Stále veselý popisoval i jedinou branku v utkání, kterou mu vstřelil v 55. minutě střídající Strouhal. „V takovémto zápase se chytá velmi těžko, celé utkání tam stojíte jako vidlák a pak přijde nějaký borec a vstřelí vám gól,“ vysvětluje s drobnou vráskou na čele gólman A-týmu. Divákům mohlo být na hlavní tribuně ve stínu trochu chladněji, brankář Jihočechů byl ale v pohodě: „Je pravda, že jsem se během zápasu moc nehýbal, svítilo na mě ale sluníčko, takže to bylo celkem fajn.“
Výpomoc béčko považoval Jakub za samozřejmost, rozhodně mu to nevadilo a nemusel se dlouho přemlouvat. „Určitě mi to nevadí, samozřejmě pomohu béčku moc rád a hned jak mi trenér řekl, kývl jsem. Každý fotbalista si rád zahraje a já jsem moc rád, že jsme vyhráli i když jsem tam jen stál.“ Řeč přišla také na nasazení během zápasů za rezervu, Jakub Kafka jakékoliv podceňování soupeře odmítá: „Pokud mohu mluvit za sebe, tak si myslím, že podcenit soupeře snad ani nejde, jsme profesionálové a musíme se na každý zápas plně soustředit. Co se týká nasazení, tak první liga je úplně stejná jako třetí.“
Kafka by rád pomohl béčku i v sobotu proti Střížkovu, nerad by ale zanedbával rodinu. „Na fotbal by se mi samozřejmě chtělo, měl bych ale už aspoň jednou na víkend zůstat doma, protože jsem tam od svatby nebyl. Navíc má moje maminka padesátiny, tak bych se chtěl zúčastnit oslavy,“ vysvětloval důvody možné absence. „Když ale trenér řekne, abych jel, tak samozřejmě pojedu,“ řekl na závěr spokojeně vyhlížející Jakub Kafka.