Pavle, jak jste viděl zápas na hřišti Mladé Boleslavi?
Byl to zápas, kdy nás Boleslav v úvodu zatlačila. Zdálo se, že ten úvod nějak
přečkáme, ale pak jsme dostali gól na 1:0. Na začátku druhé části jsme z
ojedinělé akce vyrovnali na 1:1, a to pak poznamenalo další průběh zápasu.
Ve druhém poločase se hra týmu částečně zlepšila. Souhlasíte?
Trenér nám k naší hře o poločase řekl několik ostrých slov. Říkali jsme si, že
už to vlastně nemůže být ani horší. Že nehrajeme vůbec aktivně, nebojujeme a v
naší hře není nic pozitivního. Řekli jsme si, že ve druhém poločase začneme
pořádně bojovat a že s tím zkusíme něco udělat. A to se naštěstí podařilo.
Hned po gólu na 1:1 se ocitl Tomáš Sedláček v další šanci a ta zaváněla
trochu penaltou..
Já to měl přes celé hřiště, takže těžko tohle mohu posoudit. Rozhodčí pak po
zápase říkal, že to nebyla stoprocentní penalta a že je pro fotbal lepší, aby se
takovéhle penalty nepískaly. Těžko se k tomu vyjadřovat.
Na nedostatek práci jste si vy osobně stěžovat nemohl, že?
Na to já si nestěžuji nikdy (s úsměvem). Je to ale tak, že od toho tam jsem. Mým
úkolem je tým v těžkých chvílích podržet. Někdy se to povede více a někdy méně.
Dneska to bylo docela dobré.
Který z těch zákroků byl podle Vás nejobtížnější?
Nejhorší to bylo asi těch deset minut před koncem, kdy se ke střele dostal ten
australský útočník Bulut. Střílel z dobré pozice a navíc mířil na mou stojnou
nohu a to je vždy nepříjemné.
V průběhu hry jste si také dost zaběhal, když soupeři zkoušeli kolmé
přihrávky mezi obránce a vy jste musel hodně rychle vybíhat.
Je pravda, že podobných situací tam bylo snad pět a to nebývá zas tak obvyklé. V
týmu Boleslavi je hodně šikovných obránců, kteří umějí tyhle nebezpečné
přihrávky dávat. Je prostě potřeba dávat pozor a být stále ve střehu.
Jednou jste vybíhal dokonce hodně mimo vápno a vysoký míč jste hlavou
netrefil zrovna ideálně.
Důležité bylo, že jsem ho aspoň lehce líznul a změnil jsem jeho směr (s
úsměvem). Ale je pravda, že bych v tu chvíli potřeboval být o pár centimetrů
vyšší.
Jediným fotbalistou mladoboleslavského týmu, který překonal budějovického
brankáře, byl útočník Ivo Táborský. Fotbalista, který část své kariéry působil
i v Českých Budějovicích, měl pramálo důvodů k radosti. Jeho branka z 19. minuty
totiž přinesla týmu pouze bod za remízu 1:1.
Vstřelil jste krásný gól na 1:0, který Vás ale asi teď moc netěší, že?
Hezky jsem to trefil a byl to pěkný gól. Je jen škoda, že nám dnes nepomohl ke
třem bodům.
Po poločase jste vedli, ale přesto jste na začátku druhé půle dostali gól
a zápas skončil nerozhodně..
Chtěli jsme neinkasovat a zároveň bylo naším cílem přidat druhý gól. Jenže jsme
si nedokázali vytvořit šance a po jedné akci nám tam propadl dlouhý balon a
najednou to bylo 1:1. Pak to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Čím si vysvětlit, že se vám v poslední době nedaří na domácím hřišti?
Ten zápas pro nás ale začal dobře, dali jsme gól a vše se vyvíjelo dobře. Jenže
pak jsme dostali gól na 1:1 a skončilo to zase nerozhodně. Mrzí nás to především
kvůli fanouškům, kteří nás chodí podporovat, a my nedokážeme doma vyhrát. Z
posledních osmi domácích zápasů jsme jen jednou vyhráli a to je strašně málo.
Musíme se hodně zlepšit a nesmíme tady ty body zbytečně rozdávat.
Co jste dělali špatně, že jste nedokázali vstřelit více než jednu branku?
Chyběl nám asi větší důraz před brankou. Měli bychom se také snažit více
zakončovat, protože třeba v prvním poločase jsme mohli několikrát již zakončovat
a místo toho jsme dělali ještě další zbytečné kličky.
