Jak byste zhodnotil první polovinu Juniorské ligy?
Tým jsem přebral až v průběhu podzimu. Mužstvo bylo od Martina Vozábala s Pavolem Švantnerem dobře připravené a s Petrem Skálou jsme přišli de facto k hotovému. Poměrně se nám dařilo, zejména doma, kde jsme porazili několik silných soupeřů.
Po podzimu jste v polovině tabulky na 9. místě. Co to pro vás znamená?
Chtěli jsme hrát v klidném středu tabulky, což se nám zatím daří. Naším cílem je dávat prostor mladým hráčům a klukům z dorostu, kteří by se v létě měli přesunout do juniorky.
Body jste získávali zejména na domácím hřišti, kde jste zdolali řadu favoritů. Naopak venku pouze čtyři body. Není to nějakým syndromem v Dynamu, protože stejně to má dlouhou dobu i A-tým?
Neřekl bych. Musíme si říci, že na venkovní zápasy jezdíme pouze s hráči juniorky a prakticky bez posil. Naopak domácí tým vždy posílí a o to je to těžší. Vidět to bylo například v utkání na Slavii, kde proti našim mladíkům nastoupilo šest hráčů, kteří už nakoukli do ligy a to pak musí být znát.
Vy jste převzal tým s Jiřím Skálou po dvojici Martin Vozábal – Pavol Švantner. Udělali jste nějaké zásadní změny?
Ne, k žádným zásadním změnám nebyl důvod. S Martinem spolupracujeme tři roky a nebylo to pro nás nic nového. Martin nastolil nějakou práci, ve které s Petrem Skálou pokračujeme.
Je ve vašem týmu některý hráč, který svými výkony zaujal a jevil se v dobrém světle? Kromě Zdeňka Linharta, který již nakoukl do A-týmu.
Zdeněk si to bezpochyby zaslouží. Již delší dobu podává dobré výkony a i za Strakonice vstřelil několik branek. Další konkrétní jméno neřeknu. V týmu je pět až šest kluků, kteří jsou perspektivní a podávají slušné výkony.
A co dva ruští fotbalisté Kaladhzyan a Bukiya?
S nimi to bylo složitější. V Juniorské lize i ČFL mohou nastoupit maximálně tři cizinci a když nám šli pomoci Zeba, Dusak nebo Bakala, tak jsme měli ten počet vyčerpaný. Ale své šance dostali a rozhodně nezklamali. Zejména Kaladhzyan ukázal své přednosti a v závěru zaskočil i na místě stopera, když bylo nejhůře. Ale oba jsou již v Rusku a jejich angažmá na jihu Čech skončilo.
Vedete tým, který hraje dvě soutěže. Kromě Juniorské ligy ještě ČFL ve Strakonicích. Je dobré, že jsou hráči ve velkém herním vytížení?
Strakonické farmě často pomáhají zkušenější hráči z áčka. Je to další velký přínos pro mladíky okolo dvaceti let?
To každopádně. V závěru s námi hráli Ruda Otepka nebo Filip Rýdel, což jsou prakticky členové základní sestavy v áčku. Je to vzpruha pro mladé hráče, když nastupují vedle takových fotbalistů. Jsou na hřišti klidnější a jejich výkony rostou.
A jak vidíte strakonické počínání v ČFL? Farmě rovněž patří 9. místo.
Je to podobné jako s juniorkou. Chceme hrát na střed tabulky bez záchranářských starostí. Jediný rozdíl je v tom, že se dá postoupit nebo spadnout. Ale i v ČFL chceme dávat šanci mladým, protože fotbal ve třetí lize je už mužský, zatímco v lize juniorů spíše dorostenecký. S každým dalším startem se kluci více a více otrkávají a to je jen dobře.
Jak se vám celkové pozdává nápad s ligou juniorů?
Asi jako každý jsem očekával, co se z celého projektu vyklube. Ale ukazuje se, že ta soutěž je velice kvalitní a některé zápasy jsou na vysoké úrovni. Juniorskou ligu kvituji a je to pro hráče zviditelnění.
Nechybí jí vetší tlak, jelikož se nikam nesestupuje ani nepostupuje?
Nemyslím si. Hráči by byli někdy až pod zbytečným tlakem a kdyby to hořelo, tak by celky byly tvořeny hlavně hráči áčka. Soutěž zkvalitňují i prvoligoví rozhodčí, kteří přispívají k vysoké úrovni.
S čím půjdete do jarních bojů?
Nemáme žádné konkrétní cíle. Chceme hrát ve středu tabulky, a jak jsem již několikrát zmínil, především dávat šanci mladým a to i v ČFL.
