„Kdybychom putovali za historií fotbalu po městě, byl by to celodenní výlet, abychom viděli místa, kde se na přelomu 19. a 20. století začalo kopat do balónu a ve 20. a 30. letech pak vznikala i první hřiště. I když zpestřit by se to dalo zastávkami v restauracích a hospodách, kde první kluby tehdy vznikaly,“ vysvětloval Zdeněk Zuntych, jeden z průvodců vycházkou, proč raději volba padla jen na Střelecký ostrov, kde bylo v roce 1913 otevřeno první oficiální fotbalové hřiště ve městě. Patřilo německému klubu DSK (později DFC) Budweis, po válce připadlo Meteoru a v roce 1962, po sloučení se Slavojem, Dynamu. Od něho ho pak už v moderní éře získalo zpátky město, aby ho přestavělo na fotbalový stánek, splňující licenční parametry profesionálního fotbalu.
Fotbalový historik Michal Průcha, který dlouhodobě hledá v archivech, aby přehledně zmapoval historii, včetně třeba už zaniklých místních klubů, se pak podělil o výsledky svého bádání. Ty chce veřejnosti podrobně představit v nové knize Zlaté okamžiky českobudějovického fotbalu, která vyjde ke konci roku.
„Sebere to sice spoustu času, ale odměnou jsou nová odhalení a opravování historických omylů. Jako třeba v případě výtečného obránce Roberta Cimery, vlastním jménem Zimmermanna, který jako budějovický Němec hrál po odchodu do DFC Praha v národním týmu Rakouska-Uherska a o němž se tvrdilo, že do hlavního města přišel odněkud z Německa. A on byl Budějičák a vlastně první velká hvězda místního fotbalul. Později si zahrál i na olympiádě 1912 a za Rapid Vídeň,“ poodhalil svůj poslední historický objev. „Hlavní je najít zdroj, aby se bylo o co opřít,“ dodal, že vše chce mít podložené a ověřené.
Prostě nahlížet do dějin fotbalu v Českých Budějovicích je jako pátrat v historii vlastní rodiny. Kam až se dostaneme? Kdo byl kdo, co dělal, jak vypadal? Spousta otázek, ale ne vždy potřebná odpověď. Třeba zda první český klub ve městě vznikl v roce 1905 v březnu, s nímž je spojováno založení AFK, pozdějšího S.K., nebo až v září, jak se také zmiňuje.
Historie, spojená se jménem průkopníka Josefa Ašenbryla, který v roce 1898 přivezl z Prahy první kopací míč, prvními místy, kde především studenti a vojáci honili balon v zahradě Českého akciového pivovaru (Budvaru), na vojenském cvičišti ve Čtyřech Dvorech u Plonerova dvora, za Francků cihelnou U Křížku a hráli první „zápasy“, se tak mísila s popisováním prvních opravdových hřišť, vývoje soutěží i jmény slavných hráčů.
Účastníci vycházky se přitom prošli po ještě nedávno prvoligovém trávníku a s komentářem Milana Čadka, generálního sekretáře SK Dynamo, si prohlédli stadion, včetně zázemí fotbalistů.
„Díky městu České Budějovice, jemuž stadion patří, máme stánek, který nám mnohé další profesionální kluby závidějí,“ říkal a ilustroval to i v útrobách hlavní tribuny, kde pokročila rekonstrukce vnitřních prostor. Ty byly už provozně pomalu v havarijním stavu. Postupně se opravily odpady, elektroinstalace, vzduchotechnika, izolace, podlahy, topení, okna. Zatímco rekonstrukce v přízemí skončila, v patře ještě bude pokračovat. „Těžko tady třeba udržíme teplo, protože okna netěsní. Ale až i zde práce skončí a objekt se zateplí, bude to sportovní chlouba města. Třeba nám to pomůže do Českých Budějovic dostat i zápas nějakého českého reprezentačního týmu,“ poznamenal Milan Čadek. Na tribuně pak popisoval přestavbu stadionu nebo taje vyhřívaného trávníku v klimaticky nepříznivých měsících. Což je mimochodem trochu nákladná „věda“.
Klub má stadion na základě obstaravatelské smlouvy ve své správě a užíváni, a město tedy investuje do svého majetku. Chce, aby stadion důstojně sloužil tomu, proč vznikl – tedy fotbalovým utkáním.
Bohatá historie českobudějovické kopané prostě pokračuje.
