Do Dynama jste se vrátil po sedmi letech. Jak se v krátkosti upeklo to, že znovu oblečete černobílí dres?
Ve svém posledním angažmá jsem působil ve Skotsku, kde už jsem ke konci tolik nehrál. Takže jsem si řekl, že bude nejlepší se vrátit domů. Spojil jsem se s Martinem Vozábalem a společně s trenérem Horejšem se návrat dotáhl do konce.
S čím přicházíte zpátky do klubu, kde jste zažil zřejmě nejlepší období kariéry?
Máme ten nejvyšší cíl, tedy postup. Já osobně bych si moc přál, abychom se do první ligy vrátili. Tehdy jsem z nejvyšší soutěže odcházel a rád bych si ji v Dynamu zase zahrál. Když se podíváte na zázemí a podmínky v klubu, tak takové devadesát procent klubů v první lize nemá. Byla by škoda nebýt mezi elitou. Regenerace i možnosti trénování jsou v klubu na vysoké úrovni.
Co se změnilo za sedm let, kdy jste v Českých Budějovicích působil naposledy?
Hrával jsem ještě s Davidem Horejšem, ten je nyní trenérem. V týmu tehdy působili Pavel Novák a Zdeněk Křížek. Také lidé kolem týmu jsou ve většině stejní, jako byli tehdy. Dynamo vždy bude rodinným klubem.
Vraťme se ještě k vašemu odchodu do Slavie v roce 2011. S odstupem času – nebyl to pro vás příliš velký skok? Nebylo by lepší volit cestu s mezikrokem?
Těžkou soudit. V žádném případě toho však nelituji. Vše se seběhlo hodně rychle a měl jsem kus štěstí, že jsem se do Slavie dostal. Přemýšlet coby kdyby asi nemá cenu. Jsem rád, že jsem si za Slavii mohl zahrát.
Tehdy to však byla trošku jiná Slavia, než která hraje nyní…
Z Edenu jste zamířil na hostování do Příbrami, pak jste přestoupil do druholigového italského Avellina. Odtud jste putoval přes Liberec a Bohemians až do Skotska. Popište tuto kočovnou část vaší kariéry.
Půlroku před koncem angažmá ve Slavii jsem podepsal smlouvu v Itálii, takže mě klub poslal na hostování do Příbrami. Tam se pod trenérem Pavlem Tobiášem sešel dobrý tým a odehráli jsme slušné jaro. V Itálii jsem absolvoval první zahraniční angažmá a v cizině je to mnohonásobně těžší, než si všichni fotbalisté myslí. Hlavně začátek. Jednou jsem hrál, podruhé ne. V prosinci jsem začal nastupovat pravidelně, jenže po Novém roce bylo několika hráčům včetně mě sděleno, že v klubu končíme.
Vaše cesty se tedy spojily s těmi libereckými.
Už bylo po přestupním termínu a připravoval jsem se individuálně. Pomohl mi tehdy trenér Trpišovský, který mi dal šanci v Liberci. Pak jsem přes Bohemku šel do Skotska, kde jsem poznal, jak lidé na Ostrovech fotbal milují. S Partick Thistle jsme hráli i proti Celticu a Rangers, to byly jedinečné zážitky. Hrát v Glasgow před šedesáti tisíci diváky, to mi ještě nyní při vzpomínkách jde mráz po zádech (usmívá se). Ale jak jsem říkal, ke konci angažmá už jsem moc nehrál, a tak jsem zamířil domů.
Po úspěšné zkoušce jste v Dynamu podepsal smlouvu do konce sezony?
Ano, s případnou opcí. Dlouho mě nikdo pořádně neviděl hrát, takže mě Martin s Davidem chtěli vidět. Jsem rád, že jsme se domluvili. Mým přáním je vrátit se s Dynamem zpátky do první ligy. Proto jsme se domluvili takto a uvidíme, jak sezona skončí.
Jak jste se vypořádal s novou situací, když jste klub opouštěl a David Horejš byl váš spoluhráč, a nyní vám udílí taktické pokyny?
Je to trošku netradiční situace, ale musíme si uvědomit, že už je to můj nadřízený. Vztah hráč – trenér nemůže být tak kamarádský jako mezi hráči, ale nevidím v tom žádný problém.
V kabině se svými staronovými spoluhráči už působíte necelý měsíc. Jak odhadujete sílu týmu?
Už když jsem přišel, tak mi bylo řečeno, že parta v kabině je výborná. To se mi hned potvrdilo. Tým je hodně mladý, ale dobře doplněný o zkušenější kluky jako Jirka Kladrubský, Petr Javorek či Ivo Táborský. Mužstvo je silné a všichni máme jeden cíl. Pevně věřím, že se nám jej povede splnit.
Do startu jarní části Fortuna národní ligy zbývá pouze několik dní. Je v šatně znát, že už se blíží začátek druhé poloviny sezony?
Rozhodně. Už se to blíží a je to znát. Celý týden už se připravujeme v předzápasovém rytmu a všichni se soustředíme na první utkání. Jak moc to ovlivní mrazivé počasí, to uvidíme. Je to nepříjemné, ale je to pro všechny v České republice stejné. Připravujeme se každopádně tak, jako kdyby se sto procent hrálo.
