Máte v Dynamu na starosti přípravky. Jak se pro ně zatím sezóna vyvíjí?
V přípravkách se asi nedá brát fotbal z pohledu sezón či jednotlivých utkání. Je to běh na dlouhou trať. Výsledkový servis je svazem zrušen za účelem zlepšení kvality výchovy mladých fotbalistů. Já sám se s tímto činem ztotožňuji a souhlasím s ním. Naše práce se bude hodnotit ve 14ti až 15ti letech každého dítěte zvlášť. Možná, když se mě zeptáte za 5 - 10 let, budu Vám schopen odpovědět jak se tehdy "sezóna x výchova" mladých fotbalistů vyvíjela.
Můžete po podzimu některou z kategorií přípravek vyzdvihnout?
Nerad bych na někoho zapomněl. Je to těžké takto hodnotit. Trenéři v nejmladších kategoriích (U6 , U7, U8) odvádí výbornou práci, ale zároveň určitě nejsložitější práci, která v našem klubu v podobě trénování je. Z tohoto pohledu bych například vyzdvihl náborovou kategorii U6, kde máme momentálně 20 přihlášených dětí, a naše spolupráce s českobudějovickými školkami napovídá, že tato kategorie bude na jaře ještě širší. Na tato čísla v posledních letech při náborech nebyl klub zvyklý, proto bych chtěl toto číslo vyzdvihnout. Ale co se fotbalového posunu týká, určitě bych vyzdvihl práci Tomáše Moravce v kategorii 2006 (U10). Tento tým předvádí v letošní sezóně hezký individuální i týmový výkon. Děti fotbal baví a při zápase i při tréninku je tato radost vidět. Dále věřím, že i naše kategorie U11 má dobře nakročeno do žákovské ligy, ale to nám ukáže příští sezóna.
Dá se říci, které kluby v krajských soutěžích mezi přípravkami dominují?
Asi úplně ne. V každé věkové kategorii je to jiné. Ovšem asi můžeme říci, že mezi každoroční stálice patří větší města a jejich kluby jako je FC Písek nebo MAS Táborsko.
Před sezonou jste se rozhodli nepřihlásit kategorie U11 a U9 do krajských soutěží. Nelitujete zpětně tohoto rozhodnutí?
Určitě nelitujeme. Zpětně můžu říci, že to má své mouchy v podobě menší zápasové vytíženosti, ale pro příští rok máme navržené ještě efektivnější schéma, které bude mít jak zápasovou vytíženost, tak i naší potřebnou kvalitu. Což byl také jeden z důvodů, proč jsme nepřihlásili do letošního krajského přeboru kategorie U11 a U9. Je hezké vyhrávat, kdo tvrdí, že to tak není, lže. Ale otázka je, jak vyhrávat? A pro nás, kdy můžu říci, že naše dorazové kategorie již po několikáté ovládaly krajský přebor, toto schéma bylo neefektivní. Hra byla pomalá, někdy až příliš důrazná, bez jakýchkoliv technických prvků. Krajský přebor jsme sice vyhrávali, ale mezi republikovou konkurencí jsme nedosahovali takových výsledků v podobě kvality hry, kterou jsme očekávali.
V létě jste také hovořil o tom, že chcete zvýšit spolupráci s okolními kluby v oblasti práce s mládeží. Co přesně jste tím myslel?
Rádi bychom přiváděli talentované děti již do mladších přípravkových kategorií. Dříve, a do jisté míry i letos, se nám to daří až od žákovských kategorií. Nerad bych nějak shazoval práci druhých nebo naopak vyzdvihoval práci naší. Nikdo není neomylný. Nám se zatím daří přivádět hráče do kategorie U11 (poslední rok přípravek), ale ať se na mě nikdo nezlobí, často je to pozdě. Naším cílem je v přípravkových kategoriích hráče obalit co největší individuální dovedností s míčem. Předat jim určitý pohybový základ, na kterém budou moci stavět v žákovských a posléze i v dorosteneckých kategoriích. To vše jde, dle mého nejlépe ve věku 6 - 9 let. Pokud se však podíváte na úroveň přípravkových kategorií v jihočeském kraji (krajský a okresní přebor), jaká je teď a jaká byla dříve, myslím si, že velký krok kupředu tam není. Většina hráčů se ve svém klubu nevěnuje technice běhu nebo individuální práci s míčem (znám některé, ale moc jich není). A pokud si pak vyberete hráče ve věku 7 let, ve velké míře vám přijde odpověď, že pokud máte zájem, přijdou na poslední rok přípravek. Výsledkem je pak aktuální postavení našich žákovských kategorií.
Jak se vám tento úkol daří plnit?
Nemůžu říci, že je splněn na 100%, ale také nemohu říci, že je to na 0%. Počátek větší spolupráce je určitě vidět s SKP, kde ovšem nemůžeme říci, že by práce v přípravkových kategoriích nějak extra zaostávala za naší prací. I zde bych rád navázal ještě užší spolupráci, kdy by se nám dařilo talentované hráče zapojovat do našeho tréninkového procesu v mladším věku než je tomu do teď. Spousta dětí k nám dojíždí z Kaplice, teď nově i z Kamenného Újezdu. Rádi bychom navázali užší spolupráci s Akademií Petra Požárka.
Můžete prozradit, jaká je situace kolem trenérů přípravek? Jak kvalifikované trenéry Dynamo má?
Situace okolo kvalifikace se zlepšila podstatně. Máme trenéry s licencí A, B i C. Máme i trenéry bez licence, kteří mají zájem se vzdělávat. Bohužel, ne vždy licence znamená vše. Můžete mít kluby, kde budou mít všichni trenéři A licenci a stejně výkon jejich přípravek bude vypadat strašně. Myslím si, že situace trenérů v Dynamu není optimální, ale ani není hrozivá.
Je složité najít k mládežnickým týmům trenéra s licencí?
Narovinu říkám, že složité. SK Dynamo České Budějovice nedisponuje takovými finančními podmínkami, abychom dokázali každý týden přivádět trenéry, na které si ukážeme. Nevím ani, jestli tu taková situace někdy byla. Spousta trenérů již licenci má a vidí se spíše v žákovských nebo dorosteneckých kategoriích než u přípravek. Jiným by zase přípravky nevadili, ale jejich pracovní situace není nakloněna tomu, aby si udělali čas na trénování. Bohužel ani naše tréninkové centrum, ač si myslím, že patří mezi nejlepší v České Republice a sám si moc vážím toho, že zde můžu trénovat, nenapomáhá svou polohou přivádění nových trenérů. Pro fotbalové nadšence z Jihočeské Univerzity je SCM " z ruky". Přece jen, co si budeme namlouvat, v centru města to není. Mezi další body patří i samotný klubismus. Spousta trenérů již někde trénuje a o odchodu do jiného klubu nechtějí ani slyšet. A to je jen pár bodů co musíme dnes a denně v bodě příchodu nových trenérů řešit.
V minulosti nebylo zvykem, že by u přípravek působili licencovaní trenéři. Čím to bylo způsobeno?
Toto téma je oprašované dnes a denně. Odpovědi jsou dle mého dvě. Číslo jedna je, že přípravkový fotbal a s ním spojená výchova malých fotbalistů nikoho v klubech nezajímal. Hráči neměli žádnou cenu, a tudíž v nich nebyl vidět okamžitý zisk pro klub. Fotbal tehdy začínal až ve starších kategoriích. Číslo dva je fakt, že děti se dříve dokázaly pohybově připravit samy. Lezly po stromech, běhaly venku, hrály fotbal před barákem, kde se kličky atd. učily samy. A pokud je trenér extra neničil, byl to zaručený pohybový základ, na který se v žákovských kategoriích dalo stavět. Dnes mají děti moderní techniku a to je do jisté míry vše. A tudíž veškerý volný pohyb musí být nahrazován při tréninku trenéry, kteří se o sport, přesněji o fotbal, zajímají.
U dětí je určitě důležitá i spolupráce s rodiči. Daří se Vám to v Dynamu?
Věřím, že ano. Od spousty rodičů máme většinou kladné hodnocení naší trenérské činnosti. A i já, pokud se přijdu podívat na nějaký zápas našich svěřenců, můžu říci, že rodiče ve velké míře pomáhají dělat přípravkám Dynama dobré jméno.
Vytvořil jste také kodex rodiče, kterým by se rodiče hráčů měli řídit. Jste spokojený s jeho fungováním.
Kodex na 99,9% funguje. Jak jsem již napsal, komunikace mezi trenérem a rodičem je na dobré úrovni a stejně jako rodič respektuje práci trenéra, tak trenér respektuje roli rodiče. Vždycky se najdou momenty, kdy se rodič neudrží, ale myslím si, že pokud i toto má své meze, tak je to pro trenéra únosné.
Nedávno jste říkal, že důležitější než výsledky jsou pro Vás u přípravkových kategorií herní dovednosti a radost ze hry. Nenarazil jste s touto koncepcí u vedení klubu nebo třeba u rodičů, kteří by chtěli vidět své děti stále vyhrávat?
Nenarazil. Ve vedení klubu máme dostatečně licencované trenéry, kteří se s touto filosofií ztotožňují a rodiče jsou obeznámeni, že i pomalá cesta může přinést své ovoce. Každý nový člen naší černo - bílé rodiny (rodič, trenér) by měl být s touto filosofií ztotožněn.
Generální manažer Martin Vozábal hovořil nedávno o novém konceptu fungování mládeže. Jakým způsobem se tento koncept dotýká přípravek?
Významným způsobem. Přípravky se o tento koncept snaží již minimálně rok. Podařilo se nám jej prosadit u vedení klubu za účelem zkvalitnění práce s mládeží. Koncepce obsahuje jasně daná pravidla nastavená klubem pro výchovu a vedení mladého fotbalisty od přípravkového věku až po muže. I proto je naším cílem přivádět nové hráče v co nejmladším věku, abychom je mohli zapojit do naší koncepce již od počátku.
Podílel jste se také na tvorbě tohoto konceptu?
Ano, podílel.
Dynamo pravidelně pořádá nábory. Jak oblíbené jsou mezi dětmi?
Jak už jsem psal výše, samotný nábor pro nás v číslech není moc přínosný. Bohužel je to do velké míry ovlivněno naším špatným jménem v jihočeské společnosti. Doufám však, že naše jméno, co se přípravek Dynama týká, pomalu a jistě roste. Napovídá tomu i výsledek letošního náboru. Na samotnou akci dorazilo sice cca. 10 dětí, ale již teď můžeme říci, že tato kategorie patří mezi naše silnější. Momentálně zde máme zaregistrováno asi 20 dětí a díky naší spolupráci s MŠ je možnost toto číslo ještě o kousek navýšit.
Co všechno musí děti splňovat, aby mohly hrát fotbal v Dynamu?
U takhle malých dětí máme jediný požadavek: " Radost z pohybu". Všechno ostatní přijde časem.
O Budějovicích se říká, že jsou spíše hokejové město. Jak těžké je přilákat malé kluky k fotbalu?
Ano i já si myslím, že Budějovice jsou spíše hokejové město, ale jen co se fanklubu týče. Nesmíme zapomenout, že snad v každé čtvrti Českých Budějovice najdete nějaký fotbalový oddíl. Takže otázka je spíše, jak je těžké přilákat malé kluky a holky k fotbalu za SK Dynamo České Budějovice. A odpověď je těžko. Klubů je tady opravdu hodně. Naše centrum je snad pro všechny kromě Srubce, Dobré Vody, Hodějovic a Suchého Vrbného z ruky. Nikdo dnes nechce trávit čas tím, že bude svého potomka vozit x minut na trénink několikrát týdně. Raději mu dá kopačky a pošle ho na trénink za barák. My se musíme snažit dělat naší trenéřinu opravdu dobře a očekávat, že to časem přinese své ovoce v podobě pro nás pozitivního rozhodnutí rodičů, kam dát svého potomka na fotbal.
Dynamo mělo pod Vaším vedením i jeden dívčí tým. Funguje stále?
Momentálně bohužel ne. Začal jsem špatně. Místo toho, abych se věnoval děvčatům od nejmladších kategorií, začal jsem kategorií žákyň. Tam je problém, že spousta děvčat se v životě nepotkala s míčem a rovnou chtěla hrát zápas. Najít na této úrovni, a s dívčím pohlavím, soupeře bylo dosti složité. Pokud bychom se do tohoto projektu vrhli znovu, určitě bychom měli začít podstatně mladší kategorií a s dostatečně velkým trenérským týmem.
