Jakube, v létě ses vypravil za studiem do Kanady. Čím to, že jsi zpět?
Je to tak, v plánu bylo dvouleté studium na univerzitě v provincii Nové Skotsko, ale po prvním semestru, který byl z hlediska fotbalu a školy úspěšný, jsem se rozhodl pro návrat zpět, protože jsem v tom jednoduše neviděl smysl. Z několika hledisek to nebyla dobrá investice.
V létě před odchodem jsi zmínil, že tam budeš hrát univerzitní fotbal. Jaká to byla zkušenost?
Zkušenost to byla obrovská. Zažil jsem věci, které jsem doposud neměl možnost zažít, jako například let na zápasy letadlem či rozhovory v angličtině. K tomu všemu jsme měli solidní tým, vyhráli jsme naši soutěž a v celonárodním šampionátu jsme skončili čtvrtí.
V čem tam byly rozdíly oproti českému fotbalu?
Český fotbal je o poznání rychlejší a daleko více svázán taktikou, alespoň když to porovnám s tou univerzitní ligou. Co mi ale dělalo největší problém, bylo upřednostňování sebe samotného před týmem. V Kanadě a obecně v Americe se nejvíce hledí na statistiky a ne na předvedené výkony, a také to podle toho občas vypadalo, a to mě nejvíce štvalo. Každý hrál sám za sebe, aby byl s co nejvyššími statistikami draftován do Canadian Premie League, takže hráč najednou udělal chybu a sváděl to na vás. Kdybych chtěl hrát na sebe, hrál bych třeba tenis. (směje se)
Jak se ti v Kanadě líbilo celkově?
Asi záleží. Sydney, což bylo nejbližší město od kampusu, je hodně malé a nedalo se tam moc co dělat, takže jsem se často nudil. Obecně je ale Kanada skvělá země, co se týče obyvatel a přírody. Lidi jsou vstřícní, milí a nápomocní. Rádi s vámi komunikují.
Než jsi odešel, říkal jsi, že to na návrat do Budějovic, alespoň v dohledné době, nevidíš. Najednou jsi ovšem zpátky.
Je to tak, asi jsem si to představoval jinak, ale i tak to chodí. Dával jsem si plusy a mínusy a přišlo mi, že převažují mínusy, a mého rozhodnutí setrvat v Budějovicích nelituji. Zároveň jsem ale nesmírně rád, že jsem do toho šel, protože to byla skvělá zkušenost, a za to patří velké díky mým spoluhráčů, kamarádům a především rodině. Bez jejich podpory by se to nikdy neuskutečnilo.
Byl jsi s kluky i na dálku v kontaktu?
S kluky jsem v kontaktu byl pravidelně. Volali jsme si nebo psali a řešili jsme, co je nového u nich nebo u mě, často jsme řešili fotbal. Občas bylo dobré si s někým opět popovídat v češtině.
Sledoval jsi výsledky tvých spoluhráčů v České fotbalové lize? Co jsi na ně říkal?
Sledoval, v podstatě po každém zápase. Kvůli časovému posunu jsem se ale nebyl schopný koukat na zápasy. Byl jsem z některých výsledků překvapený, protože znám kvalitu kluků a kvalitu celého týmu. Často jsme s Malchym (Janem Malechou) řešili jednotlivé zápasy. Říkal jsem si, že je to nejspíše zapříčiněné vyšší kvalitou soutěže.
Nyní už jsi ale zpět. Jak tě kluci přivítali?
Kluci to očekávali, právě kvůli tomu, jak jsem s nimi byl v kontaktu. Tušili, že návrat je čím dál reálnější varianta. V podstatě mě nijak nepřivítali, protože se s nimi znám moc dobře a jsou to moji kamarádi. Pocitově mi přišlo, jako kdybych nikdy neodešel.
Jaké jsou cíle pro jaro?
Zkráceně bych asi řekl zachránit se ve třetí lize a věřím, že s týmem, který máme, to splníme. Nad osobními cíli jsem nijak výrazně nepřemýšlel, ale nejdůležitější pro mě je hrát pravidelně a podávat stabilní a kvalitní výkony, abych co nejvíce pomohl týmu. Mimo fotbal bych si rád splnil certifikát C1 z angličtiny. (směje se)
