Ve středu 25. listopadu jsem si udělal čas na shlédnutí tréninkové jednotky druhého týmu v A-League. Pan Lavička mě vyzvedl v 8:05 na křižovatce Blues point rd. a Blues rd.. Cesta trvala necelých třicet minut. Cestou jsme zavezli mladší dceru do školy. Při příjezdu do areálu v Mequari Univerzity jsem sledoval, jak přijíždějí hráči na trénink.Mladší hráči vlastní starší auta, někteří přijíždějí ve sponzorských autech a co stojí za zmínku, tak BMW X5 asistenta trenéra Tonyho Popoviče a Porsche kapitána Corici. Trenérské duo s Kiselem využívají sponzorská auta Hyundai.

V 9:30 začal rozbor nepovedeného zápasu v Perthu, ve kterém chyběl zraněný Corica a v průběhu zápasu se zranil Kisel. Zápas hodnotili všichni tři trenéři, kteří se zaměřili na chyby jednotlivých hráčů a posunů celého týmu.

Na tréninkovou plochu se přesunul tým v 10:45. Kustod Joe připravil tréninkové pomůcky, energetický drink, dostatek pitné vody, která byla schovaná před nepříjemným sluníčkem v chladícím boxu bez ledu. A s čím se v Česku nesetkáme, tak byly repelenty proti dotírajícímu hmyzu. Samotný trénink začíná individuální náplní. Někteří hráči si přihrávají ve dvojicích, někteří pod dohledem kondičního trenéra posilují s posilovacími gumičkami nad kotníky. Poté si bere slovo manažer a zahajuje trénink. Hráči běží necelých šest koleček kolem hřiště a mobilizují klouby pod vedením kapitána. První stanoviště probíhá pod vedením asistenta Popoviče. Jedná se o rytmické našlapování do položených žebříků a v rozestupech dvou stop malých překážek. Po každé sérii následuje dynamický strečink, který hráči provádějí individuálně nebo ve dvojicích, podle svého uvážení. Následujícím cvičením byly přihrávky s výměnou míst. Přihrávky měly různé výšky. Stupňovaly se doteky pro kontrolu míče.

Posledním cvičením hráči procvičovali a zdokonalovali vedení míče se změnou směru. Vše dělali v rychlosti a překonávali vytyčené kužele. Při všech cvičeních jsou přítomni i zbylí trenéři, kteří povzbuzují a snaží se pomoci. Druhý blok vedl pan Lavička. Jednalo se o herní cvičení, které mělo za úkol zdokonalit pohyb hráče na vymezeném prostoru, dokázat se v čas rozhodnou a přesně přihrát. Ve čtverci cca 20m x 20m, kde proti sobě hráli 5:5. Zbytek byl rozeset kolem čtverce a fungoval jako mantinely, které mohly hrát jen se svou barvou. Po dvou minutách docházelo k výměně. Na tréninku byli přítomni čtyři brankáři, kteří podstupovali individuální trénink se svým trenérem. Probíhal na stísněném prostoru, kdy si nejdříve přihrávali dva míče a poté házeli trčením, pravou rukou, levou rukou a brankářským výhozem. Průpravnou hru si pan Zach připravil na hřišti o rozměrech 25m x 35m, kde proti sobě hráli 3:3. Hrálo se na dvě velké branky s brankáři. Interval práce 1 min., doba odpočinku 2 min.. Hrálo se po dobu 20 minut. Hra měla za cíl přinutit hráče střílet z co nejvíce pozic. Dokázat se rozhodnout. Přejít 1:1, 2:1, 3:2. Hra nebyla přerušována drobnými fauly, takže to občas vypadalo, jako při býčích zápase, kdy se opravdu jezdilo po „prdeli“ (a na suchém trávníku, no nic příjemného) a hráči chodili do soubojů, tak tvrdě až je museli trenéři krotit.

Po ukončení tohoto bloku tréninku, měli hráči individuální trénink. Někteří posilovali na hřišti, někteří se přesunuli do posilovny. Útočníci s jedním obráncem (Colosimo) a trenérem Popovičem procvičovali rychlou kontrolu míče s překonáním obránce a zakončení. Někteří šli žádat o pomoc jednoho z českých trenérů. Jednalo se především o vysvětlení smysluplnosti pohybu na hřišti. Proč a jak? Ale jak hráči, tak trenéři vědí, že se to nejlépe získá praxí, ale dobrá rada na tréninku je k nezaplacení. Během celého tréninku měli hráči na těle sportester, ukazující hodnoty sledoval v průběhu tréninkové jednotky kondiční trenér.

Výsledky ze sportestrů sledují a vyhodnocují studenti z MQR Univerzity, kteří to mají v rámci předmětu a praxe. Hráčům se odebírá moč, některým i dvakrát týdně. Tento den byly na pořadu i masáže. Přišlo osm až deset masérů z MQR Univerzity a vzali si hráče do parády. Znovu formou praxe a velké zkušenosti pro samotné studenty. A klub zároveň šetří. Jak tu s oblibou říkají „simply clever“.

V místnosti, kde probíhal rozbor zápasu, se po tréninku a všech potřebných procedurách, které k profesionálním hráčům, nejen v Austrálii patří, naobědvají a jedou domů. V této místnosti jsem se setkal s manažerem, který má na starosti chod týmu po přestupové stránce. Lehce zažertoval, že je dobře, že tu je další asistent trenéra. Seznámil jsem se s trenérem brankářů Johnem Filanem a s Tonym Popovičem. S ním jsem v krátkosti debatoval o Core tréninku (statické posilování tělesného jádra, které si zakládá na břišních a zádových svalech). Popovič praktikuje tento trénink od té doby, kdy skončil předčasně s kariérou, díky bolestem zad (prosinec 2008). Shodli jsme se, že se jedná o velice důležitý doplněk každého sportovce, který je jednostranně přetěžován. Kýval hlavou a byl potěšen, že to praktikuji už u tak mladých hráčů fotbalu (SK Slavia Praha, Okresní výběr, U-13 Dynamo a Steve camp). Core trénink předcvičuje každý týden. Chce předejít u svých hráčů takovým problémům, kterými si musel jako hráč projít. Trenéři trénovali v „basebolkách“ a nedivím se jim. Po několika hodinách, kdy ráno bylo pod mrakem, ale před začátkem tréninkové jednotky vysvitlo sluníčko, jsem odjížděl ve 14:12 spálen podle trička. A nepomohl ani vyhledávaný stín.


Budova A-týmu, zde je jídelna, šatny a kanceláře.


Masérna


Šatna A-týmu v tréninkovém centru


Zasedací místnost a jídelna


Pomůcky pro trénink, voda, repelenty apod.


První blok tréninkové jednotky


Dynamický strečink


Nácvik herních situací.


Konec tréninku.


Individuální trénink brankařů