Liberec venku porazil první Spartu, doma pak zničil Teplice. A na stejném stadionu kontroloval průběh zápasu také s vaším týmem. Nakonec se ale o body rozdělil díky vyrovnávajícímu gólu v závěru. Jak jste zápas viděl vy osobně, Jakube?
Bylo to pro nás šťastné vyrovnání. Bylo to o jeden gól, mohlo se stát cokoliv a my jsme z jedné pološance dali gól. Kdybych měl zhodnotit celé utkání, tak jsme prvních patnáct minut hráli dobře, drželi jsme balon, byli jsme aktivní. Potom to ale byla od všech jedenácti hráčů obrovská tragédie.
Co se podle vás stalo?
Po gólu jsme se sesypali jako domeček z karet, nechápu, co se stalo. Doufal jsem, že alespoň poločas dohrajeme nějaký stylem, abychom nedostali druhý gól, protože jsme byli jasně horším týmem. Druhý poločas jsme alespoň bojovali, ale kdy to řeknu jednoduše, dneska jsme vyhráli jeden bod.
Čemu dáváte takový průběh utkání za vinu? Jaké aspekty hry nezafungovaly tak, jak jste si představovali?
Presink, který jsme měli na Liberec připravený, nám fungoval tak deset minut, pak jsme byli všude druzí. Málo jsme běhali, nepodstupovali jsme souboje, přehrávali nás ve středu. Pak jsem zavelel, abychom se stáhli na půlku, byli kompaktní a Liberec do ničeho nepouštěli. Válcoval nás. Z naší strany do byla tragédie, zaplaťpánbůh za bod. Myslím si, že nám to může jen pomoct, protože hůř už hrát nemůžeme.
Pomohla také střídání? Kouč Weber ve druhém poločase využil dvou dvojnásobných střídání.
Určitě. Hodně nám pomohl Patrik Hellebrand, ale všichni hráči, kteří přišli, to oživili. Trochu jsme změnili rozestavení, ale hlavně pomohla poločasová přestávka, která nebyla úplně klidná. Uvědomili jsme si, že to takhle nejde. Kdybychom hráli tím samým stylem, tak od Liberce dostaneme pět gólů jako Teplice.
Střela z dálky, gólman to vyrazil před sebe a zaplaťpánbůh, že jsme v tu chvíli měli Hávu (Lukáše Havla) na hrotu. Je to takový náš magnet, který přitahuje balony. A to dokázal i dneska a vyrovnal.
