Po zápase v Mostě sotva mohl chodit, jak jej bolela noha. Lékařské vyšetření ukázalo na poranění lýtkového svalu. Celé čtyři týdny se pak Pavel Kučera věnoval pouze rekonvalescenci. Proti Teplicím tedy chytal po měsíční pauze. Žádné problémy již nepociťoval. „Od pondělí jsem trénoval naplno. Kdybych měl pořád nějaký handicap, do utkání bych nešel,“ uvedl jednatřicetiletý brankář.
Jasná volba
Během jeho léčení jej v brance zastoupil Zdeněk Křížek. Ten nejprve přispěl k důležitému vítězství nad Bohemkou, ale pak si musel vytrpět tři porážky v řadě od Sparty, Brna a Ostravy. 
Přestože však Křížek přes nevalné výsledky mužstva předváděl dobré výkony, volba trenéra Straky na obsazení trenérského postu byla jasná. „Trenér mi řekl, že jdu dál normálně chytat, jakoby se nic nestalo,“ sdělil Pavel Kučera.
Nejhůře mu snad bylo v prvním poločase při hlavičce Juna. „Stačil jsem si ještě couvnout a vyrazit míč nad břevno. Myslím si, že to byla asi jejich největší příležitost v celém utkání,“ mínil strážce českobudějovické svatyně. Obrana před ním pracovala spolehlivě a když už se třeba tepličtí fotbalisté dostali ke střele, obětavě se do ran vrhli Hunal nebo Plocek.
Lepší návrat si tak Kučera snad ani nemohl přát. Ambiciózního soka Jihočeši dokonale zaskočili. Jejich aktivní hra nesla ovoce a zejména v prvním poločase byli hodně nebezpeční. Parádní branka Jana Svátka se navíc nakonec ukázala být i jako vítězná. „Jsem strašně rád, že to tak dopadlo a konečně jsme vyhráli,“ oddychl si Pavel Kučera. Toho více než jméno soupeře motivovala jeho osobní statistika proti němu. „Jsem sice odchovancem Teplic, ale především na ně nemám dobré vzpomínky ze vzájemných zápasů proti nim. Snad poprvé jsem proti Teplicím vyhrál.“
Ovšem stejně poskvrnu Jihočeši výher nastřádali i letos na jaře. Vyhrát dokázali teprve podruhé. „Vizitku nejhoršího týmu jara jsme si určitě nezasloužili. Proto je dobře, že jsme to konečně zlomili,“ řekl Pavel Kučera. Mnozí jeho souputníci tři body z utkání s Teplicemi označili za definitivní jistotu záchrany. „Já jsem o tom takhle ale vůbec nepřemýšlel. Nepřipouštěl jsem si, že bychom mohli sestoupit,“ podotkl zkušený gólman. „Plně souhlasím s trenérem Strakou, který nám říkal, že na rozdíl od nás by nervózní měla být mužstva pod námi,“ vysvětlil svá slova ještě Kučera těsně před tím, než podlehl volání kapitána Horejše. Z obležení novinářů se tak brankářská jednička Jihočechů vydala do kabiny k vítěznému ryku mezi spoluhráče.
Očima trenéra Františka Straky: „Přítomnost Pavla Kučery v zápase pro nás byla velkým přínosem. Zejména v podobě té jeho stability a jistoty. Aniž bych nechtěl nijak snižovat kvality Zdeňka Křížka, tak Pavel je bezesporu naší jasnou jedničkou. Ukažte mi nějakého jiného brankáře v lize, který by v mančaftu hrajícím o záchranu měl za sezonu devět vychytaných nul. Takových gólmanů je strašně málo, tím se mohou pyšnit maximálně brankáři mančaftů, které hrají nahoře.“