Josef ZEMAN (1915 - 1999)

Josef Zeman byl na přelomu 30. a 40. let dvacátého století první hráč SK ČB, který udělal s fotbalem skutečnou díru do světa. Reprezentant a střední záložník železné Sparty. Autor prvního ligového gólu SK ČB.

Rozený centrforvard dal v první lize celkem 89 branek - z toho sedm v Plzni, osmasedmdesát ve Spartě a čtyři za České Budějovice. Další dva vstřelil za národní tým: v roce 1937 v prvním utkání čs. reprezentace anglické půdě a ve Francii na mistrovství světa v roce 1938 v zápase s Holandskem. Za národní tým hrál celkem čtyřikrát. S fotbalem začínal v Českých Budějovicích, když jako dorostenec kopal již za SK ČB. Měl neuvěřitelný čich na góly.

Brzy také jihočeské rybníky přerostl - jako hostující borec pomáhal Čechii Karlín v boji o záchranu v první lize, aby na konci roku přešel do Plzně. "Tehdy to bylo nějaké mužstvo," vzpomínal. "Hráli jsme na špici první ligy, skončili druzí za Slavií a pamatuji si, že jsme třeba na Spartě hráli 2:2 a já tam dal hlavou vyrovnávací gól." To možná předznamenalo jeho pozdější osud spojený na dlouhá léta právě se železnou Spartou. Do ní přišel v roce 1937. Tehdy na Letné končil legendární útočník Braine, který se vracel zpět do Belgie a hledala se náhrada. V Plzni hrál bájný kanonýr Hájek, tak se funkcionáři za ním vypravili - a přivezli si Zemana..

Toho kniha Železná Sparta charakterizuje jako hráče rychlého, rvavého, snaživého, nezištného. "Uměl vtipně a jemně přihrávat, měl tah na bránu, měl čich na góly. Jeho hra nebyla líbivá a efektivní, zato byla účelná a jednoduchá. Jeho erbovním heslem byla dělnost a skromnost." Zeman ale na diváky nic nedal - hrál svůj fotbal v rudém dresu nastřílel 155 branek, z toho 78 ligových. Jako Bican a podobní hráči doplatil na to, že jeho kariéra vrcholila ve zlých časech. Fotbal se sice hrál i za německé okupace, ale mezistátních utkání bylo poskrovnu, o atmosféře té doby nemluvě.

Do války v letech 1937 a 1938 Zeman stihl čtyři oficiální mezistátní utkání a dal v nich dva góly. Zdeněk Šálek v knize Slavné nohy o Zemanovi píše, že v posledních předválečných zápasech vedl reprezentační útok, v němž hráli Pulč, Nejedlý, Říha a Rulc. Končil spolu s Pučem a Pláničkou.

Po válce Zemanovu kariéru v železné Spartě ukončilo předčasné zranění. Při pouťáku v Mělníku (13:1) šel sám na bránu, místo střely obcházel brankáře, ten mu padl pod nohy - a skončilo to přetrženými vazy v kotníku. Noha šla do sádry, ale bylo třeba, aby hrál, tak nastoupil, pak zase sádra a tak dokola. Sparta ho nakonec půjčila do Nuslí, pak zachraňoval Pardubice, ale srdce ho táhlo zpět do domů do Českých Budějovic.

Přišel ve správný čas - právě tady vrcholila bitva o postup do 1. ligy. Když ji Budějovice v sezoně 1947/48 hrály, bylo Zemanovi již třiatřicet. Pár let pak ještě hrál, i jako čtyřicátník v rezervě Dynama na tehdejší šroubárně, ale pak už v klubu pomáhal i jako trenér.

Josef Zeman vstoupil do sítě slávy in memoriam a tuto významnou cenu převzala jeho dcera Jana Kučerová.