Již první zápas s Fulhamem bezprostředně po příjezdu do Londýna, po dlouhé a únavné cestě autobusem, představoval dosud nevídaný zážitek. Hned bylo zřejmé, že Anglie je tak trochu jiný fotbalový svět, než na který jsme zvyklí u nás. Sice nebylo po příjezdu moc času, příprava na zápas probíhala dost hekticky, přesto všichni stačili postřehnout, v jakém fotbalovém ráji jsme se ocitli.
Návštěva tréninkového centra
Všechna navštívená tréninková centra nás zaujala svou propracovanou technickou infrastrukturou. Velké množství hřišť, ať už s přírodní nebo umělou trávou, je očekávanou samozřejmostí. V každém středisku krytá hala s umělou trávou o rozměrech standardního velkého hřiště je také úplně běžná. Vykulení jsme byli hlavně z dalšího technického zázemí areálů, které nabízí návštěvníkům, tedy hráčům, trenérům, realizačním týmům, ale například i rodičům hráčů, nebývalý komfort. Se zájmem jsme si prohlíželi veškeré přístupné prostory, jako jsou šatny, chodby, různé salónky či restaurace. Viděli jsme při práci fyzioterapeuta, který je přímo v prostorách akademie téměř nepřetržitě k dispozici hráčům všech věkových kategorií.
Během zápasu s Tottenhamem jsme byli kvůli lehčímu zranění našeho hráče nuceni využít služeb domácích klubových lékařů. Jejich pracoviště připomínalo špičkovou kliniku zařízenou nejmodernějším vybavením. Také sledovat způsob jejich práce při ošetřování pacienta a komunikace s ním bylo nevšedním zážitkem. Zájezdu se zúčastnili také někteří z rodičů našich hráčů a ti měli možnost vyzkoušet si úroveň zařízení pro ně určených. V luxusní „čekárně“ tak mohli v teple u kávy počkat, než skončí venku v sychravém počasí hraný zápas jejich dětí. Samo sebou, že nikdo si nechtěl nechat zápas ujít.
Fotografům vstup zakázán
Zde je ale namístě zmínit se o pravidlech, která v akademiích panují. Už samotný příjezd do akademie naznačil, že ne každému jsou brány areálu otevřené. Na vrátnicích si dávají záležet na tom, aby byli vpuštěni pouze zvaní hosté. Na dodržování pořádku v tréninkovém centru dohlíží k tomu určený personál.
Již předem jsme byli informováni o tom, jak choulostivým tématem je pro Angličany focení a vůbec pořizování jakýchkoliv obrazových záznamů, zejména jejich dětí. To se na místě potvrdilo, když hned u brány do tréninkových center byla vždy velká cedule, která fotografování v areálu striktně zakazovala. Po dohodě lze z tohoto pravidla dojednat výjimku, a tak se nám podařilo několik fotografií pořídit. Po zápasech nám bylo vždy hostiteli umožněno udělat si společnou fotku našeho a domácího týmu. Také nás nechali pořídit si nějaké videozáznamy našich utkání. Ale aby se člověk volně pohyboval po areálu a fotil si, co se mu zachce, to nepřichází v úvahu.
Pokřikováni na hráče od rodičů a diváků se nenosí
Mimochodem pohyb po areálu… I zde jsou pravidla hodně přísná a je absolutně vyžadováno jejich dodržování. Rodiče nebo jiný doprovod hráčů se mohou pohybovat pouze v určených prostorách a o jejich vstupu například do šaten nemůže být vůbec řeč.
Sledovat trénink či zápas samozřejmě mohou, ale musejí se chovat odpovídajícím způsobem. To znamená neopouštět vyhrazený prostor a nijak nenarušovat dění na hřišti. Pokřikování diváků a udílení rad hráčům nebo dokonce trenérům je nemyslitelné. Dokonce ani s nějakým pozitivně laděným fanděním to domácí přihlížející nijak nepřehání. Hráči se tak mohou maximálně soustředit na svůj výkon a pokud jsou vůbec nějaké hlasitější zvuky slyšet, jsou to jenom pokyny či povzbuzování trenéra.
Co se týče vlastního měření sil s fotbalisty, kteří jsou těmito špičkovými akademiemi vychováváni, na to jsme byli samozřejmě zvědavi nejvíce. Náš tým Dynamo U11 čítal celkem šestnáct hráčů a podobným počtem disponoval také druhý český tým, který se našeho anglického turné účastnil. Jednalo se o výběr hráčů sestavený Česko-německou fotbalovou školou. V tomto výběru byli například hráči Viktorie Plzeň, Zbrojovky Brno či Baníku Most.
Utkání byla vždy koncipována tak, aby na dvou hřištích ve stejný čas hrála obě česká mužstva proti jednomu ze dvou týmů domácího celku. Jedno utkání trvalo 2x20 minut a po něm následovalo ještě jedno takové utkání s tím, že domácí týmy se prohodily, abychom v každém z utkání měli jiného soupeře. Hrálo se se šesti hráči v poli + brankář. Zápasy se pokaždé konaly v podvečer pod umělým osvětlením.
S Fulhamem uhráli remízu
V duelu s Fulhamem jsme nastoupili proti týmu, ve kterém byli zastoupeni jak hráči ročníku narození 2006, tak také 2007. V Anglii se totiž na rozdíl od nás věkové kategorie neřídí kalendářním, ale školním rokem. Tento soupeř, jak se později ukázalo, byl pro nás nejhratelnější. Bylo to dáno nejen kvalitou hráčů, ale právě také skutečností, že třeba v zápasu s West Hamem proti nám nastoupili hráči ročníků 2005 a 2006. Předpokládali jsme, že domácí hráči se budou prezentovat rychlým, důrazným fotbalem a s ohledem na renomé dotyčných akademií jsme očekávali také vysokou technickou a už i taktickou vyspělost. To se bezezbytku potvrdilo.
Mladí fotbalisté Dynama v Londýně změřili síly se svými vrstevníky ze známých anglických klubů.
V utkáních s Fulhamem jsme však v některých pasážích hry byli více než vyrovnaným soupeřem. Přestože museli být naši hráči po dlouhé cestě unaveni, nebyla na nich únava nijak zvlášť patrná a převládalo spíše odhodlání a touha představit se v co nejlepším světle. První utkání skončilo remízou 3:3, když o cenné vítězství nás připravila malá úspěšnost v zakončení. Přesto jsme měli radost z toho, že herně nijak nezaostáváme a šance si vytváříme.
Proti druhé partě Fulhamu jsme první poločas zaspali a soupeř si několika góly vytvořil náskok, který jsme v dalším průběhu pracně, leč úspěšně stáhli. Nicméně domácí kontrovali dalšími góly a zápas herně i výsledkově ovládli. Oba zápasy však měly slušnou úroveň a byly velmi přínosné jak pro nás, tak určitě i pro naše hostitele. V krátké pozápasové debatě trenéři Fulhamu nešetřili chválou na adresu našeho týmu. A snad se nejednalo pouze o zdvořilost.
Týmy West Hamu a Tottenhamu ukázaly sílu
Další konfrontace v následujících dnech s celky West Hamu a Tottenhamu byly pro naše kluky o dost náročnější. Sice jsme si po zápase s Fulhamem dělali naděje, že si naši hráči odpočinou a s načerpanými silami půjde jejich výkon ještě nahoru, kvalita a fyzické dispozice byly však tentokrát výrazněji na straně soupeřů. V těchto utkáních jsme již většinou tahali za kratší konec a hráči soupeře větší část hrací doby jasně dominovali. Pro nás bylo těžké udržet míč na kopačkách a tak nám nezbývalo než o něj bojovat a čekat na případnou chybu domácích. Některé věci se nám podařily, snahu našim hráčům upřít nelze, ale na víc než na vstřelení čestného gólu to zpravidla nestačilo.
I přes herní převahu soupeřů se nám obranná hra celkem dařila, výborné výkony podával náš brankář a všichni hráči hráli s maximálním nasazením. Díky tomu všemu, a také skutečnosti, že branky byly o něco menší, než jsme zvyklí, nebyl počet inkasovaných gólů nijak omračující a dá se říci, že jsme obstáli se ctí. Naši hráči museli v zápasech podstoupit množství osobních soubojů. Zjistili, že v Anglii jsou hráči mimořádně odolní a důrazní, že tvrdá hra na hranici regulérnosti je pro ně naprosto samozřejmá. Také jsou vedeni, během tréninku i v zápasech, k tomu, aby všechny činnosti prováděli v co možná nejvyšší rychlosti.
U nás se na hráče snažíme v podobném duchu také apelovat a v tréninku na zmíněné schopnosti klást důraz. Ale zde to mohli hráči na vlastní kůži a v koncentrované podobě pocítit se vším všudy, navíc v mimořádně atraktivním prostředí a s mimořádně atraktivními soupeři. Snad tedy budou mít o motivaci na dlouhou dobu dopředu postaráno.
Členství v akademii si mladíci musí zasloužit
A trenérský pohled? Srovnávání jednotlivých složek celého procesu výchovy mladých fotbalistů v těchto akademiích a u nás je velice obtížné, ne-li nemožné. Od materiálního zajištění přes kvalitu a počet trenérů, systém fungování akademií, postavení fotbalu jako sportu ve společnosti, oblibu u dětí a tedy mládežnickou základnu, ve všem jsou veliké rozdíly.
Rozdíl je například i v motivaci samotných mladých hráčů. Ve zmiňovaných akademiích rodiče třeba za děti neplatí žádné poplatky či příspěvky. Ten kdo si členství v akademii svými výkony zaslouží, požívá veškerých výhod a péče bezplatně. Proto si hráči své šance náležitě považují a dělají maximum pro to, aby se v akademii co nejdéle udrželi. Kluby naopak do svých nadějí ochotně investují nemalé prostředky, protože vědí, že se tato investice vyplatí.
V praxi to ale znamená, že hráči se již v přípravkách věnují fotbalu opravdu skoro každý den. Několikrát týdně mají herní trénink, mimo to posilovací či kompenzační trénink, jeden den v týdnu relaxace a samozřejmě zápas. Nároky na tyto mladé anglické fotbalisty jsou opravdu vysoké. Například v jedné klubovně v tréninkovém centru West Hamu byla celá jedna stěna pokryta precizně zpracovanými tabulemi, na kterých byly dopodrobna pro jednotlivé věkové kategorie popsány veškeré dovednosti, které by každý hráč dané kategorie měl bezpečně zvládat.
Dynamáci na slavném Wembley navštívili expozici o historii tohoto stadionu.
Netřeba ani uvádět, co následuje, pokud se hráč do takto vymezených mantinelů svými kvalitami nevejde… Jinak v každé akademii je očividné, jak si zakládají na svých klubových hodnotách a jak tyto hodnoty vštěpují od útlého věku svým hráčům a jejich rodinám. Vše je vyvedeno v klubových barvách, po stěnách visí zarámované dresy, na každém kroku klubový znak nebo vyobrazena nějaká ta legenda daného klubu. Zkrátka každý člen takovéto akademie fotbalem doslova žije, na svůj klub je náležitě hrdý a jeho motivace uspět je nekonečná.
Kromě fotbalu v té aktivní podobě si účastníci zájezdu užili i dalších fotbalových atrakcí. Na programu byla návštěva legendárního stadionu Wembley. Tam sice nebylo dostatek času na velkou prohlídku s průvodcem, ale i prohlídka malé expozice v prostorách vstupní haly klukům nastínila, jak slavná historie se s tímto svatostánkem pojí. Ve fanshopu si někteří zájemci nakoupili suvenýry a u soch slavných osobností probíhalo sáhodlouhé focení.
Další lahůdkou byla exkurze na všem dobře známém stadionu Stamford Bridge, kde sídlí věhlasná Chelsea. Zde jsme strávili půl dne, tentokrát jsme absolvovali i kompletní prohlídku stadionu se všemi zajímavými místy jako je šatna A-týmu, tiskové centrum, tunel vedoucí na hrací plochu či lavičky týmů u hrací plochy. Kluci využili i možnosti položit průvodci jakýkoliv dotaz na téma Chelsea a jejích hráčů. Dostalo se jim zajímavých odpovědí, navíc byli nuceni aspoň trochu procvičit své jazykové schopnosti.
Na stadionu Stamford Bridge je doma Chelsea. Fotbalisté Dynama se podívali přímo do šatny jejího A-týmu.
Při kompletní prohlídce Stamford Bridge mohli kluci průvodci položit i jakýkoliv dotaz.
Kapesné utratili ve fanshopu
Stihli jsme také muzeum v útrobách stadionu, kde jsme si prohlédli spoustu vzácných relikvií jako jsou různé slavné trofeje, dresy, kopačky, brankářské rukavice nebo helmy. :) Samozřejmě jsme nevynechali fanshop, který připomínal obchodní dům, aby kluci nevezli veškeré kapesné zpět domů.
Když jsme měli všechny plánované fotbalové aktivity za sebou, věnovali jsme půlden před odjezdem domů prohlídce některých hlavních pamětihodností Londýna. Kluci tak mohou vyprávět o Big Benu a nedalekém chrámu Westminster Abbey. Dále jsme se procházkou dostali k Buckinghamskému paláci a následně na Trafalgarské náměstí. Zde bylo pro kluky velkým zážitkem focení s londýnskými strážníky nebo sledování vystoupení pouličních umělců. Pak ještě v letu známé náměstí Piccadilly Circus, rychlý oběd ve fast foodu, poslední pohled na Temži a plni dojmů vzhůru na cestu domů.
Při návštěvě centra Londýna se Dynamáci stihli vyfotit i s tamními strážníky.
Cesta byla dlouhá, ale alespoň jsme měli dostatek času vstřebat a s ostatními prodiskutovat veškeré zážitky, kterých bylo během těch několika dnů nepočítaně. Hlavním cílem zájezdu bylo načerpat nějaké nové zkušenosti, inspirovat se v prostředí, kde fotbal provozují na té nejvyšší úrovni, a to se určitě podařilo. Také jsme společně jako jeden tým strávili trochu více času než obvykle, užili si i spoustu legrace a tím opět prohloubili přátelství a utužili partu.
Spokojenost vyzařovala také z hlavního trenéra Tomáše Moravce, který si s plánováním akce, veškerými přípravami a dalšími organizačními záležitostmi užil své. Snad je mu příjemný pocit z dobře odvedené práce dostatečnou odměnou. Děkujeme!
Na tento výlet budou všichni účastníci určitě dlouho vzpomínat.
Autor je asistentem trenéra u týmu Dynama U11
Při zájezdu do Londýna hráči získali spoustu společných zážitků a tím prohloubili i vzájemná přátelství.
