo jako tygři a lvi dohromady a stále udržovalo své rychlé tempo.
Agilně hrající Sivok několikrát zkoušel získat standardní situaci zalehnutím na trávník, způsobeným třeba i jemným kontaktem protihráče, ale tento fígl mu příliš často nevycházel. Brzy pochopil, že tudy cesta nevede, protože podobné věci procházejí pouze některým klubům a zapojil se do hry s ještě větší vervou, až do svého zranění, kdy musel být vystřídán.

Krátce po změně v útoku - Gruber za Lafatu - jsme mohli s otevřenými ústy sledovat parádní únik Matouška, který vyslal právě čerstvého Grubera téměř od půlící čáry do akce. Druhý jmenovaný s přehledem a Z BĚHU vstřelil nádherný druhý gól, který znamenal pojistku pro příští hektické minuty. Dočkali jsme se vtipného komentáře: "To není možný. To Tobiáš musel koupit nebo co!" Při pohledu na hřiště ale i laikovi muselo být jasné, že nic takového nebylo nutné. Budějovičtí si vesele hráli svoji důraznou hru a Marila byla téměř neškodná, což mnohým slabším povahám, se sklonem k infarktu ve vypjaté situaci, dělalo nesmírnou radost.

V 81. minutě znamenalo větší nebezpečí už jen, po druhé žluté kartě, vyloučení Pennera, ale i tuto situaci naši ustáli. Zkuste si projít devítičlennou, brankářem kontrolovanou, zdí. Na pár minut se také objevil na hřišti Svoboda, který šikovně vypracoval několik šancí pro Grubera, takže jsme se chvílemi nestarali jen o obranu, ale i o pokusy o další zvýšení skóre. V závěru nastaveného času se nám v podání našeho útočného dua zdařil jeden velmi pěkný únik, v jehož finále Gruber přihrál Svobodovi, ale jemu míč pravděpodobně poskočil, neboť jeho střela šla bohužel úplně mimo zívající branku.
Zhruba od 85. minuty naše lavička spolu s trenérem stála na nohou, aby po závěrečném hvizdu mohla spolu s naším skromným kotlem předvést taneček radosti, doprovázený ušideroucím halasem.

Kdo sledoval nedělní Dohráno, dozvěděl se zajísté velmi zajímavou informaci, týkající se "zázračné proměny" Českobudějovického mužstva. Martin Vozábal prozradil, že se všichni hráči sešli na večeři a navzájem si vyříkali, co kdo od druhých na hřišti očekává. Zdá se, že to bylo skutečně účinné. Reprezentační přestávka snad nezpůsobí žádné usnutí na vavřínech.

K tomuto zápasu se dá dodat, že i obvyklé "HOŠI DĚKUJEM!" je pro tentokrát velmi málo. Přesto tedy alespoň DĚKUJEM!