Záložník Dynama České Budějovice Milan Nitrianský prožívá snový půlrok. Po loňském hostování v druholigové Čáslavi sice začal sezonu jako hráč budějovického B-týmu, avšak během zimní pauzy přesvědčil trenéra Šilhavého o svých kvalitách natolik, že si zajistil místo v základní sestavě ligového A-týmu. Na kraji záložní formace nastoupil ke všem jarním devíti zápasům, ve kterých stihl vstřelit i dvě branky. Ne náhodou je tak najednou dvacetiletý fotbalista velice žádaným zbožím na přestupovém trhu.

Od počátku až na vrchol

Na své první fotbalové krůčky ale přesto vzpomíná s velkým úsměvem. Přestože byl jeho fotbalový talent patrný na první pohled, dostat ho v útlém věku na hrací plochu při soutěžním zápase nebylo vůbec jednoduché. „Je pravda, že si ty úplné fotbalové začátky již moc nepamatuji, ale moje mamka má se mnou plno zážitků. Vždycky vypráví, že jsem pořád brečel a nechtěl jít hrát. Zkoušeli to se mnou i do brány, ale já si pořád stál za svým a nechtěl jsem ten míč ani vidět. Časem se to zlepšilo a já začal přicházet fotbalu na chuť. Netrvalo to dlouho a naopak mě ve školce nemohl skoro udržet. Každý den jsem tam čekal na mamku s kopačkami v ruce a hned jak přišla, tak jsem utíkal u nás ve Vitějovicích na hřiště,“ vypráví s úsměvem od ucha k uchu.

Jak šel čas, Milan Nitrianský na sebe stále více a více upozorňoval. Brzy si ho všimli zástupci Prachatic, kde působil od svých osmi let. Za další čtyři roky se již přesunul do jihočeské metropole, kde ve třinácti letech poprvé oblékl dres budějovického Dynama. „Přestože jsem se na zkušenou vydal již takhle brzy, rozhodně toho nelituji. Naopak, myslím si, že tento krok byl jeden z nejdůležitějších. Velký dík patří zejména panu Novákovi, který mě do Budějovic dostal a díky němu jsem si v Budějovicích začal zvykat na jiný život,“ vzpomíná spoluhráči a fanoušky přezdívaný Nitry.

Netrvalo dlouho a rychlonohý fotbalista začal udivovat i trenéry seniorských týmů Dynama. V dubnu roku 2009 si tak Milan Nitrianský zahrál poprvé ligu, bylo mu teprve osmnáct let. „Na svůj první zápas si samozřejmě vzpomínám. Bylo to v závěru ligové sezony 2008/2009 na hřišti Jablonce. Pod trenérem Tobiášem jsem nastoupil na pravém kraji obrany. Sice jsme ten zápas prohráli, ale přesto jsem byl moc rád, že jsem se ve své kariéře tehdy posunul opět o stupínek výše,“ zavzpomíná se s jiskrou v oku.

V ligovém týmu se ale pro další ligový ročník neudržel a další příležitosti nepřicházely. Svou kariéru tak měl posunout o kus dál během druholigového hostování v Čáslavi. „Každé hostování má samozřejmě své pro a proti. Určitě nelituji, že jsem byl v Čáslavi, poprvé jsem se dostal mimo domov a poznal jsem, jak to funguje jinde. Dostal jsem šanci zahrát si pravidelně druhou ligu a určitě jsem byl za to rád,“ dodává.

Po návratu z Čáslavi sice s A-týmem zahájil přípravu na novou sezonu, avšak stihl odehrát pouze jediné přípravné utkání. Poté putoval do třetiligové juniorky, kde působil prakticky celý podzim. Zlom přišel během zimní pauzy. „Těch důvodů, proč se mi nedařilo prosadit se dříve, může být spousta, ale sám osobně si myslím, že byla chyba hlavně ve mně. Myslel jsem si o sobě, že jsem asi něco jiného, než jsem ve skutečnosti byl a nesoustředil jsem se jen na fotbal. V zimě jsem si uvědomil spoustu věcí, udělal jsem maturitu a v hlavě jsem měl jen fotbal. V zimě jsem „narazil“ a zároveň jsem začal od nuly. Chyběla mi pokora, slyšel a vnímal jsem to ze všech stran. A od té doby se to otočilo a já doufám, že to není jen chvilková záležitost a že to bude s patřičným štěstím pokračovat,“ říká otevřeně.

Svou šanci vzal v zimní pauze pořádně za pačesy. Rychle se zabydlel v základní sestavě a brzy se trenérovi odvděčil i krásnými vstřelenými góly do sítě Plzně a Ústí nad Labem. A to přitom o sobě tvrdí, že není rozhodně žádný střelec. „I přes ty dva góly si myslím, že opravdu střelec nejsem a že to tak nadále i bude. Oba ty góly byly hodně o štěstí,“ říká skromně a jedním dechem dodává: „Ale samozřejmě pocitu vstřelit ligový gól se jen tak něco nevyrovná. Je to úplná fantazie.“

Reprezentace velkým snem

Již v dorosteneckém věku si jeho talentu všimli i trenéři reprezentačních výběrů. Ve věkových kategoriích U18 a U19 si na své konto připsal více než dvacet zápasů za národní tým. „Reprezentace je sen každého hráče, ať jsou to mládežnické reprezentace nebo i později dospělé „Áčko“. Zápasy na mezinárodní úrovni byly a doufám, že i budou, pro mne neskutečným zážitkem. Myslím, že každý má v sobě asi ten pocit, jaké to musí být, když stojíte při hymně a vzpomínáte na své začátky,“ vykládá se zaujetím.

Díky vydařené jarní části sezony se dokázal Milan Nitrianský připomenout i trenéru národního týmu U21 Jakubu Dovalilovi, který českobudějovického středopolaře nominoval k přípravnému zápasu proti Slovensku. „Byli jsme dopředu domluveni, že v zápase proti Slovensku odehraji poločas. Připsal jsem si tak první start za reprezentaci do jednadvaceti let a pevně věřím, že nebyl zároveň také poslední,“ dodává.

Jednadvacítku čeká v červnu mistrovství Evropy v Dánsku, tam se ale s velkou pravděpodobností nepředstaví. „O té případné šanci zahrát si na Euru vůbec nepřemýšlím. Trenér Dovalil nám všem říkal, že zápasem proti Slovensku se začíná tvořit nová reprezentace pro příští kvalifikaci a že máme všichni makat. Já se teď musím snažit o to, abych pravidelně nastupoval v klubu, až potom se mohu koukat na reprezentaci,“ uvědomuje si.

Liga na jihu Čech musí zůstat

Pokud chce Milan Nitrianský pomýšlet na reprezentaci, musí se svými spoluhráči v budějovickém klubu udělat vše pro to, aby se na jihu Čech hrála Gambrinus liga i v příští sezoně. Čtyři kola před koncem soutěže jsou Jihočeši v ligovém pelotonu na třináctém místě se sedmibodovým náskokem na sestupové příčky. „Určitě nám hodně prospělo to, že jsme doma dokázali porazit přímé konkurenty v boji o záchranu Ústí a Příbram. Určitě se nám potom hodně ulevilo. Mrzet nás může naopak porážka na Baníku, kde jsme dvakrát vedli, a přesto nakonec prohráli,“ vypočítává.

Jihočeši mohli mít záchranu v kapse už na začátku jara, jenže třikrát smolně ztratili v domácích zápasech. „Liga je nejen letos neskutečně vyrovnaná. Samozřejmě je škoda těch jarních remíz s Teplicemi, Slováckem a Bohemkou. Jenže na druhou stranu, pokud bychom tyhle zápasy vyhráli, tak není nikde napsáno, že bychom porazili Ústí s Příbramí. Realita je prostě taková a před koncem ligy tedy musíme ještě nějaký bod uhrát, abychom měli úplný klid,“ říká fotbalista, který v zimě letošního roku úspěšně maturoval na sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích.

Klub z jihu Čech byl právě před zápasy s Ústím a Příbramí pod velkým tlakem. Každý člověk se s tlakem vypořádává různě, Milan Nitrianský má svůj speciální recept. „Řekl bych, že mezi mé největší mimofotbalové zájmy patří spánek,“ říká s úsměvem. „Ten mi vždycky dodá hodně sil,“ říká zarytý fanoušek Realu Madrid, který se zájmem sledoval také souboj dvou odvěkých rivalů v derby El Clasico. „Sešlo se to, že Real hrál s Barcelonou čtyři zápasy v rychlém sledu za sebou. Škoda, že v Lize mistrů Real nezvládl první domácí zápas, odveta na Nou Campu pak byla už jen formalitou,“ smutní na oko.

Na budoucnosti v nějakém zahraničním klubu, potažmo v Realu Madrid, Milan Nitrianský v současné chvíli určitě nepomýšlí. „Jsem samozřejmě realista. Ale asi jako každý mám své sny a cíle. Ten aktuální je, abych se udržel v základní sestavě Dynama a abychom se zachránili. Co bude dál, to už záleží jen na mě a na štěstí..“