| Vzpomínky hráčů na Jana Čapka: Zdeněk Ondrášek: „Pan Čapek je férový pán a je hezké, že si na mě vzpomněl. Vzpomínám na něj jako na skvělého člověka. Má výborný smysl pro humor, má pořád dobrou náladu a nezkazí žádnou srandu. Svou práci odvedl vždy tak, jak měl.“ Milan Nitrianský: „Na pana Čapka vzpomínám jen v tom nejlepším. Je to úžasný člověk, co se pořád jenom směje a nezkazí žádnou legraci. Výjezdy na venkovní zápasy byli s ním příjemnější, byl neustále pozitivní. Vzpomínám na něj jen v tom nejlepším a tímto bych ho chtěl pozdravit a popřát vše nejlepší, hlavně zdraví!“ Roman Wermke: „Moc mě těší, že mě pan Čapek zmínil ve svých oblíbených hráčích. Jsem rád, že jsem si s ním vytvořil dobré vztahy, jelikož je to fajn chlapík, který nám dorostencům vždy vycházel vstříc a dokázal nás rozesmát. A také, že s námi prožívá každý zápas, jako kdyby byl s námi na hřišti.“ |
Jan Čapek se narodil 9. 1. 1953 a již od mládí se věnoval fotbalu. Do svých třiceti let aktivně hrál, jenže pak přišlo zranění kolene, operace a nucený konec kariéry. Pak se začal své životní lásce věnovat jiným stylem. „Začal jsem funkcionařit. Dělal jsem vedoucího na Rudolfově, v českobudějovické Lokomotivě. Velice dobře jsem se znal s Františkem Samcem, který mě oslovil, zda bych neměl zájem mu pomáhat u dorostu Dynama. Takovou nabídku jsem samozřejmě nemohl odmítnout. Ze začátku jsme dělali mladší dorost, poté oba. Když se dorostenci znovu rozdělili, tak už jsem zůstal u těch starších,“ popisuje své začátky v Dynamu.
U českobudějovických mladíků se Čapek pohybuje již pěknou řádku let. „V listopadu loňského roku tomu bylo deset let,“ říká s úsměvem. Se svým týmem nevynechá jediný duel. „Opravdu jezdím s klukama na každý zápas včetně přáteláků a venkovních střetnutí. Ty soboty mám prostě zabité,“ hlásí sympatický funkcionář. Ale rozhodně si nestěžuje. „Kde beru elán? Fotbal je moje životní láska, mám k němu vztah a zasvětil jsem mu celý život,“ tvrdí.
O změně nikdy neuvažoval. „Dynamo beru jako vrchol mé funkcionářské kariéry a o změně jsem nikdy neuvažoval. Navíc jsem členem okresního výkonného výboru a předseda disciplinárky, takže funkcionařím až kam. Ale zatím mě to baví a je to pro mě jako droga,“ směje se. Svůj nejoblíbenější tým za dobu vedoucího u dorostu Dynama vybrat nechce. „Je to těžké, nerad bych vybíral jeden tým. Vystřídaly se tu slabší i silnější celky. Ten aktuální – ročník 94 patří rozhodně k těm lepším,“ tvrdí.
Na některé hráče však vzpomíná rád. „Je to taky těžké, ale zmínil bych Zdeňka Ondráška, Milana Nitrianského nebo Romana Wermkeho z toho aktuálního celku.“ Za deset let se u dorostu černobílých vystřídala řada trenérů, ale Čapek nikdy s nikým neměl problém. „Bylo to vždycky bez problémů. V realizačním týmu jsme měli vždycky dobrou partu. Za mého působení se u kormidla vystřídali Jiří Vlček, Petr Skála, Zdeněk Procházka, Miroslav Soukup, Pavel Tobiáš – co jméno, to osobnost. Na všechny mám jen ty hezké vzpomínky,“ říká závěrem.
