Jihočeši pohárovému úspěchu podřídili vše. Vysněné finále bylo nadosah. Tým Františka Cipra nic nepodcenil a do Jablonce vyrazil o den dříve. „Do Jablonce jsme jeli s tím, že zkusíme postoupit,“ potvrdil záložník Jaroslav Černý. V Dynamu se pohár stavěl na hlavnější kolej, než ligová soutěž. Toužebný postup se ale nedostavil. Jihočechům byla finálová slast odepřena po velké bitvě, kterou rozhodly až penaltové kopy. V samotném utkání byl Jablonec zejména během prvního poločasu aktivnějším týmem. Zatímco Dynamo si za celou úvodní půli nevypracovalo žádnou nebezpečnější situaci, domácí byli o poznání více při chuti. „Řekli jsme si, že budeme hrát po zemi. Všechno jsme ale nakopávali a vpředu hlavičkové souboje nevyhrávali. Jablonec nás do ničeho nepustil,“ komentoval nepovedený první poločas. Při hostech stálo několikrát i štěstí. To když jablonecké pokusy létaly jen těsně vedle Křížkových tyčí. O přestávce musel trenér Cipro spustit v kabině hotovou bouřku, či své svěřence pokropit nějakým zázračným elixírem. Jejich výkon totiž se vstupem do druhého poločasu výrazně vzrostl. „Druhý poločas byl již z naší strany herně lepší,“ potvrdil Jaroslav Černý. „Vytvořili jsme si i dvě gólové šance s nastřelili tyčku,“ dodal pak ještě skleslým hlasem. Právě on měl na noze jeden z rozhodujících okamžiků utkání. V 50. min. se z levé strany řítil směrem k brance, jenže z dobré pozice Špitovu klec přestřelil. O jedenáct minut později pak Poborský jeho zblokovanou ránu namířil do pravé tyče domácí branky. A když bezchybný brankář Křížek už do konce zápasu také neinkasoval, svítily na ukazateli skóre dvě nuly. Po krátkém občerstvení a poradě kdo jak se cítí, přišlo na řadu infarktové rozuzlení postupové hádanky. „Penalty jsou vždy loterie,“ uvedl jeden z exekutorů. Souboj nervů začal domácí Weber a ten se nemýlil. Pak se stalo to, co čekal jen málokdo. I z řad jabloneckých fanoušků by se možná našlo jen pár takových. Na puntík ve vápně si totiž míč postavil Karel Poborský, aby branku posléze přestřelil. Tolik nevídané. Gruberova proměněná penalta pak byla jen malou náplastí, protože ve třetí sérii mířil Jaroslav Černý rovněž nad břevno. „Penalty jsme na včerejším tréninku zkoušeli. Tam jsem jednu dal a jednu ne,“ posteskl si nad svým zahozeným pokusem exbrněnský fotbalista.
Místo pohledné hry sledovali diváci spíše bojovný fotbal. V sázce bylo hodně. Průběh celého utkání by se dal označit za čekání na chybu soupeře. Vedoucí gól by jedno z mužstev hodně posunul směrem ke strahovskému finále. „Věděli jsme, že nesmíme dostat gól. Protože kdo by šel do vedení, tak by měl obrovskou výhodu,“ souhlasil David Horejš. „Nám se dařilo hrát ze zabezpečené obrany, ale byla škoda, že se nám už nepodařilo proměnit brejky. Jarda Černý měl dobrou příležitost a Karel Poborský trefil tyčku,“ připomenul opět dvě největší šance Jihočechů jejich kapitán. „Kdybychom ten gól dali, tak jsme asi vyhráli. Na druhou stranu si ale musíme přiznat, že Jablonec měl také nebezpečné příležitosti,“ uvedl po skončení utkání. To skončilo v základní vyměřené době bez branek. „Ta remíza nakonec byla spravedlivá. Utkání došlo k penaltám, kde byl soupeř bohužel lepší,“ uznal větší psychickou odolnost Severočechů.
Ač je kapitánem týmu a patří k jeho nejzkušenějším hráčům, při penaltovém rozstřelu na něj nedošlo. „Na penaltu šli kluci, kteří se zrovna cítili a kteří je i nacvičovali na tréninku,“ sdělil hloučku novinářů David Horejš. Jak praví známá pravda, v penaltových kopech často rozhodují mimo čistě fotbalových aspektů i jiné faktory. „Jablonec měl více štěstí a proto postoupil,“ trousil ze sebe zklamaný obránce již plně zbaven postupového snu. Hned v první sérii nedokázal na proměněný pokus domácího Webera odpovědět muž z nejpovolanějších. Za ohlušujícího pískotu jablonecké Střelnice překopl dloubákem branku Karel Poborský. „Karel na ní šel, věřil si. Dal už jiné rozhodující penalty za národní mužstvo, ale dnes jí bohužel neproměnil. Pro nás je to škoda, mohli jsme dosáhnout historického úspěchu. Určitě ale Karlovi nemůže nikdo nic vyčítat, vzal to na sebe a nad tím také klobouk dolů,“ dodal David Horejš.
Na podzim ještě brázdil ligové trávníky v purpurovém dresu. Nyní ale už stál na opačné straně barikády. Především on se musel v dramatické zápletce cítit jako ryba ve vodě. Při svém hostování na jihu Čech z Jablonce totiž patřil ke skupině hráčů určených na zahrávání pokutových kopů. Svou dovednost oprášil k nelibosti českobudějovických fanoušků i tentokrát. Na začátku třetí série se ze středového kruhu směrem k brance vydal Jan Svátek. „Trošku jsem váhal, protože Zdeněk Křížek mě zná,“ připomněl své půlroční působení pod Černou věží. „Pak jsem si ale vybral stranu a věřil jsem si, že jí trefím,“ uvedl po konci semifinále hráč veselejšího mužstva. A nemýlil se. Míč zcela neomylně poslal po zemi k pravé tyči a na druhou stranu skákající Křížek neměl ani nejmenší šanci zasáhnout. Střídající útočník ale měl už v průběhu druhého poločasu jednu dobrou příležitost. V 71. min. ještě skórování odmítl, když z blízkosti trefil jen prostor nad hostující brankou. „Snažil jsem se rozhodnout v základní hrací době, ale tu šanci jsem bohužel nedal,“ uvedl Jan Svátek. „Je to fantastické. Nesmíme ale podlehnout euforii a spíše se vrátit na zem. Sparta totiž ještě nepostoupila, abychom v té Evropě byli. Zítra jí tak budeme určitě fandit,“ doufá ve výhru Letenských ve Zlíně, která by Jablonci zřejmě zajistila i účast v Poháru UEFA. „Nyní jsme ale ve finále a chceme jej určitě vyhrát, když už jsme se dostali tak daleko,“ ujistil zároveň Jan Svátek, že ke splnění vytyčeného úkolu Severočechům ještě jeden krůček schází.
