Se svým výkonem proti Varnsdorfu musel být Jiří Hrbáč spokojen. Hlavně ve druhém poločase lítal po levé straně jako motorová myš. Několikrát dostal svého soupeře do úzkých a především na vyrovnávající brance měl Jirka velký podíl. Vždyť jej po zápase také trenér Poštulka chválil a nad brankou, kterou levý záložník připravil pro svého kapitána, se doslova rozplýval. „Sehráli jsme velice kvalitní utkání. Trochu jsme polevili po té penaltě, ta nás na chvilku srazila. Za vítězstvím jsme ale chtěli jít za každou cenu,“ přiznal okamžitě po zápase jednadvacetiletý záložník.

Nejen pro levého záložníka byl důležitým okamžikem zápasu moment, kdy dostalo také Dynamo výhodu pokutového kopu. Hostující Macháček ji však Maruškovi chytil. „Neproměněná penalta se na psychice podepíše jak kdy. Někdo je to znát, někdy naštěstí ne. Dneska naštěstí platila ta druhá verze,“ vrací se k penaltovému nezdaru Tomáše Marušky hráč, který si ve volném čase poslechne hudbu Daniela Landy. Lepší vzpomínku už má Hrby na akci, po které Mára skóroval: „Narazil jsem si balón s Matym (Alešem Matouškem – pozn. red.), poslal jsem si míč okolo obránce a potom už jsem jenom vrátil míč Márovi (Tomáši Maruškovi – pozn. red.) proti noze a ten to naštěstí trefil.“

Pro juniorku nebývalo domácí prostředí vždycky absolutní výhodou. Poslední dobou je tomu však jinak. „Před každým zápasem věřím, že soupeře porazíme. Venku je těžké vyhrávat, body bychom měli získávat především doma,“ dodá k tématu domácího prostředí Jirka. Všechny podzimní zápasy by měl B-tým Dynama sehrát již na Střeleckém ostrově. Po Dubenci, Borku a Složišti tak čeká v krátké době hráče rezervy již čtvrté domácí hřiště.

Malou černou kaňku však záložník, kroutící v Béčku již čtvrtou sezónu, přeci jen najde: „Škoda těch posledních deseti minut, kdy jsme se nechali zatlačit. Celý zápas jsme soupeře tlačili, mohli jsme to vydržet i v závěru. Konec by potom byl klidnější.“ Výkony B-týmu zaskočili nejednoho fanouška a rezerva si především díky nezdarům A-týmu získává jednoho příznivce za druhým. „Nikdo nečekal, že se nám vstup do soutěže tolik podaří. Je to paráda. Kromě zápasu v Prachaticích se nám daří i herně,“ neskrývá svou radost z úspěšných výsledků rodák z Dačic.

Zatímco se z kabiny Béčka ozýval vítězný pokřik, trenér Jan Poštulka se už pomalu přemisťoval na zápas A-týmu s Hradcem. Spokojenost se však dala z tváře zkušeného trenéra vyčíst na dálku. „Po prvním poločase bych nejspíš bod bral,“ přizná muž, který trénoval fotbal v zemích jako je Guatemala nebo Kostarika. Za nepříznivého stavu by bral bod zřejmě každý. Mladící v černobílých dresech se ale nevzdávají tak lehce. Kdo jiný než trenér by měl vědět, kolik úsilí a bojovnosti do zápasu vložili jeho svěřenci. „Tohle vítězství musí kluky hřát daleko víc než třeba výhra 3:0,“ ocení výkon svých hochů trenér. „Tým ukázal i svoji vnitřní sílu. Kdo fotbal hrál, tak ví, kolik stojí sil a jak je těžký otáčet zápas z nepříznivého stavu,“ pokračuje v pochvalné řeči Poštulka i nadále.

Na Složišti byl k vidění opravdu parádní fotbal. Jednu vlastnost musí u A-týmu juniorce závidět – bojovnost. Nejednou bylo slyšet až na tribunu, jak se hráči hecují výkřiky: „Dynamo“. Na Složišti se zbraně neskládají. Hráči odejdou s hlavami sklopenými pouze v tom případě, že je soupeř opravdu o třídu lepší. „Předvedli jsme disciplinovaný výkon, soupeř měl výškovou převahu, vyhrával vzdušný souboje ale dokázali jsme si s tím poradit,“chválí i nadále úspěšný trenér své svěřence. U vyrovnávajícího gólu se na chvilku Jan Poštulka zastaví: „Nabádal jsem Jirku Hrbáče, ať hraje aktivně a snaží se soupeře vykartovat. Hráč, který na něj hrál potom nestíhal tempo a nepřistupoval k Jirkovi včas.“

Poklidné vedení zápasu musel Jan Poštulka chvilkami nahradit hlasitým udělováním pokynů svým svěřenců. „Neproměněná penalta zacvičí s celým týmem, nejvíce se střelcem. Penalta se nedá pořádně natrénovat, historie to už mnohokrát ukázala. V penaltovém rozstřelu zklamali i hráči světového formátu,“ připomene muž, který dělal asistenta například Josefu Chovancovi ve Spartě, okamžik, kdy bylo jeho týmu zřejmě nejhůře. „Jsou to nervy, pokud se ale závěr vydaří tak to stojí za to,“ uzavře kouč spokojeně pozápasový rozhovor.