Po osvobození byla druhou nejvyšší soutěží stále ještě divize, rozdělena do dvou skupin. Dvěma poválečným ročníkům Divize českého venkova, jak se oficiálně jmenovala, vévodily českobudějovické celky. Výbornou formu předváděl zelenobílý Meteor, který se stal se vítězem jen o skóre před SK Plzeň, třetí skončil rival S.K. České Budějovice.
Šampion skupiny západ přešel i přes ambiciózního vítěze východní skupiny SK Hradec Králové, ale v posledním střetnutí náročné baráže o ligu propadl na Střeleckém ostrově, kde byl po válce doma, s ASO Olomouc (0:6). Meteor nedosáhl na ligu, ale dokázal, že ve městě není jen S.K. Získal si sympatie sportovní veřejnosti a titul mistra českého venkova se stal největším úspěchem v jeho fotbalové historii.
Sportovní klub Č. Budějovice, fanoušky přezdívaný Černé kůže kvůli klubovým barvám, ztratil dominantní postavení pod Černou věží, velkoobchodník Leopold Hajíček, který ho řídil už od roku 1928, hledal řešení. Vytvořil nový footballový odbor, do jehož čela postavil mladého továrníka Václava Ryneše. Ten se obklopil dalšími klubisty. V první řadě štábním kapitánem Felixem Marešem, Ferdinandem Winklerem, Františkem Matáskem, Josefem Pokorným, Ervínem Chybou, Václavem Šulistou a Albertem Čížkem, který byl u samotných začátků fotbalu ve městě.
Omlazenému kádru šéfoval 31letý internacionál Josef Zeman, účastník MS 1938 a někdejší střelecká hvězda pražské Sparty. Klub získal centrhalva Jaroslava Freiberga z Králova Dvora a do zálohy Oldřicha Chudobu ze Strakonic.
Návrat na ztracené pozice mohl začít v nejbližší sezóně 1946/47. V západní skupině divize českého venkova bojovalo čtrnáct týmů, včetně budějovických klubů S.K. a Meteoru, SK Plzeň a SK Rakovník, který sestoupil z ligy. „Eskáčko“ v předchozích ročnících 30. let skončilo čtyřikrát druhé a právem získalo přezdívku korunní princ. Na ligové brány bušilo i v sezóně 1939/1940. Po prvním místě v divizi vypadlo po úmorné třízápasové bitvě s AFK Pardubice, která určila postupujícího do kvalifikace a mistra divize českého venkova.
S.K. ČB načal dvanáctý ročník v divizi drtivým vítězstvím nad minule druhým SK Plzeň 7:0 a celý podzim projel bez jediné porážky s dvoubodovým náskokem před Meteorem, s nímž uhrál jednu ze čtyř remíz. Městské derby u plynárny skončilo 2:2 (Nowak, Ondok – Muzikář a nedal penaltu, Smutný). Na závěr přivezl S.K. cenné body ze hřiště čtvrtého Berouna, kde po přestávce Zeman vyrovnal a Polák v poslední minutě z trestného kopu trefil vítězství 2:1.
V zimě klub výrazně posílil. Z Vodňan přivedl brankáře Karla Čapka výměnou za Václava Turka, jemuž se chtělo domů. Vojnu strávil Čapek v Plané u Českých Budějovic v pomocné letce, které velel štábní kapitán Felix Mareš, tehdejší činovník SK Č. Budějovice. Nová jednička podávala takové výkony, až si řekla o pozvánku do národního týmu! Útočnou řadu doplnili Hradečák Jiří Hemelík z Kostelce nad Orlicí, odchovanec Sparty Miloslav Šedivý z pražského Břevnova. Přišel i střední záložník Vilda Příbek z Viktorky Žižkov, fotbalista Bohem nadaný, ale s problematickou životosprávou, jenž po půlroční přestávce zkoušel oživit uvadající kariéru.
Silný tým deklasoval Bílinu 10:0, Hořovice 11:1, Vodňany 8:0 a Kopisty 5:0. První prohra v soutěži přišla v 19. kole doma se Slavií Plzeň 2:3. Byla překvapivá, ale neznamenala zásadní ztrátu. Horší by byl nezdar ve 23. kole, kdy se na Střeleckém ostrově, který byl po válce domovem Meteoru, hrálo ostře sledované derby „zelení vs. černí“. Utkaly se dva celky z čela. O tom, jaký byl o zápas zájem, svědčí tři tisíce prodaných vstupenek v předprodeji u firmy Schrabal. Tiskárna Moldavia, která byla v národní správě, vydala vlastním nákladem speciální bulletin s karikaturami hráčů obou celků a bilancí vzájemných zápasů v divizi.
S.K. šťastně, ale zasloužené zvítězil před jedenácti tisíci diváky 2:1 (2:0) góly M. Šedivého a Hemelíka. Domácí Smutný po přestávce nastřelil břevno a kontaktním gólem zavelel k závěrečnému náporu, který zůstal bez efektu. Meteor: Jindra – Prokeš, Kučera – Maroušek, Muzikář, Lenc – Hanzl, Španinger, Průša, Smutný a Houra. S.K.: Čapek – Bonuš, Polák – Freiberg, Příbek, Chudoba – Hemelík, John, Zeman, M. Šedivý a Ondok.
Černobílí získali tři kola před koncem rozhodující tříbodový náskok, který stvrdili výhrou nad Rakovníkem 5:2 a po sedmi rocích znovu vévodili divizi. Další těžký úkol ale měli před sebou. Svěřenci trenéra Hroneše museli zvládnout dvojzápas o přímý boj o ligu a titul mistra divize českého venkova s vítězem skupiny východ Polabanem Nymburk.
Právo lidu vydalo k utkání speciální dvojstranu, kterou sestavil sportovní redaktor a zároveň trenér S.K. Václav Hroneš. Na škvárovém hřišti u plynárny se na první duel 6. července 1947 přišlo podívat přes 11 tisíc nažhavených diváků. „Zápas hraný na přeplněném hřišti byl dosti slabé úrovně. Domácí zejména v prvém poločase převyšovali o třídu nervosní hráče Polabana, jehož útok se nemohl před brankou soupeře vůbec prosadit,“ referovaly noviny.
Budějovice vyhrály jednoznačně 4:1, po poločase 3:0, zásluhou M. Šedivého, po rohu hlavičkujícího Příbka a Zemana, který jako jediný už v barvách S.K. o ligu bojoval. Tentokrát dvakrát neomylně skóroval z penalt. Hosté se zmohli v závěru pouze na čestný úspěch Čápem. „Z mužstva ČB podal pěkný výkon brankář Čapek. Obrana byla technicky na výši, v záloze vynikl Příbek a v útoku Zeman. Polaban Nymburk měl své nejlepší hráče v rychlých a agilních křídlech Trubačovi a Čápovi,“ hodnotil tisk první duel, který sledoval i předseda ČSF dr. Myška. Brankář Čapek (v roce 1968 emigroval do Švýcarska) byl povzbuzujícím obecenstvem mile překvapen a poprvé se dočkal potlesku.
Zbývalo učinit poslední krok, o nějž se Budějovičtí pokusili 13. července 1947. V bouřlivé nymburské odvetě sice vyhrál domácí Polaban 2:0 (1:0), ale i to stačilo Jihočechům k postupu mezi elitu. „Druhý finálový zápas vítězů skupin divize českého venkova byl hrán v Nymburce před 8000 diváky. Domácí měli velkou příležitost vyrovnat náskok soupeře z prvého zápasu v Českých Budějovicích, nerozhodností svého útoku promarnili však řadu chancí a tak jednobrankovým rozdílem je novým ligovým příslušníkem SK České Budějovice,“ psaly celostátní noviny. „Hosté měli výborného brankáře Čapka. Z obránců byl lepší Polák, v záloze vynikal Příbek a v útoku Šedivý, Zeman a John,“ jmenoval tisk nejlepší plejery S.K.
Utkání u Labe bylo několikrát přerušeno kvůli vtrhnutí diváků na hřiště. Ligový rozhodčí Týřl po obléhání kabiny rozzuřenými fanoušky se dostal na nádraží tajně sanitkou, klubový lékař S.K. byl napaden… „Hrál jsem kdysi v Barceloně a prostředí bylo stejné jako zde,“ poznamenal budějovický kormidelník Václav Hroneš, který se po sezoně nedohodl s vedením klubu na dalším pokračování.
O první postup v dějinách Českých Budějovic se zasloužili brankáři Němec a Čapek a hráči Bonuš, Polák, Kubeš, Freiberg, Příbek, Chudoba, Ondok, Hule, Nowak, Turek, M. Šedivý, Zeman, kapitán John, Hemelík. Trenérem týmu byl Václav Hroneš, novinář a bývalý brankář Meteoru Praha VIII. a Unionu Žižkov, řečený Plachta podle podoby s populárním hercem. „Obojživelník“ Hynek Bonuš se stal jediným hráčem v historii, který nastoupil za České Budějovice ve fotbalové i hokejové nejvyšší soutěži.
„Za postup do ligy každý z nás obdržel čtyři tisíce,“ vzpomínal jednu za svých ojedinělých odměn za fotbal zlivský František Ondok. „Byli jsme amatéři, všichni jsme chodili do práce a za fotbal dostávali maximálně oběd nebo večeři,“ dodal hráč, jenž v rozestavení 2 – 3 – 5 dokázal alternovat na různých postech. Nejlépe mu to sedělo na levém křídle. Zatímco drtivá většina ligového kádru byla zaměstnána u Jihočeských elektráren, nebo si v Budějovicích kroutila vojnu, Ondok byl topenářem u firmy Procházka. Tehdy se pracovalo šest dní v týdnu. Mužstvo trénovalo dvakrát v týdnu v podvečer.
Postupové oslavy propukly už na nymburském trávníku. „Zeman roztrhal trenéru Hronešovi kalhoty, které nosil na každý zápas. Varoval ho dopředu, že jak půjdeme do ligy, o kalhoty přijde. A Hroneš chodil v trenýrkách…,“ přidal úsměvnou historku brankář Čapek. Po návratu do Budějovic se slavilo do druhého dne v hostinci U Hromádků v Hroznové ulici.
K velice úspěšné sezoně se přidali i dorostenci prvenstvím v Jihočeské župě po dvojutkání proti SK Písek (1:3 a doma 4:1) a startu v republikovém mistrovství. V dalších letech o sobě dali výrazně vědět obránce Miloslav Šerý a pozdější hokejový reprezentant Jan Lidral.
Státní liga mířila na hřiště u plynárny, které prošlo stavební úpravou a nově postavenou tribunou. Nacházelo se na rohu dnešní Vrbenské a Dobrovodské ulice a fotbalu sloužilo v letech 1930 – 1956. Nejvyšší soutěž tu tehdy vydržela jen sezonu. Mohla za to první reorganizace a zasahování totalitní moci do sportu.
