Dvaadvacetiletý obránce Pavel Novák se v sestavě Dynama objevil poprvé od 26. března, kdy nastoupil v základní jedenáctce v utkání proti Plzni. Spolu se svými spoluhráči prožíval hned od úvodních minut perné chvilky a často musel jen přihlížet útočnému koncertu domácího Žižkova. „Náš výkon na Žižkově byl prachbídný a asi nebyl vůbec hodný první ligy. Jako tým jsme nehráli vůbec dobře a také to tak výsledkově dopadlo,“ mračil se po zápase po Františku Němcovi druhý nejmladší hráč základní sestavy v zápase na Žižkově.
Ten vedle defenzivní činnosti hned dvakrát zastoupil již překonaného brankáře Zdeňka Křížka. Jeho odkopy prakticky z brankové čáry ale k bodovému zisku nakonec nevedly. „Nic to ale nyní neznamená. Ty moje zákroky by byly klíčovými momenty, pokud bychom dokázali na Žižkově uhrát nějaký bod. Góly jsme ale dostali z jiných šancí a nakonec jsme stejně prohráli, takže ty moje zákroky nic neřešily a je to k ničemu,“ dodal mladý budějovický obránce.
Hodně zklamaný byl po zápase také trenér Dynama František Cipro, pro kterého bylo utkání na Žižkově 250. zápasem v nejvyšší soutěži na pozici hlavního trenéra. „Budu dělat vše pro to, aby se podobný výkon již neopakoval a abychom do konce sezony nějaké body ještě uhráli. Máme ale těžký los, čeká nás doma Boleslav a pak jedeme na Spartu, která bude možná hrát o všechno. S podobným přístupem jako dnes tyto dva poslední zápasy rozhodně odehrát nemůžeme,“ řekl Cipro, který si všiml, že jeho tým hraje lépe, když hraje pod tlakem: „Je to zvláštní, ale je to tak. Když musíme, tak hrajeme i dobrý fotbal. Pak přijde ale takováhle situace a hrajeme špatně.“
Paradoxně to byli domácí fotbalisté, kteří i s vidinou sestupu do druhé ligy nastoupili k zápasu 28. kola s velkou chutí a Jihočechy ve všech směrech jasně předčili. „Chtěli jsme vyhrát i s tím, co jsme věděli. Skleslost v nás byla, ale to se do zápasu promítnout nesmělo. Jsme rádi, že se zápas zvládl,“ řekl po zápase střelec první branky Jiří Valenta.
Ještě v průběhu týdne věřili svěřenci kouče Nádvorníka v malý zázrak, ten se ale nakonec nekonal. „Řekli jsme si, spadnout musíme se vztyčenou hlavou. Rozhodující byl už zápas v Ostravě, ale pokud i tak malá naděje byla, tak někde v koutku duše jsme doufali. Až v sobotu odpoledne jsme po zápase Baníku v Příbrami s určitostí věděli, že sestoupíme. Velkou škodou byly především domácí zápasy. V některých jsme hráli moc dobře, ale nedokázali jsme je dotáhnout do vítězného konce,“ dodal Jiří Valenta.
Žižkovský záložník podotkl, že i přes sestup do druhé ligy měli se spoluhráči dostatečnou touhu uspět: „Motivace musí být v každém hráči a něco vypouštět nepřipadá v úvahu. Nechceme, aby se na nás vzpomínalo, že jsme sestoupili a zároveň hráli strašný fotbal.“
