Neřekne jediné slovo bez rozmyšlení. Je stoprocentní profesionál a v Dynamu si jeho služeb nemohou vynachválit. I proto se třiatřicetiletý Ondřej Herzán stal hned po svém zimním příchodu kapitánem Dynama. S "hodným kapitánem" jsme probrali úvodní třetinu soutěže.

Po třetině soutěže má Dynamo na svém kontě osm bodů a je v tabulce čtrnácté. Jak zatím hodnotíte prvních deset kol?
Aktuálně musím říci, že jsme se dostali trošku do úzkých. Soutěž byla rozjetá celkem dobře, ale poslední dva zápasy nám nevyšly. Teď se musíme nutně zvednout, abychom zachránili podzimní část ligy.

Asi platí, že kdybyste uhráli v posledních dvou zápasech alespoň po bodu, tak by vaše hodnocení bylo úplně jiné, ne?
Určitě. Hodně důležitý byl domácí zápas s Příbramí, který nám vůbec nevyšel. To byl zatím, troufnu si říci, jediný zápas, ve kterém nám nevyšlo vůbec nic a měl dopad i na další zápas na Bohemce. Tam jsme dostali první gól a sesypali jsme se. Bylo vidět, že si nevěříme a že na nás leží deka ze zápasu s Příbramí. Je škoda, že to vyšlo zrovna na tu Příbram. Uvědomovali jsme si důležitost zápasu a možná, že nám to svázalo trošku nohy. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Pokazili jsme vše, co se dalo a teď nám nezbývá nic jiného, než zvednout hlavy a vrátit se k poctivé hře, která nám v úvodu přinášela ovoce. Nyní nás čekají zápasy, ve kterých se můžeme odrazit, tak věřím, že se zvedneme.

V první třetině jste odehráli nejlepší zápasy asi v deseti proti Mladé Boleslavi a Jablonci, souhlasíte?

Ondřej Herzán přivádí své spoluhráče na trávník
Ano, je to paradoxní. Když hrajete v deseti, tak je to hodně o tom, jak k tomu přistoupí soupeř. Zrovna s Boleslaví se mi zdálo, že si trošku mysleli, že to mají v kapse, že se nemůže nic stát. A my jsme je potrestali. Ale nemyslím si, že hrát pravidelně v deseti by byla výhoda (usmívá se).

Velká škoda je každopádně také ztráty dvou bodů se Slováckem.
Tenhle zápas mě mrzí ještě víc než prohra s Příbramí. Jednou za čas přijde duel, kdy se vám nedaří vůbec nic. To se stane. Ale se Slováckem jsme vedli 2:0 a ten zápas jsme měli dotáhnout. Ty ztracené dva body nám teď chybí.

Mohla by týmu pomoci probíhající reprezentační přestávka?
Spíš by nám mohla pomoci. My nemůžeme hrát se sklopenými hlavami a nevěřit si. Myslím si, že body můžeme dělat pouze tehdy, kdy na hřiště přeneseme entuziasmus, který tady byl na začátku po postupu. Musíme mít čisté hlavy a jít do toho naplno!

Může týmu v Hradci Králové pomoci to, že umí hrát pod tlakem, což jste si loni pořádně vyzkoušeli na jaře, když jste pořád museli vyhrávat?
Bude to pikantní a důležitý zápas pro oba. My jsme loni ukázali, že pod tlakem hrát umíme a zkusíme to předvést znovu. Já věřím, že se nám tam bude hrát dobře a něco si odvezeme.

Ve středu zálohy Dynamo hraje někdy na dva, někdy na tři středové záložníky. Jaké rozestavení preferujete vy?
Trenéři rozestavení vždy volí podle soupeře. Hráči by pak měli plnit pokyny od trenérů, ale ne vždy se to podaří. Když si vezmu zápas s Příbramí, tak oni nás ničím nezaskočili, vše jsme věděli. Byli jsme na to připravení, přesto jsme prohráli 0:3. Ale když se vrátím k otázce, tak když hrají ve středu dva hráči, tak je to více o bránění a útočící hráči jsou většinou na krajích. Když jsme ve středu tří, tak dva mají více ofenzivních možností a ten třetí víc brání. Ale mně osobně je to celkem jedno.

Po loňské sezoně řekl sportovní manažer Martin Vozábal na vaši adresu, že si neskutečně cení toho, že jste byl pro něj připravený v první i poslední minutě, že přestože máte rodinu až v Pardubicích, tak jste se vždy choval jako stoprocentní profesionál. Hezky se to poslouchá?
To ano, ale já to beru jako samozřejmost. Fotbal hraji jako profesionál a profesionál se má podle mě chovat tak, aby byl trenérovi kdykoliv k dispozici. Nevidím v tom vůbec nic zvláštního. Tak by k tomu měli přistupovat všichni. Dnes už nehraje roli, jestli je někdo starý nebo mladý, jestli má více zkušeností nebo méně. Každý by se měl obětovat pro mužstvo a chtít pro něj to nejlepší. Věřím trenérům, že vybírají sestavu na základě toho, kdo má jakou formu a jak by to mělo být nejlépe. Já přeji v mužstvu každému, ať hraje, ať se mu daří a jedině tak se může tým posunout nahoru.

Ondřej Herzán při pozápasových rozhovorech

Je to pro vás hodně těžké být v Českých Budějovicích bez rodiny?
Je (usmívá se). Mám dvě děti, na kterých jsem docela závislý. I když jsme byli sedm let v Itálii, tak jsme byli pořád spolu. Teď je to těžké, ale často sem jezdí nebo já jezdím za nimi. Jednou za týden se vidíme vždycky.

Na jihu Čech jste od zimy. Už jste vzal za své město i klub?
Přijal jsem výzvu loni v zimě, kdy Budějovice bojovaly o postup do první ligy, což se mi líbilo. Dokázali jsme postoupit a s vedením jsme se domluvili, že budu pokračovat. Beru to tak, že si můžeme v zimě znovu sednout, probrat to a vyhodnotit. Moc neřeším, jestli jsem tu půl roku nebo rok. Beru fotbal profesionálně. Teď ho hraji tady v Budějovicích, co bude dál, to nevím. Teď hraji za Dynamo, myslím jenom na Dynamo a snažím se pro něj udělat maximum.

Sám jste prozradil, že takových „kapitánů“ je v kabině více, ale pásku nosíte na ruce přeci jen vy. Cítíte větší zodpovědnost za výkony a výsledky týmu?
Ano. Jako starší a zkušenější hráč se snažím pomáhat mladším, předávat jim zkušenosti. Ale zodpovědnost je rozprostřená na víc zkušenějších hráčů. Neberu to tak, že bych zodpovídal za všechno, ale zodpovědnost jako kapitán mám.

Jste schopný někoho v kabině seřvat, když je to potřeba? Navenek vypadáte možná až příliš hodný.
Jsem hodný (usmívá se). Vycházím z toho, že každý tomu dává maximum. Možná to tak někdy není u všech a občas by bylo třeba někoho seřvat a nakopnout. Ale zdá se mi, že v Dynamu máme typy hráčům, kterým by křik nepomohl. Mladí hráči, kteří tady jsou, tak když se jim nedaří, tak to není tím, že by nechtěli, ale že si nevěří nebo se nedokáží popasovat s tíhou zodpovědnosti, která na nich leží. V tu chvíli si myslím, že nějaké řvaní jim nepomůže, spíš naopak. Na druhou stranu musím říci, že mě někdy seřvání dokáže vyhecovat k lepšímu výkonu.

Byl jste kapitánem už v některém z předchozích angažmá nebo je to vaše kapitánská premiéra?
Vyloženě kapitán na celý rok jsem nebyl. Kapitánskou pásku jsem občas nosil v Jablonci nebo v Itálii ve Spezii i v Portogruaru. Takže to pro mě není úplná novinka.