Na sobotní duel proti pražské Slavii zavítalo na Střelecký ostrov, bez prominutí, ubohých necelých 2900 fanoušků. Moderátor mohl, jak chtěl, burcovat lidi k fandění, třebas i slovy „Zápas je v televizi, tak ať je pořádně slyšet, jak tady fandíme!“. Stejně bylo nejvíce slyšet vcelku početný kotel fanoušků Sešívaných, který si o druhé půli našel terč svého „ostrovtipu“ v Karlovi Poborském, který se přijel na zápas podívat společně s Tomášem Sivokem.
Před výkopem se lidstvo na stadionu dozvědělo, že šedesátých narozenin se dožívá dlouholetá opora týmu z jihu Čech, pan Adolf Havel a 26. narozeniny v následujícím týdnu, a to hned v pondělí, oslaví kapitán Martin Vozábal.
V sestavě Slavie se objevilo několik hráčů, kteří působili svého času v Budějovicích. Martin Latka, který měl dlouhou dobu své místo v obraně, při utkání s Opavou postoupil do zálohy a na Střeleckém ostrově okupoval útok společně se Stanislavem Vlčkem; nepočítaje gólmana Radka Černého a Lumír Sedláček, jenž v Budějovicích prožil (zřejmě) jednu z nejlepších sezón.
Podle úvodních minut to vypadalo, že se pomalu schyluje k senzaci. Domácí se tlačili na branku soupeře, vytvářeli zajímavé akce, měli očividně tlak, přesto jej nedokázali zpečetit gólově. V hlavních rolích se ocitalo trio Martin Vozábal, Marek Kulič a David Lafata, se kterými si slávistická obrana občas nevěděla rady. Všechny pokusy však končily buď v autu po chybných přihrávkách nebo v náruči pozorného brankáře Černého. Diváci, komentující dění na hřišti, občas žehrali na to, že se útočníci snaží o zakončení, přestože na ně dotírají obránci. Přehlíželi prý tak své volné spoluhráče, kteří by, podle jejich názoru, měli větší prostor ke zdárnému zakončení. Dobrou čtvrthodinu zvládlo Dynamo hrát na půlce Slavie, která podnikala ojedinělé výpady, jež ihned hasili černobílí zadáci. Byla až radost se dívat, jak se obráncům daří přebírat od Pražanů míče.
Jediné, co bylo na stadionu slyšet, bylo povzbuzování slávistického kotle, který však začal hulákat jakási hesla, týkající se politické situace v ČR a ojedinělé hlasy z východní tribuny, volající „Dynamo, Dynamo!“. Dalším povzbuzením pro domácí hráče však mohl být potlesk, který se strhl při spuštění roztleskávací melodie, když se Budějovicím podařilo získat standardku. Ve 21. minutě fanouškům zatrnulo při dalekonosném obloučku od slávistických fotbalistů, který velmi vyděsil gólmana Filipka. Evidentně míč očima tlačil pryč od branky a zavěsil se jako ryba na boční síť, již se mu podařilo roztrhnout. K síti poté k pobavení diváků vyběhl masér s obinadlem, aby se mohlo pokračovat ve hře.
Půlhodina hry uplynula a skóre se i přes několikeré pokusy na obou stranách nezměnilo. Hráči se faulovali a rozhodčí Helebrant to velkoryse přehlížel. Pouze když některý z fotbalistů hodně nahlas zařval, odpískal standardku. Ve 37. ochozy opět strnuly při pokusu Vlčka, který vylákal z branky Filipka a vyslal do jeho zívající svatyně křižnou pozemní střelu, jež však cíl pomaloučku minula a Homoláč míč rychle rozehrál vpřed na své útočníky. Ve 41. se diváci hodně zlobili na sudího Helebranta, když Martin Vozábal čistě vybojoval míč, ale rozhodčí mu odpískal faul. Po následné standardce řvali Sešívaní v pokutovém území „Ruka!“, penalta však nebyla. Díky TV Nova mohli účastníci zápasu v sektoru Press ihned zjistit, že „ruka“ tam skutečně byla. Budiž. Však zanedlouho při podobné situaci opět penalta nebyla, tentokráte na straně druhé, tedy možné penaltě pro Dynamo. Poločas 0:0 vypadal slibně. Za předložení ještě stojí hláška jednoho z diváků, který prohlásil: „Teda ten Sedláček, když tu byl, tak za celou dobu nefauloval tolik, co dneska za první poločas.“
Druhý poločas byl ve znamení inteligence slávistického kotle. To, že naházeli na trávník konfety – budiž. Římské svíce jsou slušný světelný efekt – budiž. Ale skandování „Smrt Spartě“ a jako zaseknutá deska hulákání nadávek na Karla Poborského, který se tomu jen, doufejme, profesionálně zasmál, není zrovna nejlepší vizitka. Inteligentnější by bylo „My chceme Eden!“, protože od posledního vzájemného zápasu museli fanoušci Pražanů nalézt na stadionu mnoho změn k lepšímu a slávistický svatostánek je stále v nedohlednu. K ukončení hulákání na Poborského nepomohlo ani trojí napomenutí moderátora, ani prosby kapitána Slavie Radka Bejbla. Co může člověk dělat... Na nějakou dobu to alespoň povzbudilo domácí fanoušky k tomu, že začali skandovat „Dynamo, Dynamo!“, aby „slávisty“ překřičeli.
Ve druhé půli padaly nejen góly, ale i žluté karty za různé osobní souboje. Prvním větším varováním pro černobílé byla nastřelená tyč po Pitákově kotoulu letmo přes Jana Grubera. Ačkoli se i nadále zdálo, že budějovičtí mají více šancí, nedařila se opět koncovka a jak je známo – Nedáš-dostaneš. Téměř neviditelného Vlčka vystřídal svižný Adauto a pár minut po svém příchodu se radoval z gólu. Branka byla komentována slovy „Oni si ty hráče nepohlídaj´...“ Gólman Filipko byl očividně velmi smutný. Do 71. minuty byl svému týmu velikou oporou. Latka se pak několikrát pokusil nafilmovat faul, aby získal standardku a tribuna na něj rozzuřeně pískala.
Domácí inkasovaný gól na chvíli zjevně rozhodil, neboť i když se černobílí hráči snažili o jakousi spolupráci, vždycky nakonec někomu z nich míč utekl a bylo po akci. Šance k vyrovnání přitom byly a Slávisté je i sami Dynamu poskytovali chybami v obraně. Dobrým „fórem“ fotbalového boha bylo i to, že poté, co Jihočeši potřetí vystřídali, zranil se David Horejš a tudíž domácí dohrávali v deseti. Již bez Horejše obdrželi od hostů druhý gól, kterému předcházel Sedláčkův úprk a souboj s Filipkem. Brankář Dynama z něj vyšel vítězně, i když Sedláček získal druhý pokus. Nebezpečí definitivně zažehnal Homoláč a Dynamo rozjelo další pokus. Bylo však už pozdě, i když snaha mužstva byla vidět. Podařilo se tedy alespoň snížit na 1:2. Zázrak se však nekonal a tři body putovaly na sever do Prahy.
Pověrčivci, kteří věří profláknuté pověře, že když Budějovice na Střeleckém ostrově porazí Slavii, spadnou do druhé ligy, si mohli oddechnout. Ne tak fanoušci, kteří pověře nevěří. Tabulka pravdy je nemilosrdná a pořád tam svítí pouhých 7 bodů.
V sestavě Slavie se objevilo několik hráčů, kteří působili svého času v Budějovicích. Martin Latka, který měl dlouhou dobu své místo v obraně, při utkání s Opavou postoupil do zálohy a na Střeleckém ostrově okupoval útok společně se Stanislavem Vlčkem; nepočítaje gólmana Radka Černého a Lumír Sedláček, jenž v Budějovicích prožil (zřejmě) jednu z nejlepších sezón.
Podle úvodních minut to vypadalo, že se pomalu schyluje k senzaci. Domácí se tlačili na branku soupeře, vytvářeli zajímavé akce, měli očividně tlak, přesto jej nedokázali zpečetit gólově. V hlavních rolích se ocitalo trio Martin Vozábal, Marek Kulič a David Lafata, se kterými si slávistická obrana občas nevěděla rady. Všechny pokusy však končily buď v autu po chybných přihrávkách nebo v náruči pozorného brankáře Černého. Diváci, komentující dění na hřišti, občas žehrali na to, že se útočníci snaží o zakončení, přestože na ně dotírají obránci. Přehlíželi prý tak své volné spoluhráče, kteří by, podle jejich názoru, měli větší prostor ke zdárnému zakončení. Dobrou čtvrthodinu zvládlo Dynamo hrát na půlce Slavie, která podnikala ojedinělé výpady, jež ihned hasili černobílí zadáci. Byla až radost se dívat, jak se obráncům daří přebírat od Pražanů míče.
Jediné, co bylo na stadionu slyšet, bylo povzbuzování slávistického kotle, který však začal hulákat jakási hesla, týkající se politické situace v ČR a ojedinělé hlasy z východní tribuny, volající „Dynamo, Dynamo!“. Dalším povzbuzením pro domácí hráče však mohl být potlesk, který se strhl při spuštění roztleskávací melodie, když se Budějovicím podařilo získat standardku. Ve 21. minutě fanouškům zatrnulo při dalekonosném obloučku od slávistických fotbalistů, který velmi vyděsil gólmana Filipka. Evidentně míč očima tlačil pryč od branky a zavěsil se jako ryba na boční síť, již se mu podařilo roztrhnout. K síti poté k pobavení diváků vyběhl masér s obinadlem, aby se mohlo pokračovat ve hře.
Půlhodina hry uplynula a skóre se i přes několikeré pokusy na obou stranách nezměnilo. Hráči se faulovali a rozhodčí Helebrant to velkoryse přehlížel. Pouze když některý z fotbalistů hodně nahlas zařval, odpískal standardku. Ve 37. ochozy opět strnuly při pokusu Vlčka, který vylákal z branky Filipka a vyslal do jeho zívající svatyně křižnou pozemní střelu, jež však cíl pomaloučku minula a Homoláč míč rychle rozehrál vpřed na své útočníky. Ve 41. se diváci hodně zlobili na sudího Helebranta, když Martin Vozábal čistě vybojoval míč, ale rozhodčí mu odpískal faul. Po následné standardce řvali Sešívaní v pokutovém území „Ruka!“, penalta však nebyla. Díky TV Nova mohli účastníci zápasu v sektoru Press ihned zjistit, že „ruka“ tam skutečně byla. Budiž. Však zanedlouho při podobné situaci opět penalta nebyla, tentokráte na straně druhé, tedy možné penaltě pro Dynamo. Poločas 0:0 vypadal slibně. Za předložení ještě stojí hláška jednoho z diváků, který prohlásil: „Teda ten Sedláček, když tu byl, tak za celou dobu nefauloval tolik, co dneska za první poločas.“
Druhý poločas byl ve znamení inteligence slávistického kotle. To, že naházeli na trávník konfety – budiž. Římské svíce jsou slušný světelný efekt – budiž. Ale skandování „Smrt Spartě“ a jako zaseknutá deska hulákání nadávek na Karla Poborského, který se tomu jen, doufejme, profesionálně zasmál, není zrovna nejlepší vizitka. Inteligentnější by bylo „My chceme Eden!“, protože od posledního vzájemného zápasu museli fanoušci Pražanů nalézt na stadionu mnoho změn k lepšímu a slávistický svatostánek je stále v nedohlednu. K ukončení hulákání na Poborského nepomohlo ani trojí napomenutí moderátora, ani prosby kapitána Slavie Radka Bejbla. Co může člověk dělat... Na nějakou dobu to alespoň povzbudilo domácí fanoušky k tomu, že začali skandovat „Dynamo, Dynamo!“, aby „slávisty“ překřičeli.
Ve druhé půli padaly nejen góly, ale i žluté karty za různé osobní souboje. Prvním větším varováním pro černobílé byla nastřelená tyč po Pitákově kotoulu letmo přes Jana Grubera. Ačkoli se i nadále zdálo, že budějovičtí mají více šancí, nedařila se opět koncovka a jak je známo – Nedáš-dostaneš. Téměř neviditelného Vlčka vystřídal svižný Adauto a pár minut po svém příchodu se radoval z gólu. Branka byla komentována slovy „Oni si ty hráče nepohlídaj´...“ Gólman Filipko byl očividně velmi smutný. Do 71. minuty byl svému týmu velikou oporou. Latka se pak několikrát pokusil nafilmovat faul, aby získal standardku a tribuna na něj rozzuřeně pískala.
Domácí inkasovaný gól na chvíli zjevně rozhodil, neboť i když se černobílí hráči snažili o jakousi spolupráci, vždycky nakonec někomu z nich míč utekl a bylo po akci. Šance k vyrovnání přitom byly a Slávisté je i sami Dynamu poskytovali chybami v obraně. Dobrým „fórem“ fotbalového boha bylo i to, že poté, co Jihočeši potřetí vystřídali, zranil se David Horejš a tudíž domácí dohrávali v deseti. Již bez Horejše obdrželi od hostů druhý gól, kterému předcházel Sedláčkův úprk a souboj s Filipkem. Brankář Dynama z něj vyšel vítězně, i když Sedláček získal druhý pokus. Nebezpečí definitivně zažehnal Homoláč a Dynamo rozjelo další pokus. Bylo však už pozdě, i když snaha mužstva byla vidět. Podařilo se tedy alespoň snížit na 1:2. Zázrak se však nekonal a tři body putovaly na sever do Prahy.
Pověrčivci, kteří věří profláknuté pověře, že když Budějovice na Střeleckém ostrově porazí Slavii, spadnou do druhé ligy, si mohli oddechnout. Ne tak fanoušci, kteří pověře nevěří. Tabulka pravdy je nemilosrdná a pořád tam svítí pouhých 7 bodů.
