Petře, pokuste se zhodnotit dobu svého působení v Dynamu, co jste do něj přestoupil z divizních Strakonic.
„Pocity mám určitě dobré. Mám strašnou radost z toho, že hraji ligu. A i šancí dostávám poměrně hodně, takže můžu být v osobním pohledu nadmíru spokojený.“
Jak jste si zvykl na život fotbalového profesionála?
„Určitě to nebylo nic těžkého. (usmívá se) Když člověk chodil do práce, na fotbal pak mnohdy už ani neměl náladu. 
Je hodně těžké skloubit fotbal a normální zaměstnání. Nyní člověk dělá jen fotbal, který je zároveň jeho prací a o nic jiného se nestará.“
To vám asi vyhovuje, že?
(usměje se) To určitě. Je to určitě lepší, než oboje kombinovat.“
Spoluhráči vás mezi sebe přijali bez problémů?
„Samozřejmě. V tom nebyl žádný problém. V mužstvu je skvělá parta a hodně vděčím i panu Strakovi, který mi hodně pomohl s přechodem z divize do prvoligového fotbalu.“
Je něco, co by vás na prvoligové scéně vyloženě zaskočilo či překvapilo?
„Neřekl bych, že by mě něco zaskočilo. Nic konkrétního si nevybavuji. Ale největší rozdíl je samozřejmě v té úrovni, nejvyšší soutěž je pochopitelně naprosto něco jiného než divize.“
Sám se sebou jste zatím spokojený?
„Těžko říct. Především jako mužstvu se nám totiž příliš nedaří. Já sám si moc dobře uvědomuji, že ode mě to také nebylo v poslední době vůbec ideální. Musím na sobě pořád hodně pracovat.“
Výsledky Strakonic v divizi stále sledujete?
„Určitě mám o nich dobrý přehled. Občas si s klukama i zavolám.“
Setkal jste se ve svém prostředí s nějakými negativními reakcemi? Přece jenom plno hráčů, kteří na tom jsou stejně jako ještě nedávno vy, by vám nyní možná mohlo závidět.
„Tak máte trochu pravdu. Na některých lidech občas je vidět mírná závist. To já si ale snažím nepřipouštět. Myslím, že mám pořád plno kamarádů, kteří mi angažmá v Dynamu skutečně přejí.“
