Nový masér Jakub Vogl: Je to velká výzva!

Na postu maséra A-týmu jste nahradil Jiřího Rotbauera. Jak došlo k tomu, že vás klub oslovil?
V týdnu před soustředěním v Třeboni mi volal trenér Horejš, jestli bych neměl zájem o pozici maséra u prvního týmu, protože stávajícímu masérovi končí smlouva. Ze dne na den jsem nabídku přijal, i když ještě fyzioterapii dostudovávám na Jihočeské univerzitě, kde mě čeká poslední rok. Takže mám u áčka na starosti masírování a také částečně fyzioterapii, když není k dispozici pan Skrbek.

Vy máte k fotbalu blízko, protože jej odmala hrajete, ne?
Ano, od čtyř let hraji devatenáct let v kuse za jeden klub. V Roudném jsem se po několika zraněních propracoval i do áčka, ale nyní půjde moje aktivní kariéra na vedlejší kolej, protože budu jezdit s Dynamem o víkendech na zápasy.

Jakub Vogl s Petrem Benátem

S Dynamem spolupracujete už déle?
Minulý rok jsem působil u sedmnáctky a šestnáctky Dynama jako fyzioterapeut a masér. Docházel jsem tam jednou týdně, kluky jsem protáhl a pomohl jim. Od trenérů dorostu se pak David Horejš dozvěděl, že by byla možnost, abych přešel k A-týmu. David mě zná, protože se chodí dívat do Roudného na fotbal a ví, že fyzioterapii studuji.

Zvládnete vykonávat na sto procent roli maséra u druholigového týmu společně se studiem na vysoké škole?
Až začne škola, tak to bude trošku náročnější. Ale už mám ve škole méně předmětů a je možnost si je dát odpoledne, takže bych to měl zvládat. Během sezony už mají kluci většinou jenom jeden trénink, takže odpoledne bych měl mít volná.

U týmu jste několik dní. Jak se těšíte na novou roli v českobudějovickém klubu?
Těším se moc, je to pro mě výzva. Dynamo jsem vždy sledoval. Zatím si nemohu na nic stěžovat. Kluci jsou perfektní, v začátcích mi se vším poradili. Jak to chodilo dřív, jak to chtějí. Hodně mi pomohl také kustod Radek Procházka, který mi ukázal a vysvětlil, jak všechno funguje, kde a kdy v kolik být a poradil mi různé „fígle“. Zatím si myslím, že spolupráce funguje.

Kdy se vám podařilo odbourat úvodní nervozitu?
Já se tak těšil, že jsem skoro žádnou nervozitu ani nepociťoval. Možná jenom trošku z toho, jak mě vezme kabina. Ale jakmile jsem do ní vstoupil, tak se ke mně kluci chovali hezky a se vším mi pomáhali. Plno z nich navíc znám, protože jsou to moji vrstevníci. S některými jsem se i potkával na hřišti, protože Roudné bylo farmou Dynama. Takže malou trému jsem měl, nicméně ta brzy opadla.

Určitý díl zodpovědnosti ale na svých bedrech máte.
Je to taková příjemná zodpovědnost. Musím klukům pomáhat a vyslyšet jejich přání. Ale myslím, že si na to člověk rychle zvykne.