O prostředí v Českých Budějovicích
V Budějovicích se mi samozřejmě líbí. Od té doby, co jsem do klubu přišel, 
pravidelně hraji, a to je pro mě zatím nejdůležitější a jsem za to nejvíce rád. 
Kolem klubu je vše v pořádku, ale samozřejmě mě nyní mrzí, že se nám nedaří 
výsledkově. Snad se to ale brzy zlepší.

O atmosféře v týmu po sérii porážek
Určitě jsme zklamaní. Všichni jsme od startu sezony asi čekali trošičku více, 
protože jsme začali dobře s Olomoucí a vše vypadalo výborně. Určitě ale 
nepropadáme panice, jedním zápasem, jednou výhrou se to může všechno změnit. Teď 
nás čeká zápas v Brně a můžeme to všechno napravit. Musíme ale do toho dát ještě 
více, než jsme dávali doteď. 
O nešťastné prohře v Boleslavi
Byl to hodně smolný zápas. Vedli jsme po poločase 2:0 a nic nenasvědčovalo tomu, 
že by to Boleslav otočila. Jenže jsme dostali rychle nešťastný a smolný gól, 
který domácí nakopl. Oni mají silné mužstvo a tenhle gól jim dal hodně energie 
navíc. Dokázali zápas otočit, pro nás to byla velká smůla.
O hře týmu na jednoho útočníka
Ono se nedá striktně říci, že by bylo lepší hrát na dva útočníky a že hra se 
dvěma útočníky musí být vždy ofenzivnější než hra na jednoho útočníka. Ono asi 
hodně záleží zápas od zápasu. Někdy je lepší hrát na jednoho, jindy je lepší 
hrát třeba na tři. Nemyslím si, že by náš herní styl byl nějaký špatný, jen se 
nám prostě nyní nedaří výsledkově.
O divácké podpoře při domácích zápasech
Samozřejmě registruji, že těch kluků v kotli je málo. Ale také vím, že ti, co 
tam chodí, se nás snaží maximální měrou podporovat a za to jim moc děkuji a moc 
si toho vážím. Celkově je škoda, že tady na fotbal chodí málo lidí. Pro fotbal 
je tu krásné prostředí, moc pěkný stadion a lidi mají nejlepší podmínky k tomu, 
aby na ten stadion chodili. Nám všem hráčům je samozřejmě líto, že na fotbal 
lidi nechodí a že nemůžeme cítit obrovskou podporu fanoušků. Ještě jednou bych 
chtěl ale poděkovat všem, co na zápas chodí a co nás podporují. 
O parťákovi Emiru Zebovi
S Emirem mluvíme stejným jazykem, tak jsme si pochopitelně nejblíž. Než přišel, 
tak jsem tady z bývalé Jugoslávie byl sám, ale teď jsme tu dva, tak spolu 
kamarádíme. Navíc spolu teď i bydlíme.
Všechny odpovědi Miroslava Markoviče naleznete ZDE.



 
             
        




















































