Michael Žižka dobře věděl, že zápas s Teplicemi bude jeho stým prvoligovým startem v kariéře, přesto si z toho těžkou hlavu nedělal. "Nijak jsem si ligové starty nepočítal, ale tak nějak jsem tušil, že se ta stovka pomalu musí blížit. Až dneska před zápasem jsem si to ráno přečetl ve Sportu a příjemně mě to překvapilo," culil se po zápase očividně dobře naladěný obránce. Důvodů k radosti měl mnoho, se spoluhráči totiž dokázal zvrátit téměř ztracené utkání: "Přitom v prvním poločase jsme hráli přesně to, co jsme chtěli a soupeře jsme do žádné vyloženější šance nepustili. O poločase jsme si pak říkali, že musíme pohlídat začátek druhé půle. Teplice nás ale zmáčkly a vyústil z toho gól na 1:0. Přitom ta standardka, díky které rychle rozehráli a skórovali, vůbec nemusela být," mračil se na oko Žižka.
Teplice do nové sezony nevstoupily vůbec dobře a mohlo se tak zdát, že Jihočeši budou mít na Stínadlech dobrou výchozí pozici. "Myslím, že se na hře Teplic neprojevilo, že jsou v tabulce hodně dole. Hráli svojí hru a naopak my jsme se snažili napadat jejich rozehrávku a k ničemu je nepouštět. To se nám také dařilo a díky tomu se Teplice do šancí nedostávaly." Když pak ale po vyrovnaném průběhu utkání otevřel v 60. minutě skóre zápasu Aidin Mahmutovič, jen málokdo by vsadil na to, že si Jihočeši odvezou ze severu Čech alespoň bod. Nakonec nechybělo mnoho a tým Jaroslava Šilhavého si odvezl všechny tři. "Kdyby Sedy (Tomáš Sedláček, pozn. autora) v nastaveném čase vstřelil gól na 2:1, mohli jsme si z Teplic odvézt tři šťastné zlaté body," vypočítával již opět s úsměvem na rtech Michael Žižka.
Nezaujatý fanoušek by mohl namítat, že si Jihočeši tři body za vítězství v Teplicích nezasloužili, vždyť za celý průběh zápasu vyslali jedinou střelu na bránu. "Na to by se za nějaký čas nikdo neptal. Takový je prostě fotbal. Když už se do těch šancí dostaneme, tak by bylo špatně, kdybychom je nechtěli proměnit. Je jen škoda, že se nám to dneska nepovedlo. My jsme samozřejmě ale rádi i za bod. Každý bod ze hřiště soupeře je nesmírně cenný," pokračoval Žižka, který se sám již ve druhé minutě utkání dostal do zajímavé šance, když po levé straně hřiště prchl protihráčům a s míčem na kopačkách si to nasměroval až do pokutového území. "Samotného mě to překvapilo, že mě tam takhle nechali jít až do vápna," usmíval se sto zápasový jubilant, který ale nedokázal situaci ideálně vyřešit: "V té situaci jsem byl skoro až u lajny, takže jsem chtěl míč zaseknout a přihrát zpátky někomu z nabíhajících kluků. Jenže gólman Slavík můj úmysl přečetl a skočil mi pod nohy."
Jinak v průběhu utkání neměl na nějaké útočné choutky Micheal Žižka ani pomyšlení. Spolu s Janem Riegelem s vypětím všech sil bránili dlouhána Libora Doška, který dělal defenzivě Dynama velké problémy. "Došek má dva metry a strašně těžko se na něj hraje. Teplice navíc na něj všechny míče nakopávaly, on se v souboji přehlavičkovat nedá, vždycky tam nastaví tělo a těžko vymýšlet, jak na něj. V prvním poločase díky němu měly Teplice dvě nebezpečné střely a my ho nedokázali odstavit od míče," krčil rameny na levém kraji obrany hrající Žižka.
I když se Došek částečně podílel na vstřeleném gólu svého týmu, z Teplic odjížděli zvesela hlavně Jihočeši, kteří ani ve čtvrtém letošním zápase neprohráli. "Nikdo asi nečekal, že přes takhle obtížný los, který jsme na začátku ligy měli, dokážeme uhrát tolik bodů, kolik jsme uhráli. Nesmíme ale vůbec usnout na vavřínech. Sice nás teď čeká nováček ligy Hradec Králové, ale my do toho zápasu musíme jít, tak jako kdyby přijela opět Sparta. Musíme zápas odbojovat a získat v něm tři body," dodal na závěr rezolutně Michael Žižka.