Ačkoli měli domácí fotbalisté očividně více ze hry a drželi na svých kopačkách balon podstatně častěji než soupeř, nerodilo se vítězství vůbec jednoduše. Slezané praktikovali tradiční “prešovský beton“, ze kterého vycházeli do rychlých brejků. Tato taktika se ukazovala být účinnou, jelikož Jihočeši jsou s proměňováním gólových šancí na štíru. Tyto situace byly vodou na opavský mlýn. “Když mužstvo praktikuje ofenzivní styl hry, tak se prostě občas stane, že ta okénka se otevřou. Soupeř se na tyto situace spoléhal a nás několikrát hodně podržel Míra Filipko,“ vysekává pomyslnou poklonu svému spoluhráči David Homoláč. I přes vyložené šance, ne a ne přijít branka. Postupem času se na českobudějovické kopačky vkrádala nervozita. Při vzpomínce na utkání s Drnovicemi či Jabloncem, kdy Jihočeši rozhodovali do slova a do písmene v hodině dvanácté, nejednomu hráči tuhla krev v žilách. “V takové chvíli je to těžké, ale je třeba si tu nervozitu nepřipouštět. Musí se stále věřit, že tam něco spadne. Šancí jsme měli hodně, takže nebyl důvod k přehnanému stresu. Jsme moc rádi, že to nakonec takhle vyšlo,“ tvrdí velitel obrany.Jakožto jeden z nejzkušenějších hráčů na hřišti musel chtě nechtě cítit velkou zodpovědnost. Fakt, že nastoupil ve čtyrčlenné obraně po boku mladého tria Leština – Pivoňka – Dobrotka, tuto skutečnost pouze umocnil. “Byl to velice těžký zápas. Šli jsme do něj s tím, že pokud chceme mít reálnou šanci na záchranu, tak prostě musíme vyhrát. Nic jiného nám prakticky nezbývalo,“ krčí rameny Homoláč. “Šestibodové“ utkání provázelo oproti veškerým nepsaným pravidlům až příliš mnoho vyložených šancí. “Měli jsme dost šancí. Zahrávali jsme hodně rohů, měli jsme možnost kopat penaltu. Bohužel to tam dlouho nechtělo spadnout.“ Byl to právě exhradecký stoper, jenž zavelel na steč v 75. minutě, když vybojoval na půlící čáře důležitý souboj. “Řekli jsme si o přestávce, že musíme ještě přidat. Všichni jsme bojovali a nakonec jsme to tam podle mého názoru zaslouženě dotlačili. Makali jsme jeden za druhého a tohle byla odměna,“ usmívá se David Homoláč.
Na ukazateli skóre svítily dlouho dvě nuly. Kdysi jihočeský gólový stroj, nyní mašinka, která ztratila veškerá ozubená kolečka - to je současné Dynamo. Čtvrt hodiny před koncem se naštěstí našel fotbalista, který dokázal rozvlnit síť opavské branky. Byl jím rtuťovitý ofenzivní bijec Ivo Svoboda. Založení gólové listiny v jeho podání předcházela vynikající práce stopera Homoláče, od kterého se přes Lafatu dostal míč do velkého čtverce. Zakončení se nabízelo Marku Kuličovi, ten však v ideální příležitosti promáchl. Po strastiplné cestě se dostal míč až ke Svobodovi, který nadvakrát otevřel skóre. “Byl to centrovaný míč ze strany. Já jsem běžel za Markem Kuličem, kdyby na to náhodou nedosáhl. Balon se dostal až ke mně a já jsem to z otočky napálil do branky. Jsem moc rád, že to tam spadlo a že jsme se ujali vedení,“ chrlí ze sebe českobudějovický rychlonožka, jakoby takovéto branky dával každý druhý den. Byl to přitom teprve jeho desátý prvoligový gól v kariéře. “Víceméně jsem číhal a doufal, že by se ke mně mohl ten míč dostat. Jenže on se ztratil pod dvojící hráčů. Nakonec se však objevil přímo přede mnou a já se nerozmýšlel a napálil ho do sítě,“ usmívá se hrdina gólového okamžiku.
Hbitý záložník se objevil po dlouhé době v základní sestavě a byl na trávníku hodně vidět. Stal se jedním z nejpilnějších hráčů utkání. “Byla to pro mne velká motivace, že jsem mohl hrát opět v základu. Když jsem se vracel z Drnovic, tak jsem počítal s tím, že bych se mohl dostat do základní sestavy. Vyhrál se ale zápas právě s Drnovicemi, v němž jsem v základu nebyl,“ klopí zrak Svoboda, ale vzápětí znovu zasvítí do hloučku novinářů širokým úsměvem: “Nezbývalo mi než čekat na šanci, která nakonec přišla a jsem za ní moc rád. Trenér Cipro mi dal důvěru a já jsem se odvděčil brankou., Navíc jsme vyhráli, takže jsem spokojen.“ Exslávistův optimismus však nemá nekonečných hranic. Podle jeho slov byla sobotní výhra naprostou povinností. “Tyhle tři body pro nás nemohly být jiné nežli povinné. Není to pro nás nic víc než povinné vítězství nad Opavou. Musíme bojovat a udělat nějaké body navíc. Vyhrávat takovéto zápasy nám už bohužel nestačí, musíme něco víc“ je si vědom jihočeských záchranářských galejí Ivo Svoboda.
Ačkoli bylo Dynamo lepším mužstvem a vytvářelo si prakticky permanentí tlak, jedním z hrdinů utkání byl jeho brankář Miroslav Filipko. Ofenzivní pojetí jeho spoluhráčů ho častokrát dostalo do velmi svízelné situace. V první půli to byla zejména šance Zehera, který postupoval na strážce domácí branky zcela osamocen. Podobná situace se přihodila i v poločase druhém. Jednatřicetiletý gólman však odolal krom těchto i několika podobným tutovkám po opavských standartách. “Brankář je na hřišti od toho, aby něco chytil. Pomohl jsem spoluhráčům tak, jako oni pomáhají mě,“ nenechává na sobě hlavní zásluhy Filipiko. Ten se dostal do branky opět po třízápasovém intermezzu, které v malém vápně vyplnil Jakub Kafka. Ten však příliš nepřesvědčil v Teplicích ani před tím doma se Slováckem a kouč Cipro dal tedy opět přednost slovenskému brankáři. “Koncem týdne si mne vzal trenér stranou s trochu jsme o tom mluvili. Řekl mi, že budu chytat a já byl samozřejmě rád,“ přemítá vytáhlý gólman.
I podle jeho slov nelze z výhry nad Opavou žít dlouho. “Bylo to těžké utkání, ale pro nás bylo povinností zvítězit. O tom nebylo třeba nijak dlouze mluvit. Jsme samozřejmě rádi, že to vyšlo, ale není to vítězství, které by nás zachránilo. Vyhrávat doma je naší povinností. To nám ale v současné chvíli nestačí. Musíme bodovat i venku,“ dobře ví opora Dynama. Filipko si oddechl až po úvodní brance Svobody, na kterou pak navázal Marek Kulič, jenž zvýšil na dvougólový rozdíl. Ani ten však nemusel být konečným. V zoufalé situaci se hosté vrhli do útoku a před domácími hráči se otevřela vrata jako do ráje. Několikrát se v nastaveném čase octli před opavským brankářem v nepoměrně výrazném přečíslení. Vlastní vystavení do ofsajdu, nepřesnost nebo přílišná hravost však zhatily navýšení skóre. “To se prostě takto v závěru stává a gólman už nad tím ani moc nepřemýšlí. Já už jsem to také párkrát zažil a musel jsem tomu čelit. Brankář je tam pak hodně osamocen a prakticky jen sami útočící hráči ho mohou vlastní nepřesností zachránit. To je bohužel naše specialita. My si vytvoříme obrovské množství šancí, ale neproměníme takřka nic,“ dobře ví, kde Dynamo tlačí bota jeho opora z branky Miroslav Filipiko.
Jeho protějšek Jiří Bobok se rozhodně na Střeleckém ostrově nemohl kochat příjemnou povltavskou krajinou. Byl totiž v permanentním obléhání českobudějovických fotbalistů. “Zápas to byl obrovsky těžký. Obě mužstva věděla, oč se hraje a nikdo nechtěl udělat zbytečnou chybu,“ tvrdí opavský gólman. Kdyby v závěru utkání udrželi jeho spoluhráči remízu, mohl být právě on největší hvězdou zápasu. Ve 31. minutě totiž měli domácí hráči možnost zahrávat pokutový kop po faulu Svitáka na Lafatu. K exekuci se postavil Marek Kulič. “Chtěl jsem trochu střelce znervóznit. Udělal jsem mu trochu na penaltě ďůlek a doufal, že nebude zrovna dvakrát v pohodě,“ říká hrdina následující chvíle. Domácí ostrostřelec totiž penaltu neproměnil. “První myšlenka, která mne napadla, byla ta, že bude střílet doleva, tak jsem to prostě zkusil a vyšlo to. Na tréninku zkouším při penaltách různé věci, ale tady jsem prostě padnul doleva a dokázal míč vyrazit rukou,“ vzpomíná na inkriminovaný okamžik Bobok.
Podle jeho slov si možná zasloužili Slezané na jihu vybojovat alespoň bod. “Když si ten zápas zpátky přehrávám, tak jsme tu na bod určitě měli. Stejně jako domácí i my jsme se dostali do několika vyložených šancí. Soupeře hodně podržel brankář Filipiko, který chytal dobře,“ smutní slezský gólman. Jeho mužstvo je vinou prohry v “šestibodovém“ utkání na pokraji sestupové propasti. Nyní již potřebuje přeskočit dvě mužstva, aby mohlo pomýšlet na prvoligovou existenci i pro další ročník. “Je to škoda, že jsme zde prohráli. Jsme už ve velmi vážné situaci. Nám však nezbývá nic jiného, než si nazout v pondělí kopačky a dobře natrénovat, abychom zvládli zápas s Blšany. Musíme je porazit, je to jediná naše šance,“ dobře ví opavský brankář. Boj o záchranu se blíží k vyvrcholení. Do konce letošního ligového ročníku zbývá pouhých pět kol. “Ve hře je ještě patnáct bodů, což není zase tak málo. Musíme se rvát a bojovat. Nic jiného nám nezbývá,“ uzavírá Jiří Bobok.
