Utkání v Hradci se Dynamu příliš nepovedlo, ty na něj ale budeš vzpomínat jako na první, ve kterém se ti podařilo připsat první ligovou trefu. Jaký je to pocit?
Vstřelit první ligový gól v dresu Dynama byla obrovská radost a euforie. Myslím si, že i v přímém přenosu bylo vidět, že vůbec nevím co dělat a kam běžet. (smích) Samozřejmě je škoda, že zápas dopadl tak, jak dopadl, ale z gólu mám radost.
Dokázal ses prosadit jako vůbec první hostující hráč v nové Malšovické aréně.
Je to o to hezčí, že padl před vyprodanou arénou v Hradci. Ale trochu mě mrzí, že to nebylo doma. Tam bych si to užil ještě víc. Je to zastíněné výsledkem, kdybych vyrovnal nebo nás poslal do vedení, byla by euforie ještě větší. V moment, kdy to tam spadlo, se ve mně míchaly emoce.
Jak celá gólová situace vznikla?
Vzniklo to zničehonic. Vincent poslal skvělou kolmou přihrávku na Kobru, ten mi to suprově zklepnul, dal jsem si dotek a najednou jsem byl úplně sám. Viděl jsem díru veprostřed hřiště a nevěděl moc, co s tím dělat. Pak jsem se ale podíval a viděl jsem, že jsem na hranici vápna. V ten moment mi v hlavě proběhlo „Zkus to!“ Díky šťastné teči to doklouzalo do brány. Hrozně jsem chtěl zápas otočit a vyrovnat. Škoda, že se to nepovedlo.
Vloni jsi nasázel 14 branek v devatenáctce, jednou ses trefil v béčku a teď jsi skóroval také za A-tým. Existuje vůbec lepší způsob, jakým se motivovat do další práce?
Okamžik, na který budu vždycky vzpomínat. Jsem rád, že mi to trvalo jenom tři starty. Je to motivace do další práce, rád bych přidal další třeba hned proti Plzni. Chci poděkovat trenérům za šanci. Doufám, že jim to v následujících zápasech pořádně splatím.
