Proč jste se rozhodl při svém návratu právě pro Dynamo?
Vrátil jsem se po šesti letech do České republiky, a jelikož jsem neměl žádné nabídky z první ligy, tak jsem zůstal doma v Pardubicích, kde jsem půlroku hrál divizi. Nyní se v zimě objevila nabídka z Budějovic, které považuji za fotbalové město, které patří do první ligy. Rozhodl jsem se, že tuhle výzvu přijímám, ale na druhou stranu do toho jdu s pokorou. Začnu přípravu, uvidíme, jak jsem na tom a jak mě bude hodnotit trenér. Pak se rozhodne, co dál.
Jedná se tedy zatím pouze o zkoušku, smlouvu jste nepodepsal?
Zatím je to jen zkouška. Sedm let mě tady nikdo neviděl hrát, takže se tomu ani nedivím a přijímám to s pokorou. Budu makat a snažit se, abych zde zůstal.
Vraťme se krátce k vašemu italskému angažmá. Co všechno jste prošel za tu poměrně dlouhou dobu?
Za sedm let jsem prošel skoro celou Itálii. Začínal jsem v Lecce, pak jsem šel do Verony, do Spezii a nakonec do Calcio Portogruaro Summaga. Bylo to vždy mezi druhou a třetí ligou. Za tuhle zkušenost jsem nesmírně rád.
Před Itálií jste hrál v Jablonci a poté ve Spartě. Co se přihodilo, že jste z letenského klubu tak rychle zamířil pryč?
Když si to zpětně zhodnotím, tak jsem na Spartu ještě nebyl připravený. Šel jsem tam z Jablonce, který tehdy byl průměrný klub bez větších ambic. Najednou jsem se ocitl ve velkoklubu jako je Sparta a nevyrovnal jsem se s tím tak, jak jsem měl.
Máte nějaké vzpomínky na Budějovice?
Hrál jsem tady ligové utkání za Jablonec a dal jsem dokonce branku, ale prohráli jsme tehdy 1:4. Z hráčů tady nikoho moc zatím neznám. Jako protihráče pamatuji Martina Vozábala, Romana Lengyela a Petra Benáta. A Karla Poborského jsem zažil ve Spartě v kabině (usmívá se).
Kam s vámi mohou trenéři počítat?
Vždycky jsem hrál ve středu zálohy, ale záleží na trenérech, kam mě budou stavět.
