Po podzimu jste na patnáctém místě v tabulce, takže hodnocení první poloviny sezony nemůže být moc pozitivní, že?
Nehodnotí se to lehce. I když jsme patnáctí, tak to zase úplná tragédie není, jelikož v tabulce jsou minimální rozdíly. Pokazili jsme hlavně zápas v Jihlavě. Kdybychom zde alespoň remizovali, tak s Boleslaví bychom neprohráli, ale to už je minulost. Ale není nic ztraceného. I kdybychom měli o tři body víc, tak zachránění bychom nebyli. Tabulka je vyrovnaná a jeden dva zápasy mohou všechno změnit.
Loni jste měli po podzimu o dva body méně a byli jste na třinácté příčce. Je to dáno právě tou vyrovnaností v letošní soutěži? O sestup může hrát i šest týmů.
Určitě. Do tohohle okruhu pořád řadím i Brno, které je sedmé s jednadvaceti body, nebo i Jihlavu. Loni měla Bohemka o šest bodů víc než my a za pár zápasů jsme je dohnali. Jaro rozhodne a nemáme důvod skládat zbraně.
Vstup do soutěže se vám povedl, úvodní tři poločasy s Olomoucí a v Mladé Boleslavi byly perfektní. Prohra s Boleslaví se vám pak dlouho vracela, že?
Je to tak. Měly jsme tam víc podobných zápasů, ale to jsou kdyby. To samé si může říkat půlka mančaftů. Baník vedl asi třikrát 2:0 a nedotáhl to ke třem bodům. Nám se to stalo v Boleslavi a od toho se odvíjel i domácí duel s Ostravou. Dnes si říkáme, kdybychom měli alespoň bod, jim bychom dva sebrali…To samé v Jihlavě, kde jsme ztratili remízu v závěru. Ale zase jsme měli štěstí s Teplicemi, se Slavií nebo jsme vyhráli v Hradci gólem v závěru. Když má ten tým štěstí, tak projede podzim s pětadvaceti body a má vystaráno. Stále nechápu to Brno (směje se). I když jsme tam prohráli svojí hloupostí 1:3, tak nevím, jak mohlo dosáhnout jednadvaceti bodů.
Čím si vysvětlujete, že tým měl za podzim několik rozdílných sérií?
Stalo se nám to i minulý rok. Loni se nám to samé stalo na Dukle, kde jsme prohráli 2:4. Oni se tím rozjeli a nás to srazilo. Letos nás to potkalo v Boleslavi, pak jsme nezvládli utkání s Baníkem. Ty série jsme tam měli. Vyhráli jsme v Hradci, se Slavií a do Jihlavy jsme jeli s tím, že se nemůže nic stát. Dostali jsme na zadek a pak se to odrazilo i do zápasu s Boleslaví, kdy nám v závěru chyběly fyzické i psychické síly. Musíme jít na jaře štěstí naproti a není nic ztraceno.
Kdybyste měli z posledních dvou duelů třeba čtyři body, tak by se vám v zimní přípravě dýchlo lépe.
To je jasný. Ale jak už jsem řekl, tři čtyři body by nic nerozhodly. Horší je, že první tři jarní kola máme těžký los (Ostrava venku, Sparta doma, Liberec venku, pozn. autora) a musíme ten začátek chytit.
Po šestém kole se změnil post hlavního trenéra. Dokážete říct, v čem je hlavní rozdíl mezi Františkem Ciprem a Miroslavem Soukupem?
To je těžké říct. Vždy, když se změní hlavní trenér, tak mužstvo dostane nový impulz, který trvá tak dvě tři kola. Tihle dva trenéři jsou hodně odlišní od sebe. Každý má jiný pohled na fotbal a každý od hráčů vyžaduje něco jiného.
Po utkání s Boleslaví trenér Soukup na tiskovce smutnil, že nemá v týmu víc bojovníků, jako jste vy. Taková pochvala potěší, ne?
To ani nevím, že řekl (usmívá se). Máme v mužstvu bojovné typy, ale bojovnost na tréninku je někdy o 70% větší než v zápase. My starší se snažíme kluky vyhecovat, ale půlka mančaftu se pořád bojí, že na ně zařvu já nebo dřív Řepa. Jsou takoví zakřiknutí a ani v kabině o nich není slyšet. To v nich musíme probudit my starší. Asi bychom si s nimi měli víc povídat nebo kamarádit. Nemyslím si, že by tu byla špatná parta, to vůbec ne. Všude jsou menší partičky, ale to není nic neobvyklého. Myslím, že držíme při sobě, ale musíme těm mladším pomáhat.
Úvod sezony jste odehrál na stoperu s Tomášem Řepkou, po jeho červené kartě v Jablonci jste nastupoval s Janem Halamou. V čem je největší rozdíl mezi nimi? Jsou si typově docela podobní.
Honza nahrazuje Tomášovy zkušenosti takovou větší „buldočinou,“ rychlostí a touhou se posunout někam dál. Od Tomášovy červené karty v Jablonci jsme nedostali v utkání víc jak jeden gól a i to značí, že se s tím vypořádal dobře. Každý hráč se dá nahradit a Honza má všechny předpoklady, aby Řepku nahradil.
Z tribuny to vypadá, že když hrajete s Halamou, hrajete daleko zodpovědněji. Cítíte větší zodpovědnost, než když jste nastupovali dva zkušení stopeři s Tomášem Řepkou?
Asi to tak bude. S Tomášem jsme se střídali v tom, kdo ten tým vede. Nyní jsem vzadu nejzkušenější já a padá na mě i ta zodpovědnost. Někdo to vést musí a z tribuny to tak asi i vypadá.
S Janem Halamou jste velcí kamarádi. Není to na škodu, že byste se báli na sebe zařvat?
Ne, to určitě ne. On na to jak je mladý, tak je dost drzý. Co on si dovolí ve svém věku, ať už ke mně nebo k ostatním, to je na pováženou (směje se). Na svůj věk je mimořádně vyspělý a na hřišti se chová jako mazák. Někdy to až přehání, ale kdyby alespoň polovinu dal našim mladým hráčům, tak by to bylo v pořádku, jelikož ti jsou až moc zakřiknutí. V tomhle smyslu je až moc vyspělý a nebere si servítky na nikoho. Když chce hrát stopera, tak je to správné. Já v jeho věku takový určitě nebyl (směje se).
Jediný s Michalem Daňkem jste na podzim nechyběli ani minutu, a to i přesto, že jste v létě podstoupil operaci kolene. Jak jste na tom zdravotně po náročném půlroku?
Mám různé úlevy při trénincích a ty problémy přetrvávají. Hrát se s tím dá, po dohodě s doktory ten týden před zápasem nějak odtrénuji a na zápas si něco vezmu. Vždy to udělám tak, abych byl připraven na zápas. Nechci se v tom nějak dál rozpitvávat.
Jistojistě vás čeká těžké jaro, to je jasné, že?
To bezesporu. Navíc máme těžký los, hrajeme ze čtrnácti duelů jen šestkrát doma. Ale lidi na fotbal v Budějovicích nechodí, i kvůli nám. Takže by nám mělo být vcelku jedno, jestli hrajeme doma nebo venku. Doma jsme ztratili na podzim hrozně moc bodů. Minimálně dvakrát venku musíme vyhrát, protože s -12 body v tabulce pravdy se liga zachránit nedá. Doma máme soupeře, které bychom měli teoreticky porážet a k tomu musíme přivézt něco z venku. Věřím, že když podáme výkon jako v Hradci nebo v Jablonci, tak by se to mohlo povést.
