Adame, před několika týdny se ti podařilo podepsat profesionální smlouvu s klubem. Co to pro tebe znamená?
Je to pro mě určitě velká čest, zároveň též motivace do další práce. Uvědomuji si ale, že to není žádná záruka úspěchu, musím poctivě makat.
Těší podpis o to více, že ti je stále pouze šestnáct let. Značí to velkou důvěru od klubu.
Samozřejmě je to skvělé. Je mi stále šestnáct let, což je skvělé, že se mi tohle podařilo. Fotbal jde však tímhle směrem a už i v zahraničí se to děje pravidelně. Je to pro mě určitě motivace do další práce. Ano, máte pravdu. Klub ve mně vkládá důvěru tímto podpisem.
Pojďme probrat tvé začátky. Jak ses vůbec dostal k fotbalu?
Odmalička jsem hrál hokej, myslím si, že do nějakých dvanácti let. Fotbal jsem začal hrát v šesti letech. Když jsem si poté měl vybrat, tak jsem zvolil fotbal.
Pokud se nepletu, tak si dorazil do Dynama z Třeboně. Jak se to přihodilo?
Ano, s fotbalem jsem začínal v Třeboni. Byl jsem tam celou dobu, než jsem zamířil do Dynama. V kategorii U13 si mě vyhlédl pan trenér Kolčava, byl jsem pozván do letní přípravy, ve které jsem se ukázal v dobrém světle. Ještě ten samý rok v zimě jsem poté přestoupil do Dynama.
Tvůj bratr je hokejistou. Dá se tedy říci, že jsi ze sportovní rodiny?
Určitě ano. Bratr hrál hokej v Motoru České Budějovice, dnes se živí hokejem ve Francii, kde je spokojen. Mamka poté hrála házenou a taťka dělal judo, takže opravdu jsme sportovní rodina a dost se u nás sport řeší.
Nastupoval jsi v kategorii U17, naskočil jsi už i v kategorii U19. Jak se ohlížíš za dosavadním průběhem sezony?
Podzimní část hodnotím pozitivně. Byl jsem stabilním členem reprezentace U16, kde se mi povedlo dát i nějaké góly. V klubu se mi taky dařilo, dával jsem branky a měl jsem hodně asistencí, se svými výkony jsem byl spokojen. Dvakrát jsem se podíval i na sraz reprezentace U17, za což jsem byl také moc rád. Byla to pro mě další obrovská zkušenost, že jsem se mohl poměřit s nejlepšími hráči ročníku 2008. Teď mám před sebou další motivaci, abych se prosadil v kategorii U19.
V čem vidíš největší rozdíly mezi kategoriemi?
Největší rozdíl vnímám rozhodně v osobních soubojích. Je znát, že kluci už jsou mnohem vyspělejší oproti kategorii U17.
Jak jsi říkal, jsi stabilní člen reprezentace do šestnácti let. Jaké je to pro tebe oblékat reprezentační dres?
Jsem nadšený, že mohu reprezentovat. Vždycky když přijde nominace, tak jsem šťastný. Máme v reprezentaci dobrou partu. Věřím, že příští rok úspěšně zvládneme kvalifikaci na evropský i světový šampionát.
Navíc máš za sebou vydařený reprezentační sraz, vstřelil si dvě branky proti Itálii.
To bylo skvělé. Sraz hodnotím velmi pozitivně. Byl jsem moc rád za vstřelené branky, zápas jsme navíc vyhráli 3:0. Hráli jsme proti Itálii, což je určitě jedna z nejlepších zemí. Věřím, že mě góly nastartují, jelikož se mi v poslední době moc střelecky nedařilo, takže věřím, že tohle je ten odrazový můstek.
Na závěr nám Adame prozraď, jaké jsou tvé blízké i dlouhodobé cíle?
Krátkodobý cíl je jednoznačně se prosadit v kategorii U19. Chci se stát stabilním členem, postupně nakouknout do A-týmu. Když mám říci ty dlouhodobé cíle, tak je pro mě cílem zahrát si za Chelsea a dostat se do seniorské reprezentace.
