Začněme od vašeho prvního angažmá v Dynamu, které trvalo mezi roky 2011 až 2013. První sezona byla pod vedením trenéra Cipra a s Tomášem Řepkou v čele vydařená, mužstvo skončilo desáté. Další ročník byl ale opačný, trenéři se střídali a následoval sestup. Navíc vy jste sezonu ani nedokončil. Jak na první dva roky vzpomínáte?
První rok byl osobně i týmově velmi podařený. Odehrál jsem všechny zápasy, dařilo se nám a výsledkem bylo desáté místo. Skončili jsme například i před Slavií. Pak jsem ale v létě šel na operaci a vrátil jsem se až v sedmém kole. Začátek se nepodařil, skončil pan Cipro a přišel pan Soukup. Ani pak nepřišlo zlepšení, kabina nefungovala. Vyvrcholilo to tím, že jsem se dvě kola před koncem vrátil zpátky do Táborska. Neodcházel jsem tehdy úplně v dobrém…
Neodcházel jste úplně v dobrém, ale jak vás přijali po dvou letech v konkurenčním klubu zpátky v Táborsku?
V tom nebyl žádný problém. Kluci mě znali, tým se tehdy moc neměnil. Do kabiny jsem zpátky zapadl v pohodě.
Motivace vám ale pak proti Dynamu nikdy nechyběla. Hodně jste chtěl bývalý klub porazit?
Samozřejmě. Táborsko nikdy v historii Dynamo v lize neporazilo, o to větší jsme měli vždycky motivaci. O to víc nás mrzelo, jak tehdy vzájemné zápasy dopadly.
Určitě máte na mysli vysokou domácí porážku 0:6 v posledním kole sezony 2013/14, kdy Dynamo oslavilo na Soukeníku triumfální postup.
Ano, ten zápas je velkou kaňkou v mé kariéře. Byl to poslední zápas sezony, oba týmy hrály o postup. Jenže v patnácté minutě bylo hotovo a nebylo de facto už o co hrát. Pak už to bylo hodně hořké…
Přemýšlel jste někdy, jak by se dnes věci měly, kdyby tehdy jihočeské derby o postup dopadlo naopak?
Bylo nám řečeno, že bychom ligu vzali a hráli ji asi v Příbrami. Otázka je, jestli by to mělo význam. Chodilo by na nás dvacet, padesát diváků jako kdysi na Blšany. Párkrát jsem přemýšlel, jak by to asi dnes bylo. Ale už jsou to tři roky.
Ve druhé části kariéry v Táborsku jste odehrál čtyři sezony, v nich necelou stovku zápasů a vstřelil sedmnáct branek. Kromě zranění to pro vás byly příjemné roky, ne?
Už jste zmínil, že Táborsko v jihočeských derby Dynamo nikdy neporazilo. Které derby vás mrzí nejvíce?
Asi největší šanci jsme měli v sezoně 2015/16, kdy jsme v Budějovicích vedli o poločase 2:0. Nakonec jsme byli rádi za remízu 2:2, když v poslední vteřině trefil Lima po rohu břevno. Jak říká trenér Csaplár, výsledek 2:0 v poločase je nejhorší a už se kolikrát stalo, že to prohrávající tým dokázal po pauze otočit. Nicméně bylo to utkání, které mě mrzelo nejvíc, tehdy jsme měli největší šanci Dynamo porazit.
Právě v tomto duelu jste dával gól na 1:0 a slavil jste jej gestem, které mohlo mnoho českobudějovických fanoušků pobouřit. Jak jste to tehdy myslel?
To gesto jsme si domluvili s mojí přítelkyní, takže bylo určeno jí. Ona ví, co znamenalo. Nebylo to adresováno na lidi nebo vedení Dynama.
Přejděme k aktuálnějším věcem. Po minulé sezoně jste se vydal na testy do Olomouce. Proč to nevyšlo?
Běžela mi ještě na rok smlouva v Táborsku, ale už před koncem minulé sezony jsem věděl, že se o mě zajímá Olomouc. Měl jsem tam jít na desetidenní zkoušku, což mě trošku zarazilo. V jednatřiceti letech už přece Olomouc dobře ví, jak hraji a co ode mne může čekat. Navíc hlavní trenér Jílek byl tou dobou s jednadvacítkou na mistrovství Evropy, a jakmile jsem přišel, tak klub udělal na můj post jiného hráče z Liberce. Dal jsem si dohromady jedna a jedna, z čehož mi brzy vypadlo, že to asi nedopadne.
Nezajímala se o vás Olomouc už v předchozích letech?
Před dvěma lety mi volal pan Minář, že hrají o sestup, jestli bych neměl zájem jim pomoci. Ale taky to tehdy nedopadlo, že oni chtěli hostování a Táborsko přestup.
Během kariéry jste jiné nabídky z první ligy neměl?
V sezoně 2013/14 se mi v zimě ozval pan Starka z Příbrami a už jsem měl i podepsanou smlouvu. Ale pak mi volal pan Větrovský, že nedošlo k dohodě s panem Smržem (šéfem Táborska, pozn. autora). Že mě chce v klubu udržet a pokusit se postoupit. Další rok jsem měl nabídku do Ostravy, ale také to nedopadlo. Nabídky byly, ale nikdy se kluby nedohodly s panem Smržem.
Když jste poprvé opouštěl Dynamo a vracel se do Táborska, napadlo vás, že byste se někdy mohl ještě vrátit?
To mě nenapadlo ani v tom nejbláznivějším snu (usmívá se). Když mi volal Martin Vozábal, tak jsem si byl zrovna zaběhat v lese. Říkal mi, že by o mě s Davidem Horejšem měli zájem. On věděl, že jdu na testy do Olomouce a vysvětlil jsem mu mojí situaci. Říkal, že až budu vědět, jak jsem dopadl, ať se ozvu. Ale byl jsem překvapený, že zavolal.
Samotné jednání mezi Dynamem a Táborskem se nepříjemně protahovalo. Účastnil jste se jej také, nebo šlo mimo vás?
Já jsem se s Dynamem dohodl hned, během dvou dnů jsme byli domluveni na podmínkách. Pak jednaly spolu kluby a to se táhlo. Táborsko mi pořád dávalo svolení, abych v Budějovicích mohl pár dní trénovat. Poté byl problém v tom, že pan Smrž nebyl nakloněn mému přestupu. Že nechce, abych šel do Dynama. Že by pro mě měli angažmá v Písku nebo Příbrami, ale to pro mě nebyly adekvátní nabídky. Já jsem řekl jednoznačně, že buď půjdu do Dynama, nebo zůstanu v Táborsku. Pak už to šlo mimo mě.
Jak vás přijala českobudějovická kabina po návratu?
Myslím, že úplně v pohodě. Jsou tady čtyři hráči, se kterými jsem hrál při prvním angažmá v Dynamu (Petr Benát, Zdeněk Křížek, Ivo Táborský a Pavel Novák, pozn. autora), jinak se tým hodně omladil. Ale kluci mě přijali bez problémů.
Ani z okolí jste se žádných negativní reakcí nedočkal?
Nevím. Sociální sítě nesleduji, to jde mimo mě. Je možné, že tam někdo něco psal, ale to já nečtu.
Těžko hledat hráče, který by dvakrát vyzkoušel dresy obou největších jihočeských celků. Jak jste poznal rivalitu mezi Dynamem a Táborskem?
Myslím si, že ze strany Dynama panuje větší rivalita než opačně. Já už to s odstupem času ani tak neberu. Je to derby, emoce planou, ale větší váhu tomu už nepřikládám.
Rivalita mezi kluby bezesporu je, že ale jejich vztahy fungují dokazuje to, že v posledních letech proběhlo několik přestupů oběma směry. Kromě vás i třeba Jan Šimák, Pavel Novák, Aleš Hanzlík, Zdeněk Linhart nebo Jakub Hric.
Kluby spolupracují, i když jeden druhého samozřejmě nechce posilovat. Ale hráčů si dres rivala vyzkoušelo poměrně dost.
V Dynamu jste podepsal dvouletou smlouvu. Máte vytyčené cíle pro následující dva ročníky?
Chtěl bych hrát a být v základní sestavě, jako každý. S týmem bych chtěl hrát v horní polovině tabulky a předvádět hezký fotbal, abychom přitáhli diváky na stadion.
A co postup zpátky do ligy?
To by se mi samozřejmě líbilo, ale nechci vyhlašovat přehnané cíle, aby se mi to pak nevrátilo. Byl to takový sen.
Těšíte se na staronovou výzvu?
Jistě. Když jsem přišel zpátky do kabiny, tak to byl oproti Táboru rozdíl pěti levelů. Kluci, kteří to nezažijí, tak tomu asi nevěří. Ale je to opravdu něco úplně jiného. Těším se na novou sezonu, snad se nám povede vstup.
|
Být černým koněm soutěže, přeje si Petr Benát
