Dobré výkony SK ČB v jarní části mohly na sobotní duel se Spartou přilákat mnoho fanoušků. Ovšem díky tomu, že zápas vysílala TV Nova a že se vrátila zima, nebyl stadion zcela zaplněn. I tak však věrní fanoušci, kteří přišli (4745), vytvořili skvělou atmosféru a zhlédli nejen spoustu neproměněných šancí, ale i čtyři krásné góly, a to dva a dva na každé straně. Naši hráči to dotáhli z 0:2 na 2:2.
Ve 14 hodin byla východní tribuna asi z 1/3 zaplněná. Sparťanský kotel byl zaplněný hustě. Na trávník vyšli hoši s velkou plachtou se znakem Gambrinusu. Díky absenci Davida Homoláče, který měl čtyři karty, byl „omilostněn“ všeobecně oblíbený obránce Miloslav Penner, který se záhy odvděčil fanouškům a trenérovi skvělým výkonem. Ve 14:11 h zaznělo nad stadionem staré známé: „Dynamo, Dynamo, Český Budějovice…“, které se zhruba před třemi lety snažilo proniknout k fanouškům coby hymna klubu. Dalším překvapením byly mažoretky, které před zápasem obešly hřiště, pohazujíce svými hůlkami. Ve 14:21 byly východní i západní tribuna zaplněny téměř do místečka a kotel hostí praskal ve švech. Celkový dojem tedy trochu kazila jen tribuna jižní.
Začátku zápasu se dá říkat „Nebojácný vstup“. Platilo to na obou stranách. Při úniku Rezka totiž David Horejš předvedl, jak si je sebou jistý a ponechal sparťanskému útočníkovi celkem dlouho prostor, než první pokus zhatil společně s brankářem Kafkou. Na druhé straně se David Lafata dostal do tak rychlého úniku, až mu byl odmáván ofsajd. Ve velmi krátkém sledu pak Sparta zahrávala po neustálých zaleháváních hráčů Michalíka a Voříška na trávník několik standardek. Rozhodčímu Šedivému se zjevně zalíbilo jedno místo, protože všechny tři volné kopy byly z jednoho bodu. Naše mužstvo nezahálelo a záhy poslal dobrou přihrávku na rozeběhnutého Míru Plocka Martin Vozábal. Tribunou se však ozvalo jedno dlouhé zaúpění, neboť Plocek ve vyložené šanci přestřelil branku. Šancí přibývalo a bylo se na co dívat. Začaly se však ozývat první nespokojené hlášky na adresu rozhodčího, neboť se fanouškům ČB zdálo, že nějak moc „faulované“ sparťany žere. 12. minuta byla ve znamení zbytečných odkopů a oboustranných nepřesností. Naši chvílemi bránili v sedmi, ale proti atakům Štajnera s Rezkem se to vyplácelo. Při jednom z jejich pokusů gólman Kafka vyběhl k hranici vápna a provedl odkop na tribunu mezi V.I.P. Přece jen se trochu zdálo, že domácí jsou trošku nervózní, často kazili přihrávky a předávali míč protihráčům. Sparťan Michalík odpočíval na trávě. Rudý kotel mu k tomu zapálil dýmovnice, fandové je vhodili na hřiště a rozhodčí poprvé kvůli nim přerušil hru. Ve 20. získali hosté dva rohové kopy, z čehož druhý mohl končit gólem, kdyby byl býval Jirka Štajner z bezprostřední blízkosti trefil poloplnou branku. Domácí kotelníci, aby nezůstali pozadu, vhodili při našem druhém rohovém kopu na trávník závěj konfet. A tak se hra zastavila kvůli fandům podruhé. Marek Kulič se v následující minutě pokusil překvapit Blažka poté, co předvedl parádní kličku mezi rudými zadáky, ale reprezentační brankář se zaskočit nenechal. Někteří diváci se zřejmě začínali trochu nudit, zvláště ti ve sparťanském kotli, jelikož jeden z fandů si zahrál na Spidermana a balancoval dobrých 5 minut na plotě nad hlavami svých soukmenovců. Budějovičtí se také nedali zahanbit a založili v chladném odpoledni klub otužilců. Ve 38. minutě došlo ke slušnému zvratu, když Letenští očividně polevili a naše mužstvo podnikalo jeden nájezd za druhým a dá se říci, že si vytvořilo slušný tlak. Bohužel se však v závěru poločasu radovali z gólu sparťané, když Štajner prokličkoval náhle rozevřenou obranou a Jakub Kafka na jeho střelu jaksi nereagoval. Inteligenci projevil v nastaveném čase kdosi z kotle hostí, když při rozehrávce po faulu hodil za záda Vlada Pončáka bouchací kuličku.
O přestávce po hřišti opět skotačily mažoretky a probíhala slalomářská soutěž. Začátek druhé půle byl trochu vlažný. Nemůžeme však opomenout aktivitu Ivana Dvořáka, který se slušně rozehrál a byl u mnoha akcí. Na obou stranách vznikaly šance, ale byly korunovány nepřesnostmi, pravda že někdy šlo o centimetry. Pan rozhodčí nezměnil styl a brzy se dočkal „napomenutí“ od budějovického fanouška: „Šedivý, probuď se už!“. Při souboji Dvořáka s Hübschmanem zazněla další vtipná hláška v podobě: „Sestřel ho, komedianta!“. Bohužel přítomné domácí legrace brzy přešla, neboť Kováč se blýsknul parádní střelou z dálky. A bylo to 2:0 a jistě mnoho fandů přestalo věřit v sebemenší úspěch. Kotel hostí, místo aby oslavoval, se začal rvát. Naši chlapci byli chvilku zjevně rozhozeni, protože obrana se nám otevřela a po faulu na Kuliče ze standardky napálil Martin Vozábal míč do při „signálu“ přebíhajícího spoluhráče. Byl to však zřejmě pokus o zmatení nepřítele, protože dvě minuty na to již stadion vybuchl radostným jásotem při zdařilé akci, jejímž zakončovatelem byl opět Martin Vozábal, který snížil na 1:2. Domácí kotel reagoval zapálením římských svic. Budějovický tým, povzbuzen poznáním „že to jde“, neuvěřitelně ožil. David Lafata bojoval o míč i vleže, Marek Kulič s Mírou Plockem zkoušeli jakési kombinace a fanoušci z východní tribuny házeli na zalehnuvšího Michalíka sněhové koule. Moderátor pak všechny několikrát upozornil, že „Je zakázáno vhazovat na hrací plochu jakékoli předměty, včetně sněhových koulí“, neboť hrozí ukončení zápasu, ale osazenstvo to moc nebralo. Naštěstí však po vhození dalších konfet asi došel materiál. V 71. začali letenští fanoušci likvidovat sedačky v kotli a skandovali: „Budějice, Budějice, to je p… v republice!“, na což jim naši kotelníci odpovídali svižně: „Sparta, Sparta, b..... parta!“ Martin Vozábal zatím dokazoval, že je tygr a lev a ošulil o míč i zkušeného Poborského, který se následně poškorpil s Ivanem Dvořákem (Dvořák byl, pravda, kapánek agresivnější). Potyčka se naštěstí vyřešila slovní domluvou. Nervy ovšem pracovaly u obou mužstev. V 76. si Sparta vytvořila další šanci, brankář Kafka zaskočen jen sledoval míč, který šel tečován na tyč a vzápětí do autu, ze kterého rohový kop končil gólem, který byl k našemu štěstí posouzen jako ofsajdový. TV Nova si ve zprávách pohrála s čárami a vnesla mezi lid důkaz, že to ofsajd nebyl. Fifty-fifty – Marek Kulič v jedné (ne-li ve více) z akcí také nebyl v ofsajdu. Chyb rozhodčích bylo daleko víc. Jak se blížil závěr zápasu, oba trenéři střídali útočníky za čerstvé: Aleš Matoušek za Davida Lafatu, Gluščevič za Štajnera a minutu na to přišel Honza Gruber za Míru Plocka. Žlutou kartu ve stejné minutě dostal darem Marek Kulič, když sdělil rozhodčímu, co si o něm myslí, v okamžiku, kdy mu byl máván další údajný ofsajd. Vypjaté nervy k prasknutí měli též (pohledem domácího právem) Vozábal s Chlebkem, kteří si pohovořili s panem Šedivým na jakési záhadné téma. Naši cítili, že je tlačí čas a všude to byla samá emoce. Pokud by Sparta měla vyhrát, bylo by to skutečně „vydřené vítězství“. Kolegové „odvedle“ při jedné vlažné akci nazvali Gluščeviče Igorem „Bezbolestným“. Tři minuty před koncem řádné hrací doby nastoupil ke své akci žolík Jan Gruber. Nasadil tempo, podařil se mu excelentní únik a poslal báječnou přihrávku na dobíhajícího Marka Kuliče, který parádně srovnal skóre. Stadion byl po jeho gólu v troskách. Vše, co mělo ještě hlas, řvalo na plné pecky a slabší povahy musely omdlévat. Hra se na minutu zastavila poté, co se srazili Vozábal s Gluščevičem, který záhy střídal, takže si u nás moc nezahrál. Závěr byl skutečně hektický, tribuny bouřily jak už dlouho ne, tlačily domácí mužstvo k udržení, ne-li zvýšení, skóre a sem tam se již ozval hlas: „Pískej konec!“, čehož se všichni kupodivu bez zbytečných průtahů dočkali a příznivci černobílých propukli v další bouřlivý ryk. Kapitán Poborský se ani nepodepsal chlapcům, kteří ho žádali o autogram a zmizel v šatně.
Tak za tento zápas, hoši, skutečně děkujeme! Paráda!
Hodnocení hráčů:
Deník Sport: Kafka 5, Leština 5, Penner 5, Horejš 6, Pončák 5, Plocek 5, Chlebek 6, Dvořák 7, Vozábal 6, Kulič 8, Lafata 5
MF Dnes: Kafka 2,5, Leština 2,5, Penner 2, Horejš 3, Pončák 3, Plocek 3, Chlebek 3, Dvořák 2,5, Vozábal 1,5, Kulič 1,5, Lafata 2,5
Známka rozhodčího Šedivého: delegát Spišiak 7 (dobrý), Deník Sport 5 (průměrný)
Začátku zápasu se dá říkat „Nebojácný vstup“. Platilo to na obou stranách. Při úniku Rezka totiž David Horejš předvedl, jak si je sebou jistý a ponechal sparťanskému útočníkovi celkem dlouho prostor, než první pokus zhatil společně s brankářem Kafkou. Na druhé straně se David Lafata dostal do tak rychlého úniku, až mu byl odmáván ofsajd. Ve velmi krátkém sledu pak Sparta zahrávala po neustálých zaleháváních hráčů Michalíka a Voříška na trávník několik standardek. Rozhodčímu Šedivému se zjevně zalíbilo jedno místo, protože všechny tři volné kopy byly z jednoho bodu. Naše mužstvo nezahálelo a záhy poslal dobrou přihrávku na rozeběhnutého Míru Plocka Martin Vozábal. Tribunou se však ozvalo jedno dlouhé zaúpění, neboť Plocek ve vyložené šanci přestřelil branku. Šancí přibývalo a bylo se na co dívat. Začaly se však ozývat první nespokojené hlášky na adresu rozhodčího, neboť se fanouškům ČB zdálo, že nějak moc „faulované“ sparťany žere. 12. minuta byla ve znamení zbytečných odkopů a oboustranných nepřesností. Naši chvílemi bránili v sedmi, ale proti atakům Štajnera s Rezkem se to vyplácelo. Při jednom z jejich pokusů gólman Kafka vyběhl k hranici vápna a provedl odkop na tribunu mezi V.I.P. Přece jen se trochu zdálo, že domácí jsou trošku nervózní, často kazili přihrávky a předávali míč protihráčům. Sparťan Michalík odpočíval na trávě. Rudý kotel mu k tomu zapálil dýmovnice, fandové je vhodili na hřiště a rozhodčí poprvé kvůli nim přerušil hru. Ve 20. získali hosté dva rohové kopy, z čehož druhý mohl končit gólem, kdyby byl býval Jirka Štajner z bezprostřední blízkosti trefil poloplnou branku. Domácí kotelníci, aby nezůstali pozadu, vhodili při našem druhém rohovém kopu na trávník závěj konfet. A tak se hra zastavila kvůli fandům podruhé. Marek Kulič se v následující minutě pokusil překvapit Blažka poté, co předvedl parádní kličku mezi rudými zadáky, ale reprezentační brankář se zaskočit nenechal. Někteří diváci se zřejmě začínali trochu nudit, zvláště ti ve sparťanském kotli, jelikož jeden z fandů si zahrál na Spidermana a balancoval dobrých 5 minut na plotě nad hlavami svých soukmenovců. Budějovičtí se také nedali zahanbit a založili v chladném odpoledni klub otužilců. Ve 38. minutě došlo ke slušnému zvratu, když Letenští očividně polevili a naše mužstvo podnikalo jeden nájezd za druhým a dá se říci, že si vytvořilo slušný tlak. Bohužel se však v závěru poločasu radovali z gólu sparťané, když Štajner prokličkoval náhle rozevřenou obranou a Jakub Kafka na jeho střelu jaksi nereagoval. Inteligenci projevil v nastaveném čase kdosi z kotle hostí, když při rozehrávce po faulu hodil za záda Vlada Pončáka bouchací kuličku.
O přestávce po hřišti opět skotačily mažoretky a probíhala slalomářská soutěž. Začátek druhé půle byl trochu vlažný. Nemůžeme však opomenout aktivitu Ivana Dvořáka, který se slušně rozehrál a byl u mnoha akcí. Na obou stranách vznikaly šance, ale byly korunovány nepřesnostmi, pravda že někdy šlo o centimetry. Pan rozhodčí nezměnil styl a brzy se dočkal „napomenutí“ od budějovického fanouška: „Šedivý, probuď se už!“. Při souboji Dvořáka s Hübschmanem zazněla další vtipná hláška v podobě: „Sestřel ho, komedianta!“. Bohužel přítomné domácí legrace brzy přešla, neboť Kováč se blýsknul parádní střelou z dálky. A bylo to 2:0 a jistě mnoho fandů přestalo věřit v sebemenší úspěch. Kotel hostí, místo aby oslavoval, se začal rvát. Naši chlapci byli chvilku zjevně rozhozeni, protože obrana se nám otevřela a po faulu na Kuliče ze standardky napálil Martin Vozábal míč do při „signálu“ přebíhajícího spoluhráče. Byl to však zřejmě pokus o zmatení nepřítele, protože dvě minuty na to již stadion vybuchl radostným jásotem při zdařilé akci, jejímž zakončovatelem byl opět Martin Vozábal, který snížil na 1:2. Domácí kotel reagoval zapálením římských svic. Budějovický tým, povzbuzen poznáním „že to jde“, neuvěřitelně ožil. David Lafata bojoval o míč i vleže, Marek Kulič s Mírou Plockem zkoušeli jakési kombinace a fanoušci z východní tribuny házeli na zalehnuvšího Michalíka sněhové koule. Moderátor pak všechny několikrát upozornil, že „Je zakázáno vhazovat na hrací plochu jakékoli předměty, včetně sněhových koulí“, neboť hrozí ukončení zápasu, ale osazenstvo to moc nebralo. Naštěstí však po vhození dalších konfet asi došel materiál. V 71. začali letenští fanoušci likvidovat sedačky v kotli a skandovali: „Budějice, Budějice, to je p… v republice!“, na což jim naši kotelníci odpovídali svižně: „Sparta, Sparta, b..... parta!“ Martin Vozábal zatím dokazoval, že je tygr a lev a ošulil o míč i zkušeného Poborského, který se následně poškorpil s Ivanem Dvořákem (Dvořák byl, pravda, kapánek agresivnější). Potyčka se naštěstí vyřešila slovní domluvou. Nervy ovšem pracovaly u obou mužstev. V 76. si Sparta vytvořila další šanci, brankář Kafka zaskočen jen sledoval míč, který šel tečován na tyč a vzápětí do autu, ze kterého rohový kop končil gólem, který byl k našemu štěstí posouzen jako ofsajdový. TV Nova si ve zprávách pohrála s čárami a vnesla mezi lid důkaz, že to ofsajd nebyl. Fifty-fifty – Marek Kulič v jedné (ne-li ve více) z akcí také nebyl v ofsajdu. Chyb rozhodčích bylo daleko víc. Jak se blížil závěr zápasu, oba trenéři střídali útočníky za čerstvé: Aleš Matoušek za Davida Lafatu, Gluščevič za Štajnera a minutu na to přišel Honza Gruber za Míru Plocka. Žlutou kartu ve stejné minutě dostal darem Marek Kulič, když sdělil rozhodčímu, co si o něm myslí, v okamžiku, kdy mu byl máván další údajný ofsajd. Vypjaté nervy k prasknutí měli též (pohledem domácího právem) Vozábal s Chlebkem, kteří si pohovořili s panem Šedivým na jakési záhadné téma. Naši cítili, že je tlačí čas a všude to byla samá emoce. Pokud by Sparta měla vyhrát, bylo by to skutečně „vydřené vítězství“. Kolegové „odvedle“ při jedné vlažné akci nazvali Gluščeviče Igorem „Bezbolestným“. Tři minuty před koncem řádné hrací doby nastoupil ke své akci žolík Jan Gruber. Nasadil tempo, podařil se mu excelentní únik a poslal báječnou přihrávku na dobíhajícího Marka Kuliče, který parádně srovnal skóre. Stadion byl po jeho gólu v troskách. Vše, co mělo ještě hlas, řvalo na plné pecky a slabší povahy musely omdlévat. Hra se na minutu zastavila poté, co se srazili Vozábal s Gluščevičem, který záhy střídal, takže si u nás moc nezahrál. Závěr byl skutečně hektický, tribuny bouřily jak už dlouho ne, tlačily domácí mužstvo k udržení, ne-li zvýšení, skóre a sem tam se již ozval hlas: „Pískej konec!“, čehož se všichni kupodivu bez zbytečných průtahů dočkali a příznivci černobílých propukli v další bouřlivý ryk. Kapitán Poborský se ani nepodepsal chlapcům, kteří ho žádali o autogram a zmizel v šatně.
Tak za tento zápas, hoši, skutečně děkujeme! Paráda!
Hodnocení hráčů:
Deník Sport: Kafka 5, Leština 5, Penner 5, Horejš 6, Pončák 5, Plocek 5, Chlebek 6, Dvořák 7, Vozábal 6, Kulič 8, Lafata 5
MF Dnes: Kafka 2,5, Leština 2,5, Penner 2, Horejš 3, Pončák 3, Plocek 3, Chlebek 3, Dvořák 2,5, Vozábal 1,5, Kulič 1,5, Lafata 2,5
Známka rozhodčího Šedivého: delegát Spišiak 7 (dobrý), Deník Sport 5 (průměrný)
