V posledních letech vedl kočovný živit. Ovšem takový občas osud profesionálních fotbalistů prostě je. Po řeckém angažmá dotáhl Jihočechy na jaře 2005 zpět do ligy, aby se vydal na pouť po českých klubech. Loňský podzim odehrál na Slovácku, na jaře oblékal dres Mostu. Během léta jej však srdce přitáhlo zpátky na jih Čech. Dynamo je pro něj srdeční záležitost. Na fotbalovém hřišti bude jistě platným hráčem, ale hodlá se činit i mimo něj. Při svém návratu vyslovil přání vrátit na domácí stánek českobudějovických fotbalistů kotel – vyhraněný sektor v hledišti, jenž se převážná stará o atmosféru na stadionu a do varu dostává i ostatní obecenstvo. „Pravda, i na toto téma jsme se s panem Kotrbou při podpisu mé smlouvy bavili,“ potvrzuje Martin Vozábal. Konkrétní obrysy však tento nápad zatím nedostal. „Nyní měl pan Kotrba na starosti úplně jiné věci. Vrcholilo přestupové období a on měl všechny dojednávané přestupy a hostování na svých bedrech,“ vysvětluje, že na začátku července přece jen nemluvil tak do ztracena. „Stále to nosím v hlavě. Až začne liga, měl by na to být konečně prostor,“ ubezpečuje jinak vyhlášený bavič v kabině A-týmu Dynama. Pro nedělní premiéru s Olomoucí se diváci žádných novinek ještě nedočkají. „Je to škoda. Tím spíš ale právě musíme tu naši snahu podpořit hned prvním zápasem, kdy odevzdáme dobrý výkon a předvedeme dobrý fotbal,“ podotýká bývalý kapitán Dynama. „Zápas se lidem musí líbit, určitě se ani nebudou chodit dívat na to, jak prohráváme,“ dodává Martin Vozábal.
|
Martin Vozábal |
Inzerát typu: „Přijďte fandit“ či „Staňte se oddaným fandou Dynama“ pouze nestačí. „Vedle dobré podívané na hřišti musíme pro lidi, jenž budou do kotle chodit a v něm fandit, nalézt i nějaké další výhody. Pokusit se vytvořit nějaký fanklub,“ domnívá se. Příznivci, kterým má klub přilnout k srdci, přímo prahnou po kontaktu s hráči. Pouhé pozdravení, prohození pár slov se zbožňovanou modlou zvyšuje pouto fanoušků k milovanému klubu. „Tu cestu je důležité najít. Například beseda s fanoušky je v tomto ohledu automatická věc. To k tomu bezesporu patří. A myslím si, že to by bylo to nejmenší, abychom se jedno odpoledne s lidmi sešli,“ ničemu by se Vozábal i se spoluhráči nebránil. Je to naprosto jednoduchá rovnice. Každý vyznavatel svého klubu touží poznat fotbalisty takzvaně zblízka. Vyhledávanými prky bývají i autogramiády nebo různé akce pro veřejnost, kde je možné hráče nebo i celý realizační tým potkat.
Nedílnou součástí vztahu diváka s mužstvem tvoří i komunikace hráčů směrem do hlediště po konci samotného utkání. Neúnavně povzbuzující hrdla po celých devadesát minut reakci od svých miláčků přímo očekávají. „Jistě, pro ně je to určitě největší odměna. I když utkání dopadne jakkoliv, divákům by se mělo jít poděkovat,“ soudí Vozábal. Jenže v posledních dobách nebývalo zrovna výjimkou, že s posledním nádechem rozhodčího zmizeli Jihočeši ihned do útrob stadionu. Děkovat se holt nechodilo. „V Budějovicích jsem zažil několik generací a někteří kluci byli i naštvaní, že se fandilo málo, pak jeden zápas docela dobře, a pak zase ne. Vždy se našli takoví, kteří k tomu měli výhrady. Diskutované to bylo několikrát,“ popisuje. Nyní by však mělo dojít ke změně. „V současnosti máme moc dobrou partu. Děkovačky divákům bychom chtěli v nadcházející sezoně pokládat za samozřejmost,“ tvrdí. Nutno ale na druhou stranu podotknout, že už v loňské sezoně Jihočeši častokrát obcházeli tribuny E.ON stadionu s děkovnými gesty, přestože kulisa mohla být vždy ještě o něco bouřlivější.
Ale jak už bylo zmíněno, ruce nahoře jen stačit nebudou. „My musíme hrát tak, aby fanoušci měli důvod se na nás těšit,“ má jasno Martin Vozábal. Fotbalisté Dynama by podporu svých věrných jistě uvítali i při štacích na hřištích soupeřů. „Ale co se týká všemožných cen, zájezdů na venkovní zápasy, to všechno je o penězích,“ ví dobře. „Možnosti klubu jsou samozřejmě omezené. Proto právě budeme komunikovat s panem Korbou. Možná, že on pak půjde za nějakým dalším, ať za Karlem Poborským (pozn.: předseda představenstva SK Dynamo), nebo za někým z akcionářů, co a do jaké míry by klub byl ochoten obětovat,“ přemítá.
Bouřlivé stadiony Martin Vozábal poznal především při své dvanáctizápasové epizodě v řecké Škodě Xanthi. Ale výbornou kulisu zažil například i nedávno na Slovácku. „To bylo něco abnormálního. Na to, jaké tam byly výsledky, do jaké krize jsme postupně upadali. My prohrávali jeden zápas za druhým. A ty lidi se tam přesto stále scházeli a v životě jste neslyšeli, že by nás odsoudili. Dokud nebylo jasné, že Slovácko opravdu sestoupí, oni prostě v záchranu toho klubu věřili do poslední chvíle. Ať jsme hráli s kýmkoliv, kotel tam byl neustále zcela zaplněný. Také tam na to byli náležitě pyšní. Říkali tomu slovácké peklo,“ vzpomíná na angažmá v Uherském Hradišti. Zároveň však Martin Vozábal pokrčí rameny a praví: „Kdybych tak věděl v čem je recept.“ Osmadvacetiletý záložník ale předem nic nevzdává. Ve vytvoření široké fanouškovské obce věří i na jihu Čech. Tedy tam, kde se patřičně cítí jako doma. „Kdybych tomu nevěřil, nechtěl bych tomu přeci vůbec pomoct. Ale zase nemůžeme všechno jen zase úplně zatracovat. Už v loňské sezoně se podle mě průměrné návštěvy v Českých Budějovicích pohybovaly na docela slušném čísle.“ říká. „Podle mě v Budějovicích mladí lidé jsou, kteří na fotbal budou chodit. Chce to jen najít způsob jakým je sjednotit a dostat je všechny do jednoho sektoru. Více se odvázat by se ale mohli všichni fanoušci. V minulosti jsem býval svědkem situace, kdy někdo na hlavní tribuně zařval několikrát skandovaně Dynamo a okolí se na něj pouze nechápavě podívalo, místo toho aby se také přidalo. Lidé by se měli na fotbale více bavit a pořádně si to užít,“ míní Martin Vozábal.
