Dá se říct, že jste třetí brankou do sítě Chrudimi dal razítko na postup do ligy?
Spíše bych ho připsal Ivu Táborskému. Dal rozhodující branku a navíc ještě srovnával na 1:1. Ale jsem rád, že mi to tam konečně taky spadlo.
Čím byl podle vás ovlivněn nervóznější první poločas?
Poslední krok bývá nejhorší, tím to možná bylo. Dostali jsme smolnou branku, což se nám doma mockrát nestalo. Pak to bylo trochu křečovité, ale druhou půli jsme podali velký výkon a po zásluze vývoj otočili. Když se ohlédnu, jak jsme celý rok šli za postupem, tak jsem za nás za všechny ohromně šťastný.
V sezoně se vám podařilo udělat sérii dvanácti výher, která skončila až v Hradci. Pamatujete něco takového?
Osobně nikoliv, ani si nepamatuji, že by se to někomu v lize podařilo. Možná se tam něco najde, ale nekoukal jsem se. (úsměv)
Kdy jste začali pevně věřit, že postup přijde?
Když si vzpomenu, jak jsme v zimní přípravě každý den dřeli, všichni tam nechávali maximum, tak jsem věděl, že to bude dobré. Už od zimy jsem tomu věřil. Máme skvěle poskládaný tým, šli jsme si za tím. Na každé utkání jsme byli takticky perfektně připraveni, to nám také pomohlo. Byli jsme jedna velká rodina.
Jak dlouho jste se neholili?
Někomu to roste, někomu ne. Já to mám třeba úplně tragické. (smích) Po oslavách to shodíme.
Neplánovali jste oslavy, abyste to nezakřikli?
Přesně tak. Věděli jsme, jak je poslední krok těžký, takže jsme to zbytečně nepokoušeli.
Další utkání v Jihlavě můžete hrát s čistou hlavou, že?
Každé utkání je těžké a pojedeme tam podat pořádný výkon. Už se nemůže nic stát, ale pojedeme na sto procent.