Ještě před pár týdny chodil do práce a fotbal hrál jen o volných chvílích. V divizi nastupoval namátkou proti Jankovu, Třeboni, Prachaticím, Písku a dalším. V zimní přípravě se však zapojil do přípravy s prvoligovým A-týmem Dynama České Budějovice. A během zkoušky uspěl. Trenér František Straka na něj ukázal vyvoleným prstem. Petru Dolejšovi se tak rázem obrátil svět vzhůru nohama. S profesí automechanika ze dne na den skončil a začal se profesionálně věnovat fotbalu.
Jak vidno, když někdo má píli, vůli a talent, cesta nahoru je mu vždy otevřená. Petr Dolejš do svých jednadvaceti let hrál za Písek v nižších soutěžích a poslední rok odehrál v divizních Strakonicích. V létě podobný příběh zažil týnský Vladimír Dobal, který má za sebou povedený podzim v Béčku Dynama. V posledním týdnu však Petr Dolejš zažil přímo závratný vzestup kariéry. V Tipsport lize nastoupil premiérově za Dynamo jako testovaný hráč proti Příbrami a hned se zapsal výstavním obloučkem i do listiny střelců.
Ve čtvrtek se pak už jako čerstvě kmenový hráč Dynama představil proti Slavii Praha, letošnímu účastníkovi Ligy mistrů. Proti Sešívaným se prezentoval velice slibným výkonem a naznačil svůj velký potenciál. Hířil velkou aktivitou. V 10. min. například vybojoval míč pro Mrkvičku, který následným pokusem trefil břevno soupeřovy branky. A ve 34. min. pak u něj začala akce, kdy se přes Mrkvičku do vyložené šance dostal Svátek. Sedm minut po přestávce jej nahradil dorostenec Jasanský, další velice nadějný fotbalista.
Na levé straně zálohy se v prvním poločase střetával s fotbalovou ikonou Vladimírem Šmicrem. „Bylo to hodně zvláštní, ještě nedávno jsem na něj koukal jen v televizi a najednou jsem proti němu hrál,“ pověděl Petr Dolejš po svém debutu za SK Dynamo už jako jeho nová posila.
Petře, jak byste popsal své pocity po podpisu smlouvy s Dynamem?
„Je to něco naprosto úžasného. Dosud jsem hrál jen divizi a angažmá v Dynamu je pro mě obrovskou výzvou. Chci se té šance chopit a využít jí. Vím, že nyní záleží jen na mně.“
V Dynamu jste byl na zkoušce už během letního přípravného období, že?
„Ano, je to tak. Tenkrát jsem byl na testech v Béčku.“
Jak to tehdy probíhalo?
„Měl jsem z toho určitě dobré pocity. Jednalo se o zkoušku ve vyšší soutěži a rozhodně jsem to uvítal. Poznal jsem jiný tým, jiné tréninky a určitě mi to prospělo.“
Nakonec jste se ale vrátil zpět do Strakonic. S čím jste se po testech vracel?
„Byla to pro mě dobrá zkušenost. Vše navíc vyznělo tak, že do budoucna bych měl mít šanci to v Dynamu znovu zkusit.“
Takže žádná hořkost?
„Určitě ne. Za danou šanci jsem byl strašně rád, akorát to v tu danou chvíli prostě nevyšlo.“
Podzim jste tedy strávil ve Strakonicích. Začátkem nového roku jste však nastoupil dokonce do přípravy s českobudějovickým A-mužstvem.
„Byl to tedy pro mě velký šok. Ve čtvrtek jsem byl normálně v práci a najednou mi volal Michal Káník (šéf Strakonic – pozn. autora), že se v pátek mám hlásit v Dynamu.“
Co jste na to říkal?
„Jak říkám, byl to šok, ale zároveň mě to moc potěšilo.“
Dopředu jste tedy nic nevěděl?
„Ne, vůbec. Bylo to z ničeho nic. Musel jsem se holt sbalit a hned druhý den se hlásit v Dynamu. Tedy musel, chtěl jsem samozřejmě.“ (usmívá se)
V práci jste tedy najednou asi skončil, ne?
„Máte pravdu. Skončil jsem, nyní mám smlouvu v Dynamu a záleží jen na mě, zda se uchytím.“
Prozradíte, kde jste pracoval?
„Dělal jsem automechanika. Práce mě bavila, vždy jsem chtěl být automechanikem, ale fotbal je samozřejmě ještě někde úplně jinde.“
S rychlým uvolněním ze zaměstnání jste neměl problémy?
„Kdepak. Pracoval jsem na živnostňák u strýce v jeho dílně, takže s tím nebyl žádný problém.“
Jaké to je opustit ze dne na den montérkový oděv a stát se profesionálním fotbalistou?
„Je to skutečně ještě hodně čerstvé. Na všem jsme se domluvili teprve ve čtvrtek dopoledne. Hned jsem volal tátovi, který mi hodně pomohl a podporuje mě, a ten z toho měl také obrovskou radost.“
Jak vás mezi sebou uvítali vaši noví spoluhráči?
„Přiznám se, že kluci o tom ještě ani neví. (pozn.: rozhovor vznikal ve čtvrtek bezprostředně po utkání se Slavií) Teprve až nyní jim to asi řeknu.“
Nebojíte se přechodu z divize do první ligy? To je přece hned o tři soutěže výš.
„Je to opravdu velký skok. Ale já se toho nebojím. Budu se opakovat, ale je to pro mě velká výzva a bude se snažit na sobě dál makat. Kdyby to vyšlo a zahrál bych si v první lize, to by bylo absolutně nádherné.“
Máte za sebou už dva zápasy v Tipsport lize. Jak byste je ze svého pohledu posoudil?
„Už jen to byl rozhodně velký rozdíl. Hra je o hodně rychlejší. Na všechno je méně času. Ještě si musím pořádně zvyknout a hlavně i s klukama se ještě dostatečně neznáme a nevíme, co od sebe navzájem čekat.“
Minulou sobotu proti Příbrami jste nastoupil v útoku a dal hned jednu branku. To vám asi zvedlo hodně sebevědomí, ne?
„Že se mi povedlo dát gól, bylo super. Já totiž nejsem typický útočník, a tak jsem byl rád, že se mi povedlo ten gól dát.“
Se Slavií jste již nastoupil na levém kraji zálohy. To vám vyhovuje více?
„Určitě. To je moje místo a snad to bylo na předvedeném výkonu i vidět. To už ale musí posoudit někdo jiný.“
Proti vám hrál Vladimír Šmicer a po přestávce Matěj Krajčík. Tedy samá známá jména.
„Bylo to opravdu hodně zvláštní. Ještě před měsícem jsem na ty hráče koukal jen v televizi a najednou jsem proti nim hrál.“
Jaké to bylo zjištění?
„Člověk si toho určitě hodně odnesl. Jsou to samozřejmě také jen lidé. (usměje se) Ale bylo třeba právě vidět, že Šmicer toho hodně odehrál a ta zkušenost tam z jeho strany byla obrovská.“
Necítil jste třeba nějaký přehnaný respekt?
„Respekt ano, ale abych se zase bál, to určitě ne. Jakousi nervozitu člověk cítí před každým zápasem, ale aby myslel na to, jestli něco zkazí nebo ne, to prostě nejde.“
