Ženský A-tým českobudějovického Dynama slavil na konci uplynulé sezony postup z Divize do třetí nejvyšší ženské fotbalové soutěže, a právě v ní má za sebou první část. Tým pod taktovkou Diany Benátové, které pomáhá z B-týmu Sebastian Böhm, se po podzimu umístil na třetí příčce a na prvního ztrácí pouhé tři body. Co všechno trenérka Benátová prozradila? To se dozvíte v rozhovoru.

Po podzimní části jste skončily na třetím místě, jak to hodnotíš?
Myslím si, že podzim jsme zvládly celkem dobře. Popravdě jsme do té sezony šly s tím, že některé týmy jsme znaly už z přípravných zápasů a možná jsme si myslely, že to pro nás bude o něco jednodušší a všechny smázneme. Ovšem se ukázalo, že to tak úplně nebylo. I vinou nějakých zranění, které během sezony nastaly. Kvůli tomu jsme tým musely poskládat trochu jinak, hrály jsme také v jiném rozestavení a chvíli jsme se hledaly. S podzimem jsme ale až na nějaké dva zápasy spokojené. V zápasech jsme většinou byly lepším týmem, týmem, který se snažil hrát fotbal. Zápasy, které jsme prohrály, jsme si prohrály hloupými chybami samy. Co se týče ale toho celkového herního projevu, tak se ukázalo, že je ještě spoustu věcí, na kterých musíme zapracovat, hlavně na obranné fázi a koncovce. Na jaře se budeme snažit hrát co nejlépe, budeme chtít všechno vyhrát a porvat se o postup do druhé ligy. Holky na to mají, i utkání ukázala, že naše holky jsou z těch všech týmů nejfotbalovější. Musí si ale ještě zvyknout na jiné typy utkání, než hrály v loňské sezoně v Divizi.

Před sezonou jsi říkala, že byste se chtěly poprat o postup do druhé ligy, teď jsi to zmínila také, cíl tedy zůstává pořád stejný?
Určitě. Jak jsem říkala, ve všech zápasech, které jsme odehrály, jsme většinu týmů přehrávaly. Během sezony jsme se hledaly hlavně v obranné fázi, ale když jsme po pár zápasech přešly ze tří obránců na čtyři, zdálo se nám, že je to pro holky lepší. Chotusice, se kterými jsme hrály poslední utkání a které jsou první, jsme porazily a mámě pořád naději bojovat o postup do vyšší ligy. Ztrácíme na ně tři body, což není moc a cíl tedy zůstává stejný. Budeme se snažit o to, aby to klaplo. Hodně nás doplňují dorostenky a snažíme se, aby si hlavně ty dorazové, které k nám po sezoně přijdou, zvykaly. Pro nás jako pro klub je ale také hodně důležité a možná i prioritou, aby postoupily právě dorostenky. Ty ve své soutěži ve druhé lize jsou první a postup do první ligy by byl úžasný. Bylo by to pro Dynamo skvělé a do žen by pak chodily lépe připravené holky. Zhodnotily jsme si, že třetí liga je rozhodně lepší soutěží, než je Divize a že ty zápasy jsou tady vyrovnanější, takže když by se to letos nepovedlo, tak by se ve finále nic nestalo, cílem to však pořád zůstává. Chceme jak s dorostenkami, tak s ženami postoupit co nejdříve.

V poháru jste na začátku listopadu porazily druholigovou Duklu, řekl vám tedy tento zápas, že by se s těmi druholigovými celky měřit šlo?
Myslím si, že stoprocentně ano. Hodně jsme to viděly i v přípravě, kde se snažíme hledat týmy právě ze druhé ligy a ta utkání jsou opravdu vyrovnaná. Máme mladý tým a u holek je škoda, že tyhle zápasy nehrají každý víkend. Zvykly by si na úroveň soupeřů a bylo by to pro ně lepší. Nechci určitě shazovat týmy ze třetí ligy, ale přeci jen ta úroveň tam je slabší. Snaží se to spíše nakopávat, a to tempo taky není veliké. Kdežto když pak hrajeme s týmy ze druhé ligy, je to jiné. I holky musí zapnout na vyšší level.

Právě na rozdíly mezi Divizí a třetí, respektive druhou ligou jsem se chtěl zeptat. Je to tedy hlavně o té fotbalovosti?
Ano, docela dobře si vede tým z Mokrého, který má v kádru několik šikovných fotbalistek, dále si dobře vedou také týmy Táborska a Hradiště. Ve zbytku týmů jsou už starší holky a pro nás to byla soutěž dá se říci o ničem. Ve třetí lize je to lepší, jsou tam i béčkové týmy Plzně nebo Liberce, které si občas pomáhají s nevytěžovanými hráčky z první ligy, takže zápasy mají větší kvalitu. Se druhou ligou se to ale ještě také nedá srovnat, týmy tam jsou jinde, je to znát. Dnes (18.11.) jsme hrály pohár s Viktorií Plzeň, která hraje první ligu a i když jsme s nimi hrály poločas celkem vyrovnaně, tak ten druhý poločas ukázal, že ještě máme na čem pracovat a že jsou stále o dost jinde. Největší rozdíly vidím v rychlosti, technice a celkově jsou ta družstva kvalitnější.


Tabulka 3. ligy žen po podzimní části sezony. zdroj: FAČR

Dají se tyto nedostatky nějak zlepšit?
Dají. Když holky budou trénovat na každém tréninku na sto procenta budou hrát každý víkend kvalitní utkání, tak je to bude jen a jen posouvat. Občas spojujeme tréninky s našimi dorostenkami a to nám všem také určitě pomáhá. Jsou tam velmi šikovné holky s velkým potenciálem.

Tréninků máte stejně, jako když jste hrály Divizi, nebo trénujete častěji?
Nic jsme neměnily a trénujeme třikrát týdně, pondělí, středa, pátek. S tím, že holkám říkáme, aby si alespoň jednou v týdnu zašly samy do posilovny, nebo aby si zašly zaběhat. Tři čtyři holky máme na vysokých školách, takže ty kolikrát ani ty tři tréninky nedají. Chtěly bychom hrát fyzicky náročný a líbivý fotbal a tomu přizpůsobujeme i tréninky.


Nejepší střelkyně 3. ligy žen po podzimní části sezony. zdroj: FAČR

Pomáhá Ti někdo s trénováním žen?
Dříve tu působil Aleš Hanzlík, já jsem pak šla na mateřskou a po třech měsících jsem se zapojila zpět. Aleš v létě dostal nabídku od Martina Vozábala do Táborska, kde dělá správce a asistenta trenéra u táborské devatenáctky, takže jsem na to po létě byla sama. Chodil mi pomáhat Kuba Hora, který u nás působil ještě také když tu Aleš Hanzlík byl, Jakub pak z časových důvodů ale také skončil. S manželem jsme hledali někoho, kdo by mi mohl chodit pomáhat, což bylo docela složité a nakonec se ke mně připojil Sebastian Böhm z B-týmu a jsem za něj moc ráda, je to super kluk.

Doma máte s manželem Petrem Benátem malého syna, jak to všechno zvládáš?
(Směje se) Někdy si říkám, jestli jsem si na sebe neupletla až moc velký bič, protože je to vážně náročné. Někdy se to sejde tak, že je toho opravdu hodně. Mám na starosti více věcí, není to jen o tom, že přijdete jen třikrát týdně na trénink. Potřebujete také sestříhat videa ze zápasů, dát holkám zpětnou vazbu a plno dalších věcí. Je to složitější, ale baví mě to a naplňuje mě to. Hlavně mám skvělou rodinu, která mi pomáhá syna jednou v týdnu hlídat. Pomáhá mi také manžel, který toho má také dost a kolikrát také dodělává práci večer, ale baví nás to. Hlavně z toho důvodu, že vidíme, jaký potenciál v holkách je. Holky jsou za naši práci také vděčné, takže i proto to děláme rádi. To, že člověk vaří na poslední chvíli nebo dělá věci do noci, hodí za hlavu a je rád, že to tak je (směje se).

V dalším kole poháru jste nastoupily proti ligové Viktorii Plzeň, která po poločase vedla pouze o jednu branku. Utkání nakonec skončilo výsledkově ale mnohem větším rozdílem, projevila se ve druhé půli kvalita ligového mužstva?
Proti Plzni jsme hrály už v přípravě, takže jsme věděly, do čeho jdeme. Už v přípravě nám to ukázalo, že se těmto celkům dokážeme v některých fázích hry vyrovnat, ale také, že jsou stále úplně někde jinde a nám to ukazuje na čem všem musíme ještě pracovat. V tomto zápase jsme neproměnily šance, do kterých jsme se dostaly. Naopak plzeňské hráčky proměnily defacto svou první šanci. V kabině jsme si řekly, že hlavně budeme chtít hrát fotbal a nic nenakopávat, k ničemu se neuchylovat. V prvním poločase se nám to dařilo náramně, v té druhé jsme dostaly hned nešťastnou a spornou branku, kde všichni říkaly že to asi gól nebyl, naše hráčky říkaly, že to vykopávaly z brankové čáry, rozhodčí ale odmával gól. Pak jsme dostaly branku ještě z penalty a už se to na nás valilo.

Kdy vám začne příprava na jarní část a co všechno během ní máte v plánu?
První týden v lednu dostanou holky individuální plán, kde mají různé běhy. Druhý týden v lednu začneme společně, bude to ale ještě takové volnější, budeme se to snažit zpestřit ještě futsalovým turnajem. Přípravné zápasy začneme rozehrávat až na začátku února, zima je dlouhá a my začínáme soutěž až během března. Nějaké naplánované zápasy už tam máme, chtěly jsme tam mít opět někoho z těch druholigových mančaftů, ať nehrajeme s těmi, se kterými se utkáváme v soutěži. Na soustředění bychom jely někam rádi, ale jedou nakonec jen naše žákyně, které pojedou do Zlína s našimi žáky. My to bohužel zatím nezvládneme, a i díky tomu, že jsem ještě na mateřské a nemůžu si dovolit na několik dní odjet takhle daleko. Budeme na Složišti, kde máme skvělý areál. Věříme, že se připravíme co nejlépe.