Pětadvacetiletý Roman Pivoňka patří k hráčům, jenž prošli B-týmem Dynama a měli nakročeno k stálému uchycení se i v prvním týmu. Debut za „áčko“ si odbyl v červenci 2001, kdy Jihočeši hráli druhou ligu. V prvoligové sezoně 2004/2005 nastoupil za A-tým v 11 zápasech. Poté následoval rok ve druhé lize a v něm Roman Pivoňka patřil už k stabilním členům základní sestavy. V ročníku, na jehož konci Dynamo slavilo návrat mezi elitu, nastoupil celkem k 24 utkáním.
Tím nejlepším způsobem tak měl nakročeno prorazit i v české nejvyšší soutěži. Jenže v letní přípravě přišel bohužel počátek jeho trablů, které jej sužují až do současnosti. Během tréninku si v červenci 2006 zpřetrhal křížové vazy v levém koleně. Celý podzim pak po chirurgickém zákroku absolvoval nucený odpočinek a v zimní přestávce se chystal do fotbalového kolotoče vrátit.
Dokonce nastoupil i k přátelskému utkání s Prachaticemi. Jenže vrtkavý osud si pro něj připravil další ránu. Další údaj do svého choropisu si zanesl v únoru 2007. Jeho znění bylo stejné. Na tréninku si zranění opět obnovil. Nyní mu svítá na lepší časy. Po rehabilitaci je už v kondiční přípravě. „Není to pro mě ale jednoduché, vlastně tři čtvrtě roku trénuji sám,“ povzdychne si Roman Pivoňka.
Pořád je ale náležitě ostražitý. Leccos si již vytrpěl. „Už čtyři nebo pět týdnů chodím do posilovny, běhat a na kolo, zcela v pořádku však ještě nejsem,“ říká zkroušeně vytáhlý fotbalista. Tréninky o samotě už jej ubíjely. „Potřeboval jsem změnu, potřeboval jsem být v kontaktu s týmem,“ objasňuje fakt, že se v posledních dnech objevuje také v kabině A-týmu Dynama.
Roman Pivoňka chce být ale nadále především trpělivý. Byl by nerad, aby se opakovala situace z loňské zimy, kdy si zranění při návratu na trávníky obnovil. „Nohu potřebuji ještě pořádně posílit. Pracuji na tom a spíše se připravuji až na ten leden,“ vzhlíží k začátku zimní přípravy před jarní částí právě rozehraného ročníku. Nezbývá nic jiného, než Romanu Pivoňkovi přát hodně štěstí, ale především pevné zdraví.
