Trenére, jak byste popsal svojí fotbalovou kariéru, která předcházela té trenérské?
Narodil jsem se v Příbrami a tam jsem také začal svojí fotbalovou kariéru. Dotáhl jsem to do třetiligového B-týmu Příbrami. Pak jsem ale zároveň začal studovat trenéřinu na FTVS v Praze, a tak jsem se rozhodl, že se přesunu do týmu Sparta Krč, abych se během studia vyhnul náročnému cestování.
Pak jste se ale kvůli škole dostal do zcela jiného prostředí..
S kamarádem jsme se dostali na studijní pobyt do Portugalska a oba jsme tam začali hrát i fotbal, tamní třetí ligu za CF Uniao Combra. Byly to velké zkušenosti a na tu dobu prakticky až dodnes rád vzpomínám. Museli jsme komunikovat v cizím jazyce, setkali se s jinou kulturou a navíc Portugalsko je fotbalovou zemí. Byly to krásné zážitky.
Po návratu ale vaše kariéra nabrala trochu jiný směr, že?
Kvůli nevyřízené registraci jsem půl roku nemohl hrát fotbal. V té době v Příbrami působil Karel Krejčí a ten mi dal nabídku, abych trénoval osmnáctku. Já na to kývl a chytlo mě to. V Příbrami jsem trénoval tři roky, poté jsem působil ve Voticích dva roky jako hrající trenér a odtud jsem odešel do Roudnice nad Labem k projektu fotbalové farmy. V té době jsem také poznal, že bych to jako hráč úplně na vrchol nedotáhl. Ale zároveň jsem zjistil, že mě trénování moc baví.
Co se událo v pro vás klíčovém roce 2008?
Dostal jsem nabídku do Plzně od Karla Krejčího. On šel tehdy trénovat devatenáctku, já sedmnáctku. V průběhu sezony se Karel posunul k áčku Viktorie a já si vzal devatenáctku. Hned v této sezoně jsme po dlouhých sedmapadesáti letech vyhráli mistrovský titul. U kategorie U19 jsem vydržel šest nebo sedm let, pak jsem přešel k juniorce. Ještě jsem se jednou vrátil k dorostu, a pak zase k juniorce. Jedenáct let v Plzni jsem působil střídavě mezi juniorkou a dorostem.
Jedenáct let v jednom klubu už je dlouhá doba. Jak se urodil váš následný přesun do Českých Budějovic?
Dělal jsem si trenérskou profi licenci a kurzu se společně se mnou účastnili i David Horejš a Martin Vozábal. Navázali jsme vztah, během rok a půl dlouhého studia jsme společně přeci jen něco prožili. Lidsky jsme si sedli. Ale nebavili jsme se v tom smyslu, že bych měl jít do Budějovic. Já jsem ještě během tří let působil jako asistent u trenéra Csaplára u ročníku 1994, tedy u reprezentací U17, U18 a U19. Postupem času mě trénování táhlo k mužským kategoriím. Dostudoval jsem profi licenci a chtěl se porozhlédnout, jestli přijde nabídka. Přišly hned tři, ale ta od Martina Vozábala byla nejkonkrétnější. Volal mi i David Horejš, že by měl zájem, abych v Dynamu působil.
Jak jste bral nabídku z Dynama vy osobně?
Pro mě se Budějky jevily jako zajímavá štace. Zkrátka ligový klub se skvělým zázemím a krásným stadionem. Ptal jsem se i známých a řada z nich mi Dynamo přímo doporučila. Pro mě je to velký krok kupředu v mojí kariéře. Přeci jen mládežnický a dospělý fotbal jsou diametrálně odlišné.
Měl jste v té době zkušenosti s Českými Budějovicemi? Ať už z vaší hráčské kariéry nebo z té trenérské?
Ne, pouze ze vzájemných utkání v mládežnických kategoriích. Takže jsem znal Petra Skálu nebo Pavola Švantnera. Samozřejmě také tréninkové centrum na Složišti, kam jsme pravidelně s Viktorkou jezdili. To centrum je naprosto skvělé a je super, že ho máme.
Nyní už působíte v jihočeské metropoli půl roku, tým má dobře našlápnuto. Po polovině sezony vede FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU. Co bude podle vás nejdůležitější v jarní části?
Odolnost. Když se dostaneme do složité situace, abychom se drželi herního stylu, který máme zažitý, a který nás zdobil na podzim. V těžkých chvílích, až bude stav nerozhodný, nebo budeme prohrávat, tak nesmíme panikařit a zůstat semknutí, to je důležité. Druhou ligu nesleduji tak dlouho, ale jednoznačně vidím, že týmy v ní jsou nesmírně vyrovnané.
Může být pro váš tým komplikací, že se od probíhající sezony změnil postupový klíč?
Baráž je pro diváky atraktivní, ale pro druholigové kluby není moc výhodná. Určitě půjde do dvojzápasu jako favorit tým z první ligy. Pokud by zůstal stávající systém, tak bychom nyní měli výhodnější pozici, protože na třetí místo už drobný odstup máme. Ale je to tak, jak to je. Máme sezonu dobře rozehranou, a pokud by to vyšlo, raději bychom se baráži vyhnuli. Byť baráž byla našim předsezónním cílem.
Naplnil vaše představy první půlrok u dospělých fotbalistů? V čem hledat největší rozdíly?
Podle mého jsou to mistrovská utkání. U mládeže jsou výsledky také důležité, ale je to především kontrola tréninkového procesu. U chlapů je priorita výsledek, od toho se všechno odvíjí. U mladého kluka se rozvíjí jeho individuální výkon, u dospělých se zaměřujeme na týmové pojetí hry. Trénuji šestnáct let a tato práce mě nesmírně baví a naplňuje.
