Trenére, jak sezonu v České fotbalové lize hodnotíte?
Byla to sezóna, která dala obrovské zkušenosti všem, kteří mají co dočinění s B-týmem. Hráči i my trenéři jsme si vyzkoušeli, valná většina z nás poprvé v kariéře, co je to hrát o udržení. V sezóně jsme museli udělat řadu rozhodnutí.
Dokázal byste nějaká rozhodnutí vypíchnout?
Jedno z nejdůležitějších bylo jít do jarní části s opravdovým kádrem juniorky a pokud bychom ho měli doplnit o hráče A-týmu, tak jen decentně. Rozhodnout se takhle nebylo jednoduché, protože to taky mohlo přinést neúspěch. My jsme však věřili hráčům a hráči věřili nám. Naše rozhodnutí podpořili i trenéři A-týmu, protože věřili, že kluci mají sílu si to uhrát sami.
Po podzimu vám patřila čtrnáctá pozice s třinácti body, na jaře jste se výsledkově zvedli. Konečné dvanácté místo za 36 získaných bodů.
Na podzim jsme v každém zápase udělali nějakou chybu, která nás body stála. To se na jaře změnilo. Dokázali jsme se toho vyvarovat a začali jsme dávat góly. I když efektivita v zakončení pokulhávala až do posledního kola. Počet našich vstřelených gólů, vzhledem k počtu šancí, které jsme si vytvořili, není dobrý. Na druhou stranu mohou být kluci spokojeni, že jejich fotbal není hrou po šestnáctku bez dalšího pokračování. Mohou být nadšeni z toho, kolikrát se drželi za hlavu, když zjistili, co dokázali neproměnit. Pokud do budoucna na těchto věcech dokážeme zapracovat, může tento tým vyhrát daleko víc zápasů.
Už před posledním kolem, které jste doma vyhráli 3:0, bylo jasné, že se ve třetí nejvyšší české soutěži zachráníte. To byl určitě také jeden z hlavních cílů.
Je potřeba zmínit i to, jakým způsobem tento tým k záchraně dokráčel. Celou sezónu si držel svoji vizi fotbalu, svoji tvář a snažil se dojít k záchraně aktivním, tvořivým fotbalem, který bývá častokrát potrestán pragmatickou taktikou soupeře. My jsme ani na chvíli neuvažovali o změně taktiky, protože jsme zodpovědní nejen za výsledky týmu, ale i za rozvoj hráčů, které rozvíjí především hra, ve které jsou vedeni ke kreativitě, komunikaci, dominanci a podobně.
To by se dalo označit za něco, s čím pracují vesměs všechny dynamácké týmy, že?
Prezentují se tak všechny naše týmy mládeže a my věříme spolu s ostatními trenéry, že je to cesta nejen pro to, aby hráči mohli prorazit nejen v našem klubu do ligy, ale aby je to především bavilo, naplňovalo a aby oni byli těmi, kdo dále referuje ostatním o atmosféře v klubu. Shrnutí této otázky může být číslovka 6. Je to počet hráčů, které chtějí trenéři A-týmu vidět v přípravě. Dostanou příležitost a bude na nich, jak zaujmou a kolik energie jim to dodá do další “práce”.
Na konci podzimu jste mluvil o tom, že se vám nedaří výsledkově, herně ale ano. Co můžete říct po konci sezony?
Tým si vyzkoušel, že když se nebude soustředit na výsledky, výsledky se paradoxně dostaví. Parta, ve které jsou “starší” ročníky 00, ale zkušenosti s mužským fotbalem ve třetí lize neměl do začátku sezóny vůbec nikdo, nezískala asi tolik bodů kolik bychom si představovali, nicméně získala si respekt. Hráči ho získali na základě pojetí fotbalu a toho, jak se prezentovali. Aby se takto mohli prezentovat, trénovali každý den, povídali si spolu o taktice, o svých potřebách, povinnostech a vytvořili mezi sebou fungující soukolí. Hezké na tom je, že sami chtějí to soukolí promazávat, aby byli neustále lepší. Na druhou stranu, si kluci asi nikdy nezahrají jednoduchý zápas, protože je pravděpodobně nikdo nepodcení. Pokud si ten respekt budeme chtít udržet, je potřeba být i v budoucnu pracovití, fotbalový, pokorní a přirozeně sebevědomí. Jako trenéři jsme hrdí na tým i jednotlivce. Do týmu patří ještě masér a trenér brankářů, kteří mají vliv na prostředí, ve kterém se doposud vše odehrává. Atmosféra je motivační, přirozeně konkurenční a dovolím si tvrdit inspirující.
