V létě přicházel s vizitkou specialisty právě na svého nového chlebodárce. Z dosavadních čtyřech gólů v lize totiž rovnou polovinu nasázel do českobudějovické sítě. Dynamo trápil loni v dresu Kladna. Fanoušci jeho angažování považovali za příchod bombarďáka, který bude decimovat obrany soupeřů. Čekali od něj spoustu gólů. Roli, do které byl Tomas Radzinevičius pasován, splnil hned v úvodním zápase. Premiéra proti Olomouci jej zastihla ve velmi dobrém světle. Po pár minutách hry tvrdou ránou otevřel skóre zápasu.
Pak ale na něj přišel menší střelecký útlum. Na vytíženost si sice stěžovat nemůže, nastoupil v každém ze třinácti zápasů, ale střelecký prach marně hledá. Se třemi vstřelenými góly by se možná někdo spokojil, ale on určitě ne. Jeho přednosti ale tkví také v jiných činnostech, které fanoušek mnohdy ani nepostřehne. Každý totiž považuje za úkoly útočníka hlavně střílení gólů. Litevský reprezentant však odvádí velice poctivou práci směrem dozadu a v hloubi pole často vypomáhá svým spoluhráčům ze zálohy.
O nastávajícím víkendu by chtěl svou gólovou sbírku rozšířit víc než kdy jindy. Na jihu Čech se představí Slovan Liberec, z něhož pod Černou věží právě hostuje. To ale sebou přináší i velkou překážku. „Ještě nevím, zda vůbec bodu moci nastoupit,“ říká šestadvacetiletý útočník. Důvodem je vymínění si jeho mateřského klubu, že proti němu nemůže hrát. „Rád bych ale nastoupil, na ten zápas se moc těším, pravděpodobně ale nebudu moct hrát,“ pravil. Hostování má v Dynamu vyřízené do konce sezony, ovšem s klauzulí, že si jej Severočeši během zimy v případě potřeby mohou stáhnout. „Rád bych ale zůstal v Českých Budějovicích. Líbí se mi tady a po fotbalové stránce jsem vesměs také spokojený,“ nechal se slyšet Tomas Radzinevičius.
Je spíše opačným typem útočníka než jeho litevský parťák. Navzájem se ale dobře doplňují a spolupráce jim klape. Dohromady je dal kouč František Straka a po sloučení výrazně ožil především vytáhlejší z nich, Václav Mrkvička. Zatímco v úvodu sezony od Františka Cipra příliš šancí nedostával, nyní se mu jich dostává přehršel. Sedm utkání nazpátek nastoupil pokaždé v základní sestavě.
Postupem času získával stále větší a větší sebevědomí. První ovoce své poctivé práce sklidil v zeleném pekle na Bohemians. Klokanům vstřelil sice šťastnou, ale zároveň velice důležitou branku. Po dvaceti minutách hry si jeho střelu za záda Sňozíka srazil obránce Lukáš a základ k cennému vítězství Jihočechů byl položen. Byl to Mrkvičkův vůbec první ligový gól. Důvěru Františka Straky dále splácí hodně bernou mincí. Poslední dva zápasy = dva góly, za takovou vizitku by se nestyděl žádný kanonýr. „Určitě teď zažívám vydařené období. Nechci říkat, že jsem na vrcholu kariéry, ale nyní mám opravdu spoustu příjemných pocitů,“ usmívá se osmadvacetiletý fotbalista.
Sice už prožil báječnou sezonu 2005/2006, kdy ve druhé lize nastřílel 10 branek a byl nejlepším střelcem týmu, ale tu současnou řadí ještě výš. „To byla přece jen druhá liga a nejvyšší soutěž je prostě nejvyšší soutěž,“ nezastírá jihočeský rodák. Ve vzpomínané sezoně hranice deseti gólů dosáhl ve třiadvaceti zápasech. Podaří se mu letos prosadit se výrazně i v první lize? Nakročeno k tomu má dobře.
