Na turnaji se představilo celkem 24 hráčů: 2 brankáři - Kafka a Křížek, 7 obránců - Pončák, Horejš, Homoláč, Leština, Vladyka, Tobiáš, Kubiš, 10 záložníků - Vozábal, Chlebek, Sivok, Plocek, Adam, Zapoměl, Dvořák, Čáp, Kordík, Knietel a 5 útočníků - Kulič, Lafata, Matoušek, Gruber, Smíšek.
První zápas se Xaverovem přinesl hodně nepřesností překvapivě již v prvním poločase, i když hráli samí hráči původní základní sestavy z podzimní části ligy. Než se stačili rozkoukat, dostali tři góly a pouze jeden se jim povedlo soupeři vrátit. Přihlédnout se dá snad jen k tomu, že na umělé trávě v Xaverově hráli hráči zase po celém dlouhém roce, z toho někteří dokonce snad poprvé a že byla slušná zima. Lépe z tohoto zápasu vyšla sestava druhého poločasu, kdy se vyměnilo na place šest hráčů - z toho tři obránci (na 90. minut zůstal na hřišti jen Pončák). "Druhé mužstvo" neobdrželo již žádný gól a povedlo se mu vylepšit skóre. Když už ne ze hry, tak alespoň penaltou. Mužem zápasu mohl být jmenován ten den Jaroslav Chlebek.
Druhý zápas se Slavií by poněkud mohl býti nazván debaklem. Přestože se oteplilo a podmínky na fotbal byly na leden přímo ideální, naše mužstvo připomínalo svým pohybem hlemýždě zahradní. Tentokrát bylo přese všechno lepší mužstvo prvního poločasu, neboť obdrželo pouze jeden gól. Do druhé půle byli vystřídáni oba útočníci a po jednom muži v záloze a obraně. A také brankáři. Gólman Křížek důvěřivě spoléhal na své spoluhráče a ke své hrůze brzy zjistil, že bude muset zvýšit postřeh na 300%. Důsledkem nepřesných přihrávek, odkopů a záhadné nespolupráce budějovické jedenáctky na hřišti byly čtyři góly, které po dvou padly vždy v těsném závěsu za sebou - na začátku a na konci poločasu. Po tomto zápase si každý fanoušek ČB nutně musel rvát hrůzou vlasy. "Mužem zápasu" by nebyl asi opravdu nikdo. Možná snad brankář Kafka.
Třetí zápas proti Žilině byl ovšem překvapivě uspokojivý. Mužstva prvního i druhého poločasu uhrála bezbrankovou remízu. Každé mělo dá se říci "muže poločasu". V prvním byl hodně vidět Lukáš Adam a ve druhém David Lafata. Tentokrát se prostřídali dva hráči v obraně, jeden záložník a jeden útočník. Hrálo se aktivně a mnohdy i pohledně a bylo to opravdu příjemné překvapení. Chybělo jenom dát gól - pokud možno ze hry a ne z penalty.
Zápas o 7. místo s Bohemians byl jasně nejlepší a pokud by se dělala hitparáda zápasů ČB v Horních Počernicích, získal by jednoznačně první místo. Tři inkasované góly jsou tedy přece jen dost, ale přesto se dá o tomto utkání snad říct "Takhle nějak by to mohlo vypadat." Zpočátku sice dělalo mužstvu problémy dostat se přes betonovou obranu klokanů, ale nakonec se skulinky našly. První poločas byl velmi vyrovnaný a koneckonců i výsledek 2:2 je toho důkazem. Na každé straně padl gól z penalty. Zajímavé bylo - nechť ráčí pan trenér prominouti - že kdykoli trenér Tobiáš pochválil své svěřence za důraz v obraně či při odebírání míče, rozhodčí většinou zákrok posoudil jako faul. Nutno ovšem pochválit Jana Grubera, který posílil řadu zálohy, a tím dostal zřejmě více prostoru, neboť vytvářel pro útočné duo celkem dost šancí. Do druhého poločasu nastoupili zase dva noví obránci a Aleš Matoušek se prohodil se Smíškem. Bylo vidět, že nová (resp. stará) útočná dvojice je přece jen sehranější, i když původní byla neméně zajímavá. Pokusy prvního poločasu byly však, co se týče útoku, více individuální nebo snad sólové. Oba hráči hráli tak trochu za sebe.
Závěrem se dá říci, že vtip je v tom, že toto byly opravdu spíš přípravné zápasy, kdy je možnost vyzkoušet proti slušnému soupeři nové posily či případné posily. Něco jiného bude, až nastoupí noví hráči v lize. Každý s Vás si jistě vzpomene na některého, ne-li několik hráčů, kteří v přípravě působili dobře a zajímavě a při "ostrém" zápase náhle jako kdyby místo nich nastoupil úplně někdo jiný a neznámý. To je ovšem jen spekulace. Kromě toho - "staré dobré jádro" zůstává nezměněno. Téměř.
